Konzul: Je důležité, aby pomoc Ukrajině pokračovala

Vydání: 2015/16 Papež vyhlásil Svatý rok, 14.4.2015, Autor: Diana Tuyet-Lan Kosinová

Příloha: Caritas

MIROSLAV KLÍMA je českým konzulem na Ukrajině, konkrétně ve Lvově. Je jedním z nejpovolanějších lidí, kteří mají přehled o tamější situaci a znají dobře mentalitu místních obyvatel. Navíc svým přístupem, lidskostí a skromnou pracovitostí umožňuje, aby zde významně pomáhala i Charita ČR.
 
Ve svíčkařské dílně v Zoločivu, kterou vybavila Charita Znojmo (Miroslav Klíma uprostřed). Foto: Jan Havelka
 
Kolik let už působíte jako generální konzul ČR na Ukrajině a co vás k tomu motivovalo?
 
Do Lvova jsem přijel v roce 2013. A co mě k tomu vedlo? Diplomat by se měl snažit získat co nejvíce zkušeností jak z různých teritorií, tak z různých oblastí diplomatické práce. Po působení v Moskvě, Bratislavě a New Yorku se mi návrat do „východní Evropy“ zdál tím správným krokem. Navíc jsem nikdy nepůsobil na generálním konzulátě, kde se pravomoci a úkoly odlišují od úkolů velvyslanectví nebo stálých misí při mezinárodních organizacích, pro něž jsem v minulosti pracoval. Ukrajina je a vždy byla významnouevropskou zemí se zajímavým politickým vývojem, což v neztenčené míře platí i pro její západní část, která je v naší konzulární kompetenci.
 
Jak vnímáte současnou napjatou situaci na Ukrajině?
 
Ač je zóna bojů od Lvova vzdálena několik stovek kilometrů a situace v oblastech západní Ukrajiny, které spravujeme, je dlouhodobě bez významnějších incidentů, je samozřejmé, že dopady jsou cítit i zde. Podpora proevropského směřování i územní celistvosti země byla na západní Ukrajině vždy vysoká a to se nezměnilo ani nyní. Lidé tady však řeší otázky nejen politické, ale i ekonomické. Obtížně se vyrovnávají s dopady krize, důsledky kolísání měny a souvisejícím růstem cen v obchodech i nákladů na bydlení.
 
Nedávno byly Velikonoce. Jak je slaví lidé na Ukrajině?  
 
Velikonoce jsou tam daleko více spojeny s vírou než u nás, kde si už mnozí lidé nejsou vědomi jejich původního významu. Na západě Ukrajiny byly tyto tradice dodržovány i v dobách Sovětského svazu ve značně vyšší míře než ve zbytku Ukrajiny.
 
Pečlivá příprava probíhá mnoho dnů před samotnými svátky a vrcholí na Zelený čtvrtek. Půst začíná čtyřicet dní před Květnou nedělí a vrcholí na Velký pátek. Na Bílou sobotu probíhají poslední přípravy na hlavní svátky – peče se beránek, připravuje sváteční koš. Ten by se měl podle tradice žehnat až v neděli, ale z důvodu velkého zájmu se tak děje už od soboty odpoledne.
 
V sobotu večer pak jdou všichni do kostela, o půlnoci začíná procesí a jednu hodinu po půlnoci velká sváteční mše. Lidé by se v průběhu tří dnů svátků měli nacházet mimo své domovy a společně oslavovat Ježíšovo vzkříšení. 
Ve Lvově se lidé v obrovském počtu scházejí v Ševčenkovském háji.
 
Lidem na Ukrajině dlouhodobě pomáhá Charita ČR. Jaký byl váš první kontakt s naší organizací?
 
Prvním kontaktem byla spolupráce s Oblastní charitou Znojmo při pomoci v Zoločivu, malém městě na cestě ze Lvova do Ternopilu. Byl jsem ohromen mírou odhodlání jejích pracovníků pomoci lidem na západní Ukrajině, předávat zkušenosti místním charitativním organizacím, aby i ony byly v budoucnu schopny samostatně pomáhat vlastním lidem nebo třeba i za hranicemi.
 
Předávání zkušeností považuji z dlouhodobého hlediska dokonce za významnější než aktuální poskytování humanitární pomoci. Ukrajina prochází podobným vývojem, mluvím tu hlavně o pomoci potřebným, jaký jsme zažili v ČR před více než dvaceti lety, a není sebemenší důvod, aby zdejší charitativní organizace opakovaly chyby, které se děly u nás.
 
V čem zejména považujete pomoc Charity ČR za prospěšnou?
 
Oceňuji a jsem výrazným zastáncem, aby bylo s místními partnery předem konzultováno, jakou pomoc potřebují. Někdy to mohou být potraviny, jindy zase oblečení, zdravotnické přístroje nebo, jako tomu bylo v případě Oblastní charity Znojmo, svíčková dílna. Cenná je obzvláště pomoc, která má dlouhodobější charakter a díky níž si místní charita může přivydělat na své aktivity.
 
Velmi se mi líbila i humanitární pomoc, kterou dovezly znojemská a olomoucká charita. Jednalo se o zakoupení přístrojů do vybraných nemocnic. Tato pomoc šla do nemocnic v místech, jež nejsou na očích jako velká města, což je o to cennější. Z poskytnutých finančních prostředků navíc byly přístroje zakoupeny u místních výrobců. To má výhodu v tom, že se místním nemocnicím lépe pracuje se známými přístroji. Ale vlastně se tak pomohlo dvakrát – jednou ukrajinskému výrobci, který nyní zakázek moc nemá, a pak zdravotnickým zařízením, jimž byly vybrané přístroje darovány.
 
Co Ukrajina potřebuje od zbytku světa a co bude potřebovat od humanitárních organizací?
 
Podle mě bude velmi podstatné, aby pomoc nebyla pouze jednorázová v době, kdy se o Ukrajině mluví ve sdělovacích prostředcích, ale aby pokračovala i později a byla dlouhodobá. Počítám k ní předávání zkušeností místním organizacím, jež by v budoucnu mohly převzít roli, kterou momentálně plní zahraniční humanitární organizace. 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy



Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay