Když učitelka šikanu nevidí

Vydání: 2007/45 Jak se žije ekologickým zemědělcům, 6.11.2007

Příloha: Doma

Máme syna ve třetí třídě. Před rokem začal chodit do skautského oddílu. Jeden ze spolužáků se mu za to posmívá. Zároveň je syn neoblíbený u družinářky. Když jsem si na ni přišla do školy stěžovat, třídní učitelka mi řekla, že o nic nejde, že je to mezi dětmi běžná záležitost. Naopak: náš syn se prý stále posmívá jedné spolužačce. Překvapilo mě to. Syn bývá v kontaktu s dětmi zpočátku spíše plachý, s přechodem do nového prostředí mívá potíže – někdy až úzkosti. Mám pocit, že škola příliš dobře s dětmi nepracuje.

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, protože se zde objevuje mnoho faktorů, které by se vyjasnily při delším rozhovoru.
1) Má posmívání něco společného se šikanou? Paní učitelka se domnívá, že posměch je běžnou záležitostí mezi dětmi. Má pravdu, nebo bere věc na lehkou váhu? Šikana je vždy záležitostí opakovanou, je v ní agresor (třeba celý kolektiv) a oběť. Hranici nezávazného dětského „pošťuchování“ není vždy lehké odlišit. Důležitá není jen vnější forma agrese, ale i subjektivní prožitek dítěte. Zde se chlapec trápí, proto je třeba jednat.

2) Co může udělat učitel? Jeho reakce by se měla odehrávat ve dvou rovinách: práce s jednotlivými aktéry – obětí, agresory (na obou stranách často bývá v podtextu strach), i práce s celým kolektivem třídy.

3) Co mají dělat rodiče, jsou-li jejich děti obětí šikany? Kontaktovat učitele ve třídě a vychovatele v družině je správný krok. Není ale vždy jisté, že narazíme na chápající přístup. Dobré je pokusit se poznat skupinu agresorů. Kdo ji vede? Co je skutečným důvodem posměchu?

Rodiče se často ptají, zda je řešením problému dát dítě do jiné třídy nebo do jiné školy. Pokud je pozice oběti, ve které se dítě nachází, dána také osobnostní dispozicí (velkou citlivostí, zranitelností, rozdílností), může dítě v novém prostředí narazit na obdobný problém. Někdy je však potřeba zvolit i toto řešení. Zvlášť v situacích, kdy dochází k napětí mezi dítětem a vyučujícím. Co bych tedy mamince poradila? Ze zkušenosti s vlastním synem, který podobnou situaci prožil, bych se snažila co nejvíc poznat prostředí, v němž se pohybuje – jeho třídu, kamarády, pokud takové vůbec má... Pokusila bych se ho posílit, povzbuzovat ho, učit ho navazovat přátelství, zacházet se strachem a přiměřeně se bránit.
Přestože paní učitelka možná dělá chybu, kvůli svému dítěti bych se pokusila, aby vztahy mezi námi byly co nejvíce vstřícné. Na druhé straně bych trvala na tom, že syn v kolektivu spokojený není, opakovala bych, co ho trápí, a žádala ji o pomoc a o radu. Pomoci může i křesťansko-psychologická poradna, výchovný poradce nebo ředitel školy.
Marie Nováková Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay