Vydání: 2006/23 Agresivita v nás, 6.6.2006, Autor: Petr Kolář

Příloha: Perspektivy

Král Ferdinand I., zvolený českými stavy roku 1526, je pokládán za muže vybaveného vlastnostmi, potřebnými v situaci, v níž se zvolením ocitl. Musel čelit velkým nesnázím. Od jihovýchodu pronikali do soustátí, v jehož čele stál, Turci. Drželi už značnou část Uher a od roku 1541 i sídelní město Budín. Války s nimi spolykaly za celý Ferdinandův život obrovské sumy peněz, aniž by vedly k zadržení osmanského postupu do středu Evropy. Ferdinand musel opakovaně žádat zemské stavy o peníze, a to formou zvláštní daně, kterou musely stavy předem schvalovat. Právě v českých zemích, jeho nejbohatším území, měly stavy značná práva, pevně zakotvená v Zemských deskách. Král byl na jejich rozhodnutích v klíčových finančních otázkách závislý a jeho manévrovací prostor byl v tomto ohledu dosti omezený.

Král oporou řádu
Ferdinand byl přesvědčený katolík, zatímco mezi českými stavy byli katolíci v menšině. V době jeho zvolení neměla tato skutečnost velký význam, ale s tridentským sněmem (1545 - 1565) význam náboženských rozdílů v zemi vzrůstal. Vůdčí osobnosti reformace se do Tridentu nedostavily a sněm je v nepřítomnosti odsoudil a exkomunikoval. Reformně naladění Čechové tak najednou měli katolického krále, od kterého mocní katolíci tehdejší Evropy očekávali rázný postup proti odsouzeným heretikům. Ferdinandovi k tomu z počátku scházely potřebné nástroje, ale začal je hledat a vytvářet. Jedním z prvních bylo pozvání jezuitů do země.
Zemské stavy jeho krok také takto chápaly a k jezuitům se podle toho chovaly. Ti se proto neustále dovolávali pomoci krále, který je do Prahy pozval s tím, že tu založí vzdělávací instituci pro výchovu kněží v souladu s rozhodnutím sněmu. Z finančního hlediska to byl podnik bezedně prodělečný. Žádné ministerstvo školství s příslušným rozpočtem neexistovalo, a tak byl hlavní a skoro jedinou oporou jezuitů král. Poskytl jim hotovost na rozjezd a k tomu několik nemovitostí, z nichž měly plynout pro plánovanou činnost další trvalé prostředky. To však znamenalo, že o tyto statky budou jezuité patřičně pečovat a řádně na nich hospodařit. Museli vstoupit do tehdejšího hospodářského systému s robotováním poddaných, jejichž vrchností se tak stali.

Dlouhodobá zátěž činnosti
Patnácté století je už ale dobou nastupujícího novověku s jeho postupným překonáváním středověké podoby společenských vztahů. Excesy středověkého systému, zvláště tam, kde byla vrchností nějaká instituce církve, hlásající evangelium, a tím i všeobecné bratrství, byly důležitým argumentem reformačního hnutí, které mělo právě v Čechách zvláště hluboké kořeny. Za husitských válek bylo vypleněno mnoho klášterů a nyní nastávají poměry, kdy se jezuité snaží vybudovat na místě zdecimovaných řeholních institucí nové. Svou pozici tím pochopitelně od počátku zatížili vahou okolností, za kterých začali nejen budovat kolej, sestavovat studijní programy a profesorský sbor, ale také hospodařit na statcích, vinicích, v lesích, mlýnech, pivovarech atd. Tam si museli zajistit příjmy, z nichž by financovali provoz Klementina i četných dalších kolejí v zemi.
Příkladem nesnází byl statek v Ojvíně u Žitavy, který měl skýtat podstatnou část prostředků právě pro první jezuitskou kolej v Čechách - Klementinum. Jezuité jej od krále dostali poté, co mniši (celestini) opustili místní klášter a tím i jeho statky (1546, mnozí z nich se pak přidali k Lutherově reformě). Péče o Ojvín blokovala po léta několik jezuitů na tomto odlehlém místě, ale nikdy se nepodařilo vytvořit z něj opravdový zdroj příjmů. Zůstal dlouhodobou zátěží jezuitské činnosti, jak ostatně od samého počátku předvídal prozíravý zakladatel Klementina Petr Kanisius.

Od vyhoštění ke zrušení
Činnost jezuitů závisela na vzdálené královské přízni, ale na místě vyvolávala nejrůznější napětí a problémy ve vztazích k místní šlechtě a představitelům měst, ve kterých se postupně usazovali. Je vlastně logické, že prvním psaným stavovským aktem po proslulé defenestraci (1618), jíž vyvrcholil spor šlechty s králem, bylo vyhoštění „jezuitské sekty“ z Českého království. Králem podporovaní jezuité měli v tomto klíčovém okamžiku sdílet jeho osud. Poté, co stavy svůj spor na Bílé hoře prohrály, stihnul je tvrdý trest - a jezuité se mohli zase vrátit. Velký zvrat přinesl ale až rok 1773, kdy byl jezuitský řád nejvyšší církevní autoritou zrušen.
Do té doby byla česká provincie v rámci řádu skutečnou velmocí. Při postupném obnovování Tovaryšstva po roce 1814 už ale vznikla jen provincie rakouská. Ta československá vznikla až po roce 1918. Její pokračovatelkou je dnešní skromná provincie česká.