26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jiný svět Václava Pankovčína

12. 3. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/11 Církev svatá a hříšná, 12.3.2007

Příloha: Perspektivy

Budiž hned na úvod řečeno: Novela Tři ženy pod ořechem předčasně zemřelého slovenského prozaika Václava Pankovčína (1968–1999), která se zásluhou nakladatelství Kalich a překladu Tomáše Weisse konečně dostává k českému čtenáři (sám autor by jistě podotkl: „U nás na východe se hovorí, že niečo vyjde, ak Boh dá...“) patří k tomu nejlepšímu, co ve slovenské literatuře po roce 1989 vyšlo. Přestože slovenskou kulturou se Václav Pankovčín doslova prořítil, zanechal po sobě sedm knih (a jednu nevydanou), tedy šlépěj nepřehlédnutelnou, to jest vypravěčsky zralou, nasáklou originalitou lidí, netelevizních světů a osudů.
Pankovčínův způsob vyprávění má v sobě cosi sveřepého, osekaného až na dřeň, promačkaného až k jádru – spíš ostrý dřevoryt než rozpitý akvarel, spíš režná tkanina než chemlonová dečka. Přestože spisovatel byl především výkonný novinář a reportér, jeho próza netrpí nešvary žurnalismu. Na zkoumání povahy vnitřních vztahů a svárů spisovatele a novináře v jednom těle není v naší recenzi místo, ale bylo by zajímavé přemýšlet nahlas nad oním „dvojbytím“ a klást si otázky typu – živí se ze stejných zdrojů, nebo se navzájem ruší? Jak to „existuje“ u jiných spisovatelů-novinářů a jak to bylo u Pankovčína? Ostatně Pankovčín o svém literárním psaní hovořil velmi prostě, nesložitě: Třeba – „Píšem o tom, čo som spoznal...“ Nebo – „Napísal som si zopár poznámok, niečo mi napadlo doma, niečo som si vymyslel, dával som to dokopy ako čriepky...“
Nenechme se však mýlit – přestože Pankovčín není žádný chladný umělecký eskamotér, jeho prozaické vyprávění je důmyslně vystavěno a komponováno, používá filmových střihů, prolamování časů a dějových vrstev, realitu propichuje nadsázkou nebo zjevením (nadějeplným či zlověstným). Co je však v jeho textech podstatné a vzácné – přítomnost pevného středu, jakéhosi vnitřního podloží. Je to možná svébytná zkušenost střádaná v jeho rodném východoslovenském Papíně po generace; je to možná venkovanství prožívané s živly, dědky samorosty a smrtelností; je to možná nerozostřený magický vhled do věcí a událostí, a proto je Pankovčínův pohled tak nesebestředný a nesoudcovský, spíš pobavený, slitovný a teskný.
V Pankovčínově vyprávění je patrné úsilí o celistvost – je tam přítomna země a obloha, strom i člověk. V případě novely Tři ženy pod ořechem tři ženy tří generací (Marimka, Ilonka a Martuška) a pár chlapů, je tu smrtelnost i věčnost, anděl i tělesnost. Tak trochu podobenství, tak trochu mýtus, tak trochu elegie. Možná, že tím Pankovčínovým pevným středem bylo vědomí domova, který je konkrétně vymezen krajinou, matkou nebo stolem, ale který nabývá smyslu teprve až ve vztahu k epifanii, ke kosmickému dění. Pankovčín přeci začíná své vyprávění obrazem, jak tři ženy sedí na lavičce pod ořechem, modlí se a čekají na konec světa.
František Hrubín kdesi pěkně říká, že v mládí si člověk myslí, že zůstane tvůrčí jen tehdy, když bude zbrkle vyrážet do všech stran a co nejdál, načež zjistí, že pravá tvořivost se odehrává v okruhu několika osobních daností, které můžete jen dál hloubit. Jako by Pankovčínovo prozaické vyprávění bylo od samého literárního debutu v roce 1992 netěkavé a nerozplizlé do všech stran, vzácně napojené na onen kruh několika osobních daností a darů. A jeho novela to plně potvrzuje. Venkovské reálie imaginární východoslovenské obce Marakéš, outsiderství postav, žensky přímočará víra ve spasení a v zánik hříšného světa, představovaný některými žádostivými muži, a stálá přítomnost tajemného Věčného Žida – čas světa jako by byl prostupován ještě božskou dimenzí, která „kráčí“ jiným tempem. Drobná próza, drobná kniha, ale jak pevně vykroužené osudy a pravdivé obrazy, vyprávěné v hrbolatém rytmu. Třeba jen tyto dvě věty: „Po válce byl jiný svět. Po válce byl svět. Jiný.“
Miloš Doležal
Václav PANKOVČÍN: Tři ženy pod ořechem, nakladatelství Kalich 2006
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou