Letní putování s rodiči

Vydání: 2017/26-27 Vydat se k prameni: na Velehrad, 27.6.2017, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Na ty dopisy si pamatujeme všichni. Sami jsme je kdysi psali dětskou rukou a o pár let později jsme podobné četli od vlastních ratolestí. „Milá maminko a tatínku, mám se dobře a hlad také nemám. Zde si musíme vařit sami nad ohněm.“ Kdo by nechtěl znovu prožít čas letních prázdnin?


Dětem chybí příroda, možnost jen tak vyrazit ven a osahat a očichat si okolní svět. Ilustrační snímek autorka

„V neděli jdeme na pouť, tak se každý moc těší. Peněz je dost (42,10 Kčs). Ve stanu jsme na puťáku tři a nejhorší je, že tu lezou samý pavouci!“ Takové dopisy se stávají rodinným pokladem a dokazují, že nejlepší prázdninové zážitky se v čase nemění: únava z poutí, noci s pavouky a stesk po rodičích. Každý také pamatuje strašidelný noční les, spaní pod širákem, mravence ve spacáku, záři ohně...

Nechybí tyto prožitky dnešním dětem, které jsou osvíceny hlavně svitem mobilů? Úvodní dopis tohoto článku je starý desítky let a kdysi jej psala maminka Silvie Přibylové, která dnes působí jako vedoucí dětské skupiny v Lize lesní moudrosti. Slečna Přibylová objevila papír s kostrbatými maminčinými řádky na půdě. Po jeho přečtení si uvědomila, jak je pro ni důležitý. „Dětem chybí příroda, možnost jen tak vyrazit ven a osahat, očichat si okolní svět. Ale když jsem maminčin dopis objevila na chalupě na půdě, uvědomila jsem si ještě jednu důležitou věc: s mojí maminkou mě pojí mnohem hlubší pouto, než jsem si připouštěla. Moje vášeň pro přírodu pochází právě od ní – a zamrzelo mě, že jsem s ní nikdy nebyla na vandru.“

Sbalte batoh a vyražte do lesa

Podle Silvie Přibylové by proto rodiče, kteří by svým dětem chtěli dopřát krásné prázdninové zážitky, měli sbalit batoh a spolu s dětmi vyrazit do světa. „Udělejte si s dětmi někde oheň, zahrajte šiškovou válku, nechte je vylézt na strom. A také jim umožněte z toho stromu bezpečně spadnout, aby si otestovaly hranice vlastních sil“, dodává Silvie Přibylová. Ale kam jít? Rovnou za nosem do lesa. Navíc téměř každá malá vesnička má svou kapličku, Boží muka, zvoničku nebo křížek… „Výlet po místech se sakrálním prvkem beru jako velkou příležitost nejen pro nás dospělé, ale také pro děti. Společně si totiž můžeme uvědomovat bohatství místa, kde žijeme. I to, jak silně naše předky motivovala víra v Boha a jak ve svých životech žili křesťanské hodnoty. Je zajímavé kolik takových míst v našem okolí je,“ říká katechetka Hana Čapková, která zároveň pracuje jako učitelka v mateřské škole. Podle ní mají i malé děti velký smysl pro detail. Často si všímají maličkostí, které my dospělí přehlédneme. A s obrovským zaujetím dokáží pozorovat a žasnout nad krásou přírody. Proč to tedy někdy s nimi nezkusíme? Společně můžeme sakrální místo ozdobit právě natrhanou kytičkou nebo kamínky, větvičkami... Nebo jednoduše nakreslit ozdobný motiv klacíkem do hlíny.

Se staršími dětmi můžeme zase vést hovory o existenci či historii místa, pátrat po místní legendě. Velmi často se Boží muka nebo křížky nacházejí na místech zázračného uzdravení, silného životního zážitku, nečekané události. Společně si můžeme vyprávět o světci, jemuž je kaple zasvěcená, popřípadě si můžeme přiblížit ústřední biblickou událost.

Nezapomeňme na modlitbu

S dětmi si můžeme na výletech vyprávět o čemkoli, ale s jedinou výjimkou: zapomeňme na školu a povinnosti. Vedoucí Silvie Přibylová doporučuje vzít kytaru a zpívat, vyprávět vtipy. Anebo nechat promlouvat děti. Kdy naposled jsme se jich zeptali bez spojitosti se školou: Co vám udělalo radost? Z čeho jste smutní?

„A nesmíme zapomínat také na modlitbu,“ připomíná na závěr katechetka Hana Čapková. „Osvědčilo se nám postavit se při modlitbě do kruhu, zapálit svíci a posílat ji dokola. Každý, kdo chce, může svůj dík, chválu nebo prosbu vyslovit nahlas. Ten, kdo ji nechce říct nahlas a modlí se v duchu, pošle zapálenou svíci dál. Všichni jsou tak součástí. Nakonec si můžeme zazpívat známou píseň.“

A o čem se nedá mluvit, o tom se má mlčet. Až budeme společně kráčet po prašných prázdninových polňačkách, zaposlouchejme se třeba do hlasu skřivánka na poli. Řekne to za nás.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay