Krásné věci přicházejí samy

Vydání: 2004/46 Nevěra, 10.11.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Jan Hřebejk

Kamarád Jana Híska. Filmový, televizní a divadelní režisér a scenárista. Absolvent katedry scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Muž, který dokáže herce oslovit nejen profesionalitou, ale také hluboce lidským přístupem. Z jeho režijní filmové tvorby můžeme namátkou jmenovat: Horem pádem, Pupendo, Musíme si pomáhat, Pelíšky, Šakalí léta...

Kromě jiného jste režíroval film se zajímavým názvem: Nedělejte nic, pokud k tomu nemáte vážný důvod. Ztotožňujete se s tímto tvrzením?

Snažím se. Ale ještě více mě zaujalo rčení, které jsem nedávno slyšel od Jana Svěráka: Pohrdanému nebudeš sloužit. Mé osobní krédo vyjadřuje zase jedno čínské přísloví: Krásné věci přicházejí samy od sebe a příliš úsilí může ledacos pokazit. Samozřejmě se tím nedá omlouvat lenost. Člověk si spíše uvědomí, že některé věci se nevyřeší "tlačením na pilu". Ze svých zkušeností vím, že když jsem si hleděl svého a nikam jsem se příliš nehnal, bylo to správné.

Oč usilujete?
Snažím se sám v sobě najít harmonii a vytvářet ji i ve svém okolí. Podle mě je hluboce pravdivé úsloví, že vlastně ve svém nitru přesně nevíme, po čem toužíme. V každém z nás je plno protikladů. V tomto smyslu je pro mě velmi zajímavý film Andreje Tarkovského Stalker. Ústřední trojice hrdinů se v něm na závěr bojí vstoupit do tzv. místnosti přání, v níž se každému má splnit ta nejhlubší tužba. Neví totiž, zda to nebude mít destruktivní dopad, a také se obává, že odhalí něco špatného o sobě. Sám se snažím v životě zpomalit, jak radí podtitul jiného filmu: Život nikdy nepochopíš, pokud trochu nezpomalíš. Je to podle mě pravdivá praktická rada.

Věříte v Boha?
Pocházím z katolické rodiny a jsem - stejně jako moji sourozenci - pokřtěný, s ženou jsme měli svatbu v kostele. Mezi naše dobré přátele patří někteří kněží: třeba Václav Vacek z Letohradu, velmi si vážím i Tomáše Halíka. Sám sebe ale podezírám, že jsem spíše ateista s velkou úctou ke křesťanské tradici.

Jan Hísek

Kamarád Jana Hřebejka. Vystudoval knižní ilustraci a grafiku. Během 90. let začal malovat obrazy, v nichž se často objevují křesťanské symboly a témata jako např. madona, anděl a další. Sám říká, že se snaží druhým předávat radost a vnitřní pohodu a nabádá je, aby jeho dílo vnímali a zpracovali po svém. Hískova tvorba oslovuje a často i spojuje věřící s nevěřícími.

Proč malujete?

Je to něco jako terapie, řeším si tím svůj vlastní život. Převažuje u mne silná víra v jakýsi "Princip" - něco nadoblačného, nadskutečného. Je pro mne velmi důležitá možnost přijímat i dávat a vlastně se stále ptát a nacházet nové otázky. Myslím, že si neklade otázky, stagnuje. Celý život je zároveň otázka vnitřní zodpovědnosti. A křesťanství je mi nejbližší vzhledem k prostoru, ve kterém jsem se narodil - ačkoli mě obohacují i jiná náboženství a životní postoje.

Co je pro vás podstatné?
Těžko se to vyjadřuje, ale snad se dá říci, že je to všeobecná lidská láska, kterou se snažím zakomponovat i do svého příběhu. Obecně považuji za důležité, aby se lidé k sobě chovali přirozeně a dokázali realizovat své sny.

Jak řešíte své vlastní problémy?
Tím, že maluji. A také se setkávám jen s takovými lidmi, kteří neustrnuli, kteří se umějí ptát, hledají, jdou po cestě, dělají samozřejmě i chyby a nemají ve všem úplně jasno. Nejlépe se cítím s mladými: ti se nebojí změn a přinášejí vždy něco nového - a to mě inspiruje.

Čím je pro vás Jan Hřebejk?
Honza je velmi pohodový a šikovný člověk. Dokáže kolem sebe shromáždit velké množství velmi zvláštních a pozoruhodných lidí, kteří jsou schopni něco vytvořit.

Máte nějaké malířské "vzory"?
Nejvíce se cítím být duchovně spřízněn s Janem Zrzavým, ale také s Leonardem da Vinci. Ti mě ovlivňovali především v období, kdy jsem se snažil nalézat formu.

Jak vnímáte rodinu?
Ačkoli sám rodinu nemám, vím, jak je důležitá a jak jsou důležité rodinné vztahy. Pocházím z dobrého rodinného prostředí a vážím si toho - ale proto, abych se vyvíjel, potřebuji mnoho času trávit o samotě. Chodím ovšem do rodin svých přátel a vlastně se dá říci, že jsem pro přátele a jejich děti takovým "strýčkem", který se vždy objeví a pomůže, když je třeba. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 19. – 25. června 2018

Chudoba hrozí pětině mladých lidí

Pětinu mladých lidí v Česku, což je asi 300 tisíc, ohrožuje chudoba. Vyplývá to z průzkumu, který pro Charitu ČR a Českou biskupskou konferenci zpracovala agentura Median.…

celý článek


Pane, nauč nás modlit se

Aktuální téma Katolického týdeníku se z různých úhlů věnuje modlitbě a jazyku. Skrze oboje bychom měli duchovně růst. Pro sebe i pro ty, které máme rádi a kterým sloužíme.

celý článek


Do Panamy k Jezulátku

Jaké to bude v Panamě? Setkání mládeže s papežem se tam sice uskuteční až příští rok, ale vedoucí Sekce pro mládež P. Kamil Strak začal minulý týden přípravy přímo…

celý článek


Italové si vždycky nějak pomohou

Diplomat a bývalý arcibiskup Trenta (Tridentu) LUIGI BRESSAN nedávno navštívil Prahu spolu se stovkou obyvatel severoitalského horského regionu v údolí Valle di Ledro. Přijeli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay