Kanonizace Jana Pavla II.

Vydání: 2005/26 Kněžská samota, 1.7.2005, Autor: Tomáš Machula

Příloha: Perspektivy

V několika málo týdnech od smrti Jana Pavla II. se objevilo ohromné množství úvah o kanonizaci tohoto velkého papeže. Tyto úvahy však rozhodně nejsou jednohlasné nebo neproblematické. Setkáváme se s voláním lidí shromážděných na náměstí sv. Petra „Santo subito!“, s návrhy na dodání přídomku „Veliký“ za jméno Jana Pavla II., ale i s varováním před přílišným „pozlacováním“ papežovy památky, které by skrylo jeho lidský rozměr, nebo dokonce s radikálně negativním hodnocením upozorňujícím na údajně zásadní vliv papeže na rozšíření AIDS v Africe (protože protiantikoncepční učení, Janem Pavlem II. tolik zdůrazňované, odmítá používání prezervativů, bránících nejen početí, ale i přenosu viru HIV) apod. Není pochyb, že postava nedávno zesnulého papeže bude předmětem různých hodnocení a kritik ještě mnoho let, desetiletí, a snad i staletí.

Jedním z velmi zajímavých a pozornosti hodných bodů v těchto debatách je podle mého soudu zmíněné varování před kanonizací, která by mohla vést k odcizení postavy Jana Pavla II. lidem. Tuto myšlenku, či varování jsem v posledních týdnech slyšel hned od několika významných osobností českého církevního života. Rozhodně nehodlám s tímto varováním polemizovat. Myslím, že skutečně upozorňuje na faktické nebezpečí dané naším chápáním a přijímáním světců. A zde je podle mého soudu skryta zásadní otázka: Není situace, kdy světec přestává být pro nás někým blízkým a stává se odtažitým, vzdáleným a v posledku snad už i neinspirativním, něčím, čím bychom se měli opravdu znepokojovat?

Světci jsou lidé, o nichž věříme, že jsou s Kristem, tzn. definitivně očištěni od hříchu, ode vší nedokonalosti, kterým se dostalo cíle, k němuž byli lidé Bohem určeni. Světec by tedy měl být pro nás člověkem par excellence, navíc člověkem, který má najednou ke všem lidem mnohem blíž, než měl za svého pozemského života.

Jak je možné, že světce nechápeme tímto způsobem, tedy jako člověka přivtěleného ke Kristu (který je „Bohem s námi“), nám blízkého? Možná, že světec jako takový nám vzdálený není. Vždyť ono varování před urychlenou kanonizací Jana Pavla II. ani v nejmenším jeho osobní svatost ani přesvědčení o jeho vstoupení do vítězného společenství s Bohem nezpochybňovalo. Možná, že jako to, co zastiňuje lidský rozměr světce, co ho de facto odlidšťuje, je chápána kanonizace a veřejná úcta církve ke svatým. Ani takové zjištění nás ale nemůže nechat klidnými. Buď je výše zmíněná obava z důsledků kanonizace Jana Pavla II. lichá nebo je v jisté krizi náš vztah ke svatým nebo přinejmenším je jako problém pociťována úcta církve ke světcům. Ale neznamená odcizení si světců (nebo církve) i nebezpečí odcizení si Krista?

Přiznám se, že na tento problém jednoduše odpovědět nedokážu. Mohu si možná něco myslet, mohu se něco domnívat, ale možná že ani není žádoucí se zde pokoušet o unáhlené diagnózy nebo terapie. Čtenáře by to odvádělo od otázky, kterou by si měl – jak jsem pevně přesvědčen – položit a zodpovědět každý katolický křesťan sám. Opravdu nám svatořečení zahaluje lidskost světce? A pokud ano, proč ji od nás vzdaluje, místo aby ji v (teo-)logice věci přibližovalo? Není odtažitý postoj vůči světcům, postaveným na oltář, indikátorem skutečného problému v naší žité víře? Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay