Vydání: 2006/8 Duchovní služba v armádě, 8.7.2006, Autor: Gabriela Plačková

Příloha: Doma

Není to místo převratně starodávné, ani se nehonosí velikou chrámovou stavbou. Přesto patří kostel Panny Marie Sněžné na Maleniskách u Provodova k nejznámějším moravským poutním místům. Leží asi kilometr a půl za vsí, osamocený na stráních pod lesem, obklopený zalesněnými kopci Vizovické vrchoviny. Ke kostelu je možné přijet autem po úzké a prudce stoupající silničce kolem hřbitova. Nyní v zimních měsících se tu ale často drží sníh, a tak se sem od hlavní silnice musí Provodované a příležitostní poutníci na nedělní bohoslužbu dostat pěšky.

Jako většina poutních míst je i toto spojeno se zázrakem, který se tu měl stát v 18. století. Paní mlynářová Anna Vlaštovicová, která trpěla oční chorobou, měla jedné noci sen. V něm spatřila místní studánku s pramenem vody. Když poté místo vyhledala a vodou se omývala, oči se jí uzdravily. Když voda ze studánky později uzdravila i hraběte Serenyiho, dal tento majitel luhačovického panství nad pramenem v roce 1735 vystavět kapličku Panny Marie Sněžné. Místo začali kvůli těmto událostem vyhledávat první poutníci a jejich počet narůstal i poté, co byla kaplička přestavěna na malý poutní kostelík v barokním slohu, který zde stojí dodnes. Samotný pramen najdete pár kroků za kostelem. Je krytý a schází se k němu po několika schůdcích. V jeho sousedství se v poutní sezóně občas konají bohoslužby pod širým nebem. Pro tyto účely je zde nově vybudován přístřešek s oltářem.

Poutní kostelík má prostý a jednoduchý interiér, ve kterém vyniká nad oltářem zavěšený milostný obraz Panny Marie. Způsob, jakým je na něm Madona vyobrazena, je v našich zemích ojedinělý. Madona na něm totiž kojí malého Ježíše, což je motiv známý z byzantského starověku, ale později prakticky nevídaný. 

Ďábelský odpad

Za kostelem narazíte na první zastavení křížové cesty, která lemuje kamenitou, příkře stoupající lesní cestu. Než se poutník vyšplhá až ke kapličce na vrcholu, pořádně se zapotí. Od kaple lze po hřebeni pokračovat lesní cestou třeba až ke zřícenině hradu Rýsov z poloviny 13. století. Nečekejte žádnou pevnost, jedná se jen o pozůstatky nevelkého skalního hradu. V jeho prostoru se nachází přírodní památka Čertův kámen, skalní útvar z mohutných pískovcových lavic. Velký balvan je porostlý mechem a podle pověsti ho sem shodil čert při cestě do pekla – byl pro něj příliš těžký.

Poutní místo můžete navštívit prakticky kdykoliv během roku. Nedělní bohoslužby tu po celý rok bývají v 10.15 a během poutní sezóny (od 1. května do 31. října) také ve 14.30. Vlastní sezónu zde zahajuje počátkem května Pouť hasičů. V červenci zde mají své poutě okolní farnosti, ta hlavní se zde slaví v neděli okolo 5. srpna, což je datum starého církevního svátku Panny Marie Sněžné podle předkoncilní úpravy. Tradice tohoto data se tu zachovala a v den pouti se tu konají čtyři mše svaté. Sezónu uzavírá Dušičková pouť, která se koná předposlední nebo poslední neděli v říjnu. Po odpolední mši svaté v 16 hodin následuje světelný průvod na zdejší hřbitov.

Pokud si chcete užít trochu delší výlet, je ideální vyrazit na Provodov pěšky ze Zlína. Přibližně patnáctikilometrová trasa vede po žluté turistické značce od zlínského nádraží kolem Kudlova přes Jaroslavické Paseky, Nové Paseky, vrch Klenčov až do vsi Provodov. Název cílové obce má původ v tom, že první místní obyvatelé dělali doprovod obchodníkům a pocestným přes místní hory. V divoké krajině totiž tehdy kvůli loupežníkům a dravé zvěři nebylo bezpečno.