Když děti chtějí jen k mámě

Vydání: 2008/8 Únor 1948, 19.2.2008

Příloha: Doma

Máme dvě malé dcery (jeden a půl a tři roky). Obě jsou na mě hodně fixované. Často chtějí, abych je nosila a chovala. Když se jim něco přihodí, běží ke mně – a když je chce konejšit tatínek a přijde dřív než já, odstrkují ho a volají, že chtějí k mámě. Stejné je to i u uspávání a spaní. Zkoušeli jsme, že já k nim nejdu a jde manžel, ale vztekají se a křičí, takže se stejně nakonec chovají u mne. V noci se na mne obě tlačí a nechtějí spát samy. Manžel to už vzdal a chodí spát do vedlejšího pokoje. Občas se kvůli tomu i hádáme. Nechci je ale nutit, aby se nechaly chovat od táty, když tak nechtějí. Chci se zeptat, jestli je to u dětí běžné, že takhle tátu v tomhle věku odmítají.

Na dětech je krásné to, že jsou každé jiné, a proto pokoušet se je „napasovat“ do určitých pravidel je vždy ošemetná věc. Obecně se dá říct, že čím je dítě mladší, tím je víc vázané na toho, kdo s ním tráví většinu času (obvykle je to matka). S postupujícím vývojem přenáší svůj zájem i na ostatní členy rodiny – především na otce a sourozence. Kolem třetího roku života bývá natolik zralé, že je schopné navazovat kontakty i mimo svou rodinu, živě se zajímat o ostatní děti a trávit kratší dobu bez matky. Ale ještě dlouho poté se dožaduje přítomnosti mámy ve chvílích nepohody – když má strach, je nejisté, něco ho bolí.
Z vašeho dotazu vyplývá, že ačkoliv jsou dcery různě staré, a tudíž i v jiném vývojovém období, chovají se stejně. Starší už by měla být samostatnější, méně závislá na matce. Možná trošku žárlí a napodobuje chování mladší sestry, možná je na vás závislá opravdu jenom v případě nepohody. Jestliže se od vás nechce odpoutat ani při hře, doporučuji, abyste záměrně navodila co nejvíc hezkých chvil prožitých společně s tátou a sama se v takových okamžicích stáhla do pozadí. Musíte postupovat pomalu, ale o to víc důsledně. Jakmile si děti zvyknou, že se křikem mohou domoci splnění svých požadavků, ztrácí vaše výchova na efektu.
Známkou nesamostatnosti je i odmítání dětí usínat ve svých postýlkách. Spát dohromady s rodiči nemusí být vždy na škodu, pokud je to společné rozhodnutí všech členů rodiny. Ve vašem případě to vypadá jako další ústupek dětem. Rozhodně nelze chtít po manželovi, aby se noc co noc stěhoval z ložnice, to je ta nejlepší cesta k vážné manželské krizi. Děvčata by se měla naučit usínat ve svých postýlkách, které mohou být pro začátek ve vaší ložnici. Protože to pro ně bude nezvyklé, zaveďte takový rituál usínání, který se jim bude líbit, a rozhodně se nenechte odradit jejich protesty. Pamatujte, že vaše děti budou natolik samostatné, nakolik jim to vy, jako máma, dovolíte. Všechna nová pravidla zavádějte pomalu a s vědomím, že jste to vy, rodiče, ne děti, kdo určují, jak to u vás bude chodit.
Irena Mácová, Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay