26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Krásné věci přicházejí samy

10. 11. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/46 Nevěra, 10.11.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Jan Hřebejk
Kamarád Jana Híska. Filmový, televizní a divadelní režisér a scenárista. Absolvent katedry scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Muž, který dokáže herce oslovit nejen profesionalitou, ale také hluboce lidským přístupem. Z jeho režijní filmové tvorby můžeme namátkou jmenovat: Horem pádem, Pupendo, Musíme si pomáhat, Pelíšky, Šakalí léta...
Kromě jiného jste režíroval film se zajímavým názvem: Nedělejte nic, pokud k tomu nemáte vážný důvod. Ztotožňujete se s tímto tvrzením?

Snažím se. Ale ještě více mě zaujalo rčení, které jsem nedávno slyšel od Jana Svěráka: Pohrdanému nebudeš sloužit. Mé osobní krédo vyjadřuje zase jedno čínské přísloví: Krásné věci přicházejí samy od sebe a příliš úsilí může ledacos pokazit. Samozřejmě se tím nedá omlouvat lenost. Člověk si spíše uvědomí, že některé věci se nevyřeší 'tlačením na pilu'. Ze svých zkušeností vím, že když jsem si hleděl svého a nikam jsem se příliš nehnal, bylo to správné.
Oč usilujete?
Snažím se sám v sobě najít harmonii a vytvářet ji i ve svém okolí. Podle mě je hluboce pravdivé úsloví, že vlastně ve svém nitru přesně nevíme, po čem toužíme. V každém z nás je plno protikladů. V tomto smyslu je pro mě velmi zajímavý film Andreje Tarkovského Stalker. Ústřední trojice hrdinů se v něm na závěr bojí vstoupit do tzv. místnosti přání, v níž se každému má splnit ta nejhlubší tužba. Neví totiž, zda to nebude mít destruktivní dopad, a také se obává, že odhalí něco špatného o sobě. Sám se snažím v životě zpomalit, jak radí podtitul jiného filmu: Život nikdy nepochopíš, pokud trochu nezpomalíš. Je to podle mě pravdivá praktická rada.
Věříte v Boha?
Pocházím z katolické rodiny a jsem - stejně jako moji sourozenci - pokřtěný, s ženou jsme měli svatbu v kostele. Mezi naše dobré přátele patří někteří kněží: třeba Václav Vacek z Letohradu, velmi si vážím i Tomáše Halíka. Sám sebe ale podezírám, že jsem spíše ateista s velkou úctou ke křesťanské tradici.
Jan Hísek
Kamarád Jana Hřebejka. Vystudoval knižní ilustraci a grafiku. Během 90. let začal malovat obrazy, v nichž se často objevují křesťanské symboly a témata jako např. madona, anděl a další. Sám říká, že se snaží druhým předávat radost a vnitřní pohodu a nabádá je, aby jeho dílo vnímali a zpracovali po svém. Hískova tvorba oslovuje a často i spojuje věřící s nevěřícími.
Proč malujete?

Je to něco jako terapie, řeším si tím svůj vlastní život. Převažuje u mne silná víra v jakýsi 'Princip' - něco nadoblačného, nadskutečného. Je pro mne velmi důležitá možnost přijímat i dávat a vlastně se stále ptát a nacházet nové otázky. Myslím, že si neklade otázky, stagnuje. Celý život je zároveň otázka vnitřní zodpovědnosti. A křesťanství je mi nejbližší vzhledem k prostoru, ve kterém jsem se narodil - ačkoli mě obohacují i jiná náboženství a životní postoje.
Co je pro vás podstatné?
Těžko se to vyjadřuje, ale snad se dá říci, že je to všeobecná lidská láska, kterou se snažím zakomponovat i do svého příběhu. Obecně považuji za důležité, aby se lidé k sobě chovali přirozeně a dokázali realizovat své sny.
Jak řešíte své vlastní problémy?
Tím, že maluji. A také se setkávám jen s takovými lidmi, kteří neustrnuli, kteří se umějí ptát, hledají, jdou po cestě, dělají samozřejmě i chyby a nemají ve všem úplně jasno. Nejlépe se cítím s mladými: ti se nebojí změn a přinášejí vždy něco nového - a to mě inspiruje.
Čím je pro vás Jan Hřebejk?
Honza je velmi pohodový a šikovný člověk. Dokáže kolem sebe shromáždit velké množství velmi zvláštních a pozoruhodných lidí, kteří jsou schopni něco vytvořit.
Máte nějaké malířské 'vzory'?
Nejvíce se cítím být duchovně spřízněn s Janem Zrzavým, ale také s Leonardem da Vinci. Ti mě ovlivňovali především v období, kdy jsem se snažil nalézat formu.
Jak vnímáte rodinu?
Ačkoli sám rodinu nemám, vím, jak je důležitá a jak jsou důležité rodinné vztahy. Pocházím z dobrého rodinného prostředí a vážím si toho - ale proto, abych se vyvíjel, potřebuji mnoho času trávit o samotě. Chodím ovšem do rodin svých přátel a vlastně se dá říci, že jsem pro přátele a jejich děti takovým 'strýčkem', který se vždy objeví a pomůže, když je třeba.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou