Láme se chléb v prázdném domě

Vydání: 2016/14 Papež vzpomněl na oběti útoků, 29.3.2016, Autor: Milan Tesař

Příloha: Perspektivy 14

Tak jako Šumava měla kdysi svého Klostermanna a švýcarské Alpy Charlese-Ferdinanda Ramuze, má dnes Vysočina svou folkovou skupinu Žalozpěv.


Žalozpěv – akustická hudba z Vysočiny – přináší nové album, které je poctou katolickým básníkům.Snímek archiv kapely

Kapela v čele s autorem, kytaristou a zpěvákem Jiřím Nohelem se cíleně věnuje regionálním tématům, zpívá poetické texty o konkrétních vesničkách, křížích v polích, březích řek a brázdách. Při poslechu nového alba, jehož název Šlépěje nejbližší toto sepětí s rodným krajem podtrhuje, se posluchač projde krajinou kolem Holubí Zhoře, pozoruje jívy u potoka v Uhřínově, kolem strmých břehů hledá pozůstatky zaniklého Chudobína a za časného rána kráčí se smutečním průvodem planých jabloní k Petrkovu, zaslíbenému místu českého básnictví.

Ostatně Nohel, jehož písňové texty nemají daleko k poezii, přiznává i inspiraci dalšími básníky. V jeho tvorbě se opakovaně objevuje Demlův Tasov a výrazné písni s refrénem „Odpusť mi, lásko“ dal název Dopis Janu Zahradníčkovi.

Jiří Nohel však není jen písničkářem krajiny, ale také básníkem tradičního vztahu člověka k Bohu. Do své Modlitby za jeřabiny u cest („Prosím Tě, Bože, za jeřabiny, za všechny posly nového jara, za hejna kvíčal na těle podzimu, za zemi, co se stará“) shrne celoroční přání mnoha generací svých předků. A v písni s názvem Advent propojuje předvánoční naději s velikonoční symbolikou: „Ve stodolách láme se čas, láme se chléb v prázdném domě.“

Téma každé ze čtrnácti písní nového alba by vydalo minimálně na povídku – i v tom se Jiří Nohel blíží regionálním spisovatelům. Přitom se nezaměřuje výhradně na svůj rodný kraj. Tak jako v minulosti složil silnou píseň o řece Opavě, nyní podniká výlety k jihočeským tokům Malše a Lužnice. Důležité však nejsou souřadnice, ale schopnost vykreslit krajinu do posledních detailů a tento obraz převést do řeči hudby. Ta má podobu akustického folku s výrazným podílem melodických nástrojů (housle, flétny) a zdravě konzervativním textům sluší. Zvlášť když kapela umí pracovat s kontrastem mezi kapelníkovým naléhavým zpěvem a instrumentální složkou.

Autor je hudební redaktor Radia Proglas

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Kultura, Články



Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay