26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Letnice – čas uvedení do plné Ježíšovy pravdy

18. 5. 2018

|
Tisk
|

Slavnost Seslání Ducha Svatého uzavírá velikonoční dobu. Ta letošní byla obzvlášť bohatá na události ve světě i v církvi. Avšak v jejich hodnocení se i dnes názory lidí ostře rozcházejí. Duch Svatý má moc proměnit naše nepokojná srdce.

Vydání: 2018/20 Rekordní Katolické dny i s Čechy, 18.5.2018, Autor: Jaroslav Brož

Příloha: Perspektivy 20


Lukášovy Skutky apoštolů zobrazují mocné vylití Ducha Svatého za pomoci biblických obrazů bouřlivého větru a ohně, a tím hned na počátku vysvětlují, co je a následně bude pravou hnací silou apoštolské misie. „Moc z výsosti“, hořící v srdcích apoštolů, se bude mocně šířit skrze kázání evangelia do celého světa jako mocný uragán neznající žádné překážky. O této hluboké obnově lidstva mluví Ježíš před svým odchodem ze světa poněkud jiným slovníkem, místy poněkud tajemným a nejasným. Letošní svatodušní evangelium z Janova evangelia je toho příkladem.
Teď byste to nemohli snést...
Ježíš slibuje příchod Přímluvce. Řecký výraz Paraklétos znamená ale také zastánce, obhájce, pomocník nebo utěšitel. Jeho působení je široké. Ne nadarmo je v témže evangeliu znázorněn symbolem vody, která podle starobylých výkladů – stále tatáž – působí v různých organismech rozličné plody a účinky.
Jeden z důvodů, proč později musí přijít Duch Svatý, je ten, že před ukončením Ježíšovy dějinné mise nejsou učedníci schopni jeho celé poselství unést: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést“ (Jan 16,12). Co je tou překážkou, která učedníkům brání přijmout celé Ježíšovo evangelium? Která jeho část je tím pro ně neúnosným břemenem? Nebo v čem se musejí apoštolové posílit, aby byli hodnými svého poslání věrně kázat celého, nezředěného Krista?
V Janově evangeliu se dvakrát výslovně praví, že učedníci byli svědky Ježíšových slov nebo činů, ale před oslavením svého Mistra nebyli schopni uchopit jejich pravý smysl. Když Ježíš mluvil o zboření a novém vystavění „chrámu svého těla“, učedníci se až v plném světle velikonoční víry „rozpomenuli, že to říkal“ (Jan 2,22). Podobně pochopili plný význam Ježíšova mesiášského vstupu do Jeruzaléma až po jeho oslavení (Jan 12,16).
Abychom přijímali Ježíše úplného
Ježíšovu pravdu nebo pravdu o Ježíši nelze redukovat na informační seznámení se s historickými fakty o jeho osobě nebo na nezaujaté, indiferentní „vzetí na vědomí“ jeho nabídky spásy. Jeho pravda je svědecká, která vyžaduje existenciální připojení se k němu. Je třeba k němu přilnout oddaností víry. Učedníci nejsou předem schopni unést poznání Krista, které si budou osvojovat v síle lásky, která září v Ježíšově kříži, lásky zjevené a vylité do krajnosti (srov. Jan 13,1). Síla, kterou dává Ježíšův Duch, se proměňuje v misii, která není ničím jiným než svědectvím o vítězství Pánovy vykupující lásky před tímto světem. Toto svědectví bude účinné jen pod podmínkou, že přijmeme Ježíše úplného – člověka a Boha.
Církvi hrozí jedno velké nebezpečí: že bude Ježíše rozdělovat. Buď bude následovat Pána jen v jeho lidské dobročinnosti a bude přehlížet podstatu jeho osoby – a pak jí z Ježíše nezbude nic víc než dobrý příklad etického jednání. Ježíš jí nebude víc než nějaký biblický Sokrates nebo Gándhí. Nebo se církev zaměří jen na Krista ve slávě – a zcela zapomene na jeho pozemský život. Ježíš ale není jen historický příklad k napodobování, nýbrž především přítomný Spasitel. A není také jen předmět nebeské kontemplace a slasti, ale Mesiáš, kterého je třeba následovat a spolupracovat na jeho díle.
Janovo evangelium představuje spásu jako proměnu vztahu člověka k Bohu a proměnu vztahu člověka k sobě a k druhým lidem. To je skutečné poznání Boha se všemi důsledky, kterého ale není možné dosáhnout jinak než skrze Ježíšovo lidství: „Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce“ (Jan 8,19).
Plodnost Ježíšova odkazu pro všechny generace lidí není zajištěna existencí církve coby organizace. Duší církve je slíbený Duch Svatý. On působí, že křesťané zakoušejí, cítí, mluví, dělají ve svých podmínkách to, co v nich chce dnes zakoušet, cítit, mluvit a působit sám Ježíš. Právě díky Duchu se na nich – na nás – má vyplnit veliký Pánův příslib, že budeme dělat „větší věci“ (Jan 14,12) než on, protože odešel k Otci, kde je s námi ustavičně spojen skrze dar živé vody, Přímluvce, Ducha pravdy.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou