"Máme-li se domluvit, musíme spolu mluvit"

Vydání: 2011/12 Křižové cesty, 16.3.2011

Příloha: Doma

…říká v rozhovoru o sporech mezi učiteli, žáky a jejich rodiči, o jejich příčinách a o možnostech řešení IGOR KRUPKA, ředitel Tyršovy základní a mateřské školy v Praze 5 – Jinonicích.

Je možné najít školu, kde by čas od času nedocházelo ke konfliktům mezi žáky, rodiči, učiteli? Takové konflikty jsou do jisté míry zákonitost. Je na nás, jak moc jim nahráváme. Vždycky se najdou osobní hlediska, která se při nejlepší vůli liší, ale ve chvíli, kdy se dohodneme na tom, že aspoň v základních ohledech máme společný cíl, učiníme první krok k tomu, abychom se domluvili.

Jaké postoje a hlediska konfliktům nahrávají?

Velmi snadno už to, že podlehneme stresu a druhého potom neposloucháme a dáme prostor tomu, že nám zrovna tenhle člověk nemusel padnout do oka. A i když pak třeba říká něco, čemu bychom měli věnovat pozornost, jeho sdělení zablokujeme či posuneme jeho význam a prostou výhradou či prosbou o informaci se cítíme dotčeni. Máme-li se domluvit, musíme spolu mluvit. Podívejme se však na to, kolik lidí se této základní zásady nedrží a s ostatními se domlouvá buď tak, že jim diktuje, uráží je, nebo svéhlavě trvá na svém stanovisku. S tím se pak obtížně bojuje. V případných konfliktech mezi žáky a učiteli hraje svou roli i věk dětí, s dospívajícími se někdy domlouvá těžko, zvláště když ustrnou ve stadiu vzdoru. Děti mladšího školního věku zase komunikují natolik specificky, že někteří učitelé zvyklí na starší žáky nejsou při nejlepší vůli schopni se naladit na příslušnou vlnovou délku a do detailů porozumět tomu, co dítě říká a že třeba volá o pomoc. Moje zkušenost ovšem říká, že jsou děti, u kterých ani sebehlubší zkušenost a dobrá vůle nezabrání tomu, abyste se s nimi dostali do konfliktu.

Z čeho tyto spory nejčastěji pramení?

Případ od případu bude vina na straně učitelů a na straně rodičů – zde jde například o přehnané požadavky, které rodina na dítě klade a jež je pak zúzkostňují. Bezpochyby se najdou učitelé, kterým se něco nepovede: neexistuje třída, kde by seděly samé děti, jež budete bezmezně milovat. Jsou též učitelé, bez rozdílu věku, kteří jsou přesvědčeni o své neomylnosti a i zcela oprávněné požadavky rodičů automaticky odsunují s tím, že „oni to řekli takhle, tak to bude takhle, a nic dalšího je nezajímá“. Bojím se však toho, že na konflikt mezi školou, rodiči a žáky má vliv i celková společenská atmosféra. Velmi často je rodič kupříkladu dokonale informován o svých právech, nevyžaduje ale už tolik informací o svých povinnostech a ve stejném duchu vede též svoje dítě. Přitom může narazit na učitele či učitelku, kteří byli ve své kariéře zvyklí na mnohem větší suverenitu a úctu k učitelské profesi, než jakých se jim dnes dostává, a konflikt je na světě.

Jak může rodič, učitel rozpoznat blížící se střet a jak mu předejít?

Rodič by měl zbystřit ve chvíli, kdy pozoruje na svém dítěti, že nezáří nadšením nad návštěvou školy (to může nabývat až patologických podob, kdy se u dítěte projeví zdravotní problémy a ono pak jde raději k doktorce nechat si brát krev, než aby šlo do školy), a v této souvislosti se mu od školy nedostává dostatek informací. Byl bych ale velmi rád, aby si rodiče uvědomili, že to platí i obráceně. Pro zdárnou výchovu dítěte je zapotřebí stálý láskyplný tlak jak ze strany rodičů, tak ze strany školy, a pokud tyto strany nemají dostatek informací a nedohodnou se, jejich působení může jít proti sobě a v důsledku především proti zájmům dítěte, jež jsou zde primární. To předpokládá vybudování alespoň základní důvěry mezi rodiči a učiteli, aby pak tatínek, maminka byli schopni přijít do školy a říci „paní učitelko, máme teď doma problém, hádáme se, starší sourozenec vylétl z hnízda a ten mladší to těžce nese, může se to na něm odrazit, tak abyste o tom věděla“. Pokud rodič důvěru nemá, tohle neudělá a pak se všichni divíme, že má dítě těžký problém.

Jak můžeme řešit spor, který už mezi rodinou a školou propukl?

Nejdřív je na místě snaha dohodnout se s učitelem předmětu, v němž je problém, případně s třídním učitelem. Když se to nedaří, můžeme přizvat výchovného poradce. Ten mívá přímý kontakt i na webových stránkách školy a ti, které znám, si ani nevypínají mobil, protože nikdy nevědí, jestli telefon ve dvě v noci nezazvoní a nebude jim do něj brečet dítě, které uvažuje o sebevraždě. Když nepomůže ani výchovný poradce, je zde možnost obrátit se na ředitele školy. Tam už by mělo dojít k posunu, protože ředitel má nástroje, jak vést své zaměstnance, aby změnili postupy ve spolupráci s rodiči: ne nařizováním, protože tudy bychom se daleko nedostali, potlačený problém by se zase někde vynořil, nýbrž hledáním cestiček, jak najít společnou řeč. Ředitel samozřejmě není všemocný, a tak jsou i případy, kdy se ani potom řešení nenajde. Pokud rodič cítí opravdu tak závažný problém, že se se školou nemůže dohodnout, má možnost obrátit se na zřizovatele školy se stížností, případně na Českou školní inspekci. Obávám se však, že ve chvíli, kdy spor nedokáže vyřešit koalice rodič – žák – třídní učitel či učitel předmětu – výchovný poradce – ředitel, je možná nejjednodušší a pro dítě nejméně bolestivou cestou změna školy. Je-li ovšem problém na straně rodiny, je velmi pravděpodobné, že i po přeřazení dítěte jinam se časem zopakuje.

S jakými neshodami se žáky či rodiči se setkáváte na vaší škole?

Občas nějaký žák nesouhlasí s klasifikací a pak se i s rodiči výrazně vymezí vůči škole. Jednou jsme takový případ museli řešit i tady v ředitelně – jeden deváťák nesouhlasil s hodnocením v matematice a obviňoval učitelku, že je zmanipulovala a že jej podvedla. Paní učitelka si trvala na svém, žák měl nicméně velmi rozvinuté sebevědomí, rodiče jej v tom podporovali, a tak to skončilo až u mě na stole. Během jednoho večera jsme to pak vyřešili tím, že žák dostal ještě jednu příležitost prokázat svoje znalosti, a vzhledem k tomu, že nové výsledky odpovídaly hodnocení paní učitelky, bylo vše vyřízeno. Ten zbývající půlrok to s námi ten mladík už potom nějak vydržel (smích).

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay