Lidové misie a rodina

Vydání: 2007/8 Půst jako přežitý požadavek?, 20.2.2007, Autor: Pavel Motyčka

Příloha: Doma

Lidové misie se v dnešní době stávají stále častější formou pokusu o obnovu farnosti. Když přijmeme předpoklad, že základní jednotkou farnosti (stejně jako celé společnosti) je rodina – domácí církev, tak nás musí napadnout otázky: Jak mohou lidové misie upevnit a rozvinout vztahy uvnitř rodiny, když přednášky a modlitby jsou tradičně rozděleny podle pohlaví a věku? Neopomínají tak lidoví misionáři potřeby rodiny jako celku?
„V přednáškách pro muže i ženy zdůrazňujeme, že na prvním místě by měl být vztah k Bohu, na druhém místě – pokud žiji v manželství – vztah k manželce nebo manželovi, a teprve na třetím místě vztah k dětem. Tuto základní pravdu duchovního života říkáme zvlášť mužům, aby pochopili, na co zapomínají ve vztahu k ženám a opačně. Někdy také mluvíme o rozdílech mezi pohlavími, neboť často ne různá úroveň víry, ale nepochopení a nepřijetí odlišností mezi muži a ženami je důvodem problémů ve vztazích mezi manželi,“ říká otec Felix – kapucín ze Slovenska. „Celý program lidových misií je pro rodiny vážná věc. Je zaměřen nejen na mladé, ale i na staré, nejen na vdané a ženaté, ale i na svobodné. Vždyť ti všichni do rodiny patří a svým působením ji vytváří. Každá skupina jinak, proto jsou setkání rozdělená,“ dodává jeho spolubratr Jozef.

Tradiční a živá
Hodonín, Vnorovy – to jsou prozatím farnosti, ve kterých mohlo svědectví bratří kapucínů hledat vnímavá srdce. Hojná účast věřících na modlitbách, přednáškách a mších svatých je příslibem, že i na Slovácku je víra nejen tradiční, ale především živá. „Byly věci, které mě oslovily a nastartovaly. Člověk možná neudělá ten správný krok hned, ale povzbuzení je v běžném životě také důležité,“ svěřuje se paní Marie. „Napila jsem se dobré, zdravé, pitné vody. Byla jsem již vyprahlá. Žiji sice křesťansky, ale po čase je důležité, aby to zase zajiskřilo i ve vztahu k Bohu v celé naší rodině. Myslím, že mi tento týden duchovně pomohl,“ svěřuje se poeticky paní Jarka, matka čtyř dětí. K ní se přidává její manžel Marek: „Mohu říci, že jsem se nedověděl nic nového, ale uvědomil jsem si, jak je důležité připomínat si věci, které jsou pro nás samozřejmostí.“
Lidová misie se neuzavírá pouze do zdí kostela. Návštěvy nemocných, hodin náboženství, osobní setkávání s věřícími i nevěřícími, dokonce koncert spirituální a světské hudby – to k pojetí duchovní obnovy bratří kapucínů patří. Při přednáškách a kázáních pozornost naslouchajících udržuje všudypřítomný humor, který by málokdo od důstojných a zbožných mnichů očekával. Otec Jozef vysvětluje: „Nejsme lepší než ti, ke kterým přicházíme. Jsme stejní. Obdrželi jsme ale od Boha dar víry. Jsme si ho vědomi a považujeme ho za náš osobní závazek, jenž máme předávat dál. To je nejvíc, co můžeme dát. Zprostředkovat setkání s Bohem.“
O tom, že se jim to minimálně během konání misií daří, svědčí slova Alžběty, žačky deváté třídy základní školy: „Bratr Damián nám v hodině náboženství vyprávěl o svém životě a vstupu do řehole. Kromě toho jsme zpívali písničky. Spolužáky, kteří do kostela běžně nechodí a v hodinách někdy vyrušují, to také zajímalo. Určitě jim to něco dalo. Některé jsem pak viděla odpoledne v kostele na promluvě.“
Proč se lidové misie také v moderní době stávají stále populárnějším nástrojem obnovy víry a následně i evangelizace? Není to pouze čas, ve kterém lidé prožijí svoji víru trochu intenzivněji, ale po skončení akce se vrátí ke své vlažnosti? Je na každém, aby si vytvořil názor. K pochopení smyslu lidových misií nám možná pomohou slova otce Felixe: „Lidé potřebují, aby jim někdo hlásal živého Krista. Těm, kteří nám naslouchají, chceme oznámit: Bůh tě miluje, protože poslal svého Syna, který tě spasil. Odvrátit se od hříchu můžeme jedině tehdy, pokud uvěříme, že nás Bůh má rád a že je jediné dobro. On nás nenechává samotné, ale posílá nám svého Ducha. Skrze něho v nás žije a uschopňuje nás k evangelizaci. Z toho vyplývá pro všechny věřící důležitý úkol, ke kterému se v průběhu misie snažíme povzbuzovat kněze i farníky: zakládejme společenství, protože sama místní církev (farnost) je společenstvím ve společenství. A fungující rodina postavená na víře v Boha a respektu k druhému je jejím základem.“ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay