Vydání: 2011/39 Bohuslav Reynek, 22.9.2011, Autor: Jan Paulas

Příloha: Doma

Na začátku školního roku to patří k nejdiskutovanějším tématům v každé rodině, kde mají nějakého školáka. Zejména u prvňáků je to debata, do níž se vkládají nejednou i babičky a dědečkové: „On je na to šikovnej, tam ho dejte, to ho bude bavit.“ O čem je řeč? O kroužcích. Nebo přesněji řečeno o mimoškolních aktivitách dítěte.

České děti tráví v různých kroužcích v průměru pět až osm hodin týdně a v Evropě v tomto směru šlapou na špici pelotonu. Je to dobře, nebo má tato obliba kroužků i svá úskalí? Kolik kroužků by mělo dítě optimálně mít, aby nebylo přetíženo? Jak vybrat dítěti ten správný kroužek? A co dělat, když do něj pak nechce chodit? Na tyto a další otázky se bude snažit odpovědět naše dnešní téma. Ale začněme od začátku. Jsou kroužky pro dítě opravdu tak důležité, jak vyplývá z jejich obliby? Podle nedávného průzkumu Factum Invenio vyplývá, že více než tři čtvrtiny dotázaných rodičů zastává názor: děti by měly navštěvovat hodně kroužků a kurzů, aby rozvíjely svou osobnost. A zhruba stejný počet si myslí, že je dětem třeba volný čas takto organizovat, aby se nenudily a nezlobily. Nejde tedy jen o zastírací manévr pohodlných rodičů, kteří v kroužcích vidí bezpečnou hlídací babičku pro své ratolesti v době, kdy se o ně nemohou starat, aby na ulici nezvlčely? „Pro většinu dětí mají kroužky význam naprosto zásadní. Právě v téhle oblasti se mnohdy rozhoduje o tom, jaké hodnoty budou nakonec ve svém životě pokládat za důležité, jakými lidmi se budou obklopovat a jaké vyhledávat, čím se budou nakonec v životě zabývat,“ míní Jiří Zajíc, pedagog, publicista a zástupce ředitele Národního institutu dětí a mládeže. Podle něj je to dáno tím, že pro kaž- dého člověka – a pro dítě to platí v ještě větší míře – je rozhodující, s jakými zkušenostmi a prožitky je spojeno to, čím se zabývá. Což má vliv zejména na formování jeho postojů. „A oblast mimoškolní výchovy poskytuje zpravidla mnohem více a intenzivnějších zážitků a zkušeností než běžná školní docházka, nebo někdy i výchova v rodině. Rodiče bohužel tuto skutečnost mnohdy podceňují a pak se diví, v jaké partě jejich dítě skončilo, protože mu včas nezprostředkovali možnost žít v partě kvalitní.“ Navíc kroužky dnes často nahrazují to, co děti dělaly dřív spontánně, přirozeně – běhali venku na hřišti nebo kutili s tátou v dílně – aspoň tak to vidí psycholožka Marie Mesanyová a dodává: „Jako jsou různá citlivá období na to, aby se dítě naučilo mluvit a chodit, tak pro rozvoj zájmů je citlivým obdobím starší školní věk až puberta. Pokud si člověk do té doby nenajde žádný zájem, jen těžko hledá něco svého, čemu by se věnoval. Pro život je ale určitě dobré něco takového mít.“

Pozor na dostihy!

Ráno do školy, po obědě na angličtinu, do hudebky a ještě navečer stihnout keramiku. Pak rychle domů napsat úkoly, navečeřet se a spát. I tak může vypadat běžný den školáka. Za den se toho dá stihnout hodně a děti mají ještě dost sil. Odborníci však před těmito dostihy varují. Ambiciózní rodiče mohou takto dítěti v jeho vývoji naopak ublížit – minimálně ho dostávají do zbytečného stresu, což se může podepsat na jeho zdraví. „Rodiče by zkrátka neměli dítě organizovanou mimoškolní činností přetížit. U nás je ale zhruba 25 % takových dětí,“ varuje Jiří Zajíc. Kroužky by se tedy měly vybírat s rozmyslem. „Rodiče musí také vycházet z možností, které v místě bydliště mají. Důležitá je osobnost vedoucího a nejdůležitější pak to, co daná zájmová činnost přinese dítěti do života,“ míní zase pedagožka Svatava Šimková. Sama je zastánkyní všestranného rozvoje dítěte. „Pokud se vše podřídí hokeji, modelingu nebo hře na hudební nástroj, dítě neprožije skutečné dětství. Existují ovšem opravdu velmi talentované děti – a v případě malého génia bych se takové podřízenosti nebránila,“ upřesňuje.