Jiří Václav

Vydání: 2004/44 Soužití generací, 26.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Manžel Ljuby Václavové, skladatel, hudební režisér a dramaturg; od roku 1991 také výrobce audiovizuálních pořadů. Od roku 1995 spolupracuje na scénářích své ženy a komponuje hudbu k inscenacím a filmům. V současné době pracuje na projektu o Paříži v divadle Viola.

Pouštíte si muziku podle nálady?
Ano a vůbec nezáleží na žánru. V určité chvíli si pustím klasickou hudbu, jindy jazz, ale i populární hudbu první poloviny minulého století. Někdy mne ale popudí, když slyším, jak se dobré hudby zneužívá jako doprovodu ke špatnému filmu. Nedávno jsem například zahlédl reportáž o stavbě čističky na Vltavě. Její tvůrce chtěl své dílko nějak „povýšit“, tak tam nechal hrát úryvky Smetanovy Vltavy. A nebyl první. Tato symfonická báseň také jednou posloužila jako hudební kulisa ve stejnojmenném filmu o vojenskému cvičení spřátelených armád Varšavské smlouvy. Jeden můj kolega tyto případy vtipně glosoval: „Děláte-li film o Florencii, asi nebude vhodné použít Florentinský pochod od Julia Fučíka.“

Jak vnímáte víru v Boha?
Jako dítě jsem chodil ve škole na náboženství, které vyučoval evangelický farář. Předčítal nám příběhy z románu Srdce, který napsal Edmondo de Amicis a myslím, že tehdy jsme poprvé slyšeli pojmy jako láska k vlasti, čest, zbabělost a také statečnost. A protože byl pan farář zároveň nimrodem, učil nás poznávat přírodu a vážit si jí. Po druhé světové válce vyšla kniha s názvem Desatero, kde v deseti novelách od předních světových autorů (například Mann, Maurois, Bromfield a další) bylo ukázáno, jak nacismus porušil všech deset přikázání. Po jejím přečtení si člověk uvědomil, co každé přikázání znamená a co přináší jeho porušení. Díky tomu jsem pochopil, že Desatero je základem naší civilizace a že je nutné, aby ho každý člověk dodržoval.

Jak podle vás televize ovlivňuje děti a jejich zdravý vývoj?
Myslím, že velmi. Já bych zakázal vysílání filmů, kde se objevuje násilí. To, co děti uvidí, potom samy bezelstně opakují, a tak začnou násilí považovat za normální. V jednom našem dokumentu jsme dali otázku dívce, která týrala zvířata a byla za to potrestána, zda to bude ještě znovu dělat. Odpověděla, že ne. Proč? Prý proto, aby nemusela do pasťáku. Takže vůbec nepochopila zrůdnost svého skutku. Uvažovali její rodiče o tom, jak ji vychovali? Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay