Jak mluvit o Božích přikázáních?

Vydání: 2019/37 Naděje, pokoj a smíření pro Afriku, 10.9.2019, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 37

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen za příkazy, které se musejí naučit zpaměti? Jak jim vysvětlit, že Desatero svobodu nebere, ale dává?


Je dobré mít na vědomí, že Desatero nám dal Ten, kdo nás má rád a komu na nás záleží. Ilustrační snímek Pixabay

„Desatero Bůh učil lidi ve chvíli, kdy se poprvé vydali za svobodou. Vyšli z egyptského otroctví a asi moc nevěděli, co si s tou svobodou počít,“ říká Eva Muroňová, katechetka a spoluautorka učebnic náboženské výchovy. A do této situace vstupuje Bůh tím, co dnes známe jako Desatero. „Boží přikázání je první deklarací svobody v dějinách, jsou to pravidla pro pokojný a spokojený život ve vztahu k Bohu i k člověku,“ dodává Muroňová. Díky tomu i my máme tuto tradici osvědčenou mnoha generacemi, danou a potvrzenou samotným Bohem.

Úměrně věku můžeme dětem vyjmenovávat jednotlivá přikázání a povídat si s nimi o tom, jak se podle nich můžeme v různých situacích rozhodovat a proč či jaké to může mít důsledky. Důležité je diskutovat o různých možnostech a společně shromažďovat argumenty pro a proti. Eva Muroňová vysvětluje, že malé děti berou jako dané to, co jim řekne rodič nebo autorita. Z hlediska vývojové psychologie se řídí takzvanou heteronomní morálkou, tedy zásady přebírají. Okolo třetí třídy ale samy obvykle začínají rozlišovat, co je dobré a co špatné. Nejprve hovořme o jednoznačnějších situacích a čím jsou starší, tím víc s nimi můžeme probírat i morální dilemata a eticky sporné otázky.

„V životě se člověk dostává do situací, kde neexistuje dobré řešení a je nutné se nějak rozhodnout,“ říká katechetka Muroňová. Ale právě ve chvíli, kdy dítě začne autonomně uvažovat, by mělo poznávat, proč je potřeba dodržovat určitá pravidla – a že svoboda neznamená, že půjdu do supermarketu a vezmu si, co chci, ale naopak svoboda je, že některé věci nepotřebuji.

Aktualizovat i v dospělosti

Marie Špačková z Diecézního katechetického centra v Brně říká, že existují tři stupně poznávání Desatera: naučit se ho, porozumět mu a žít podle něj. Naučit se ho zpaměti pro děti není problém a existují na to různé hravé formy. „Já osobně jsem pro to, aby se děti Desatero i dnes učily nazpaměť, i když všemu úplně nerozumějí,“ míní. Mnohem těžší je ale porozumět. „Neznámá slova je třeba vysvětlovat a Desatero překládat do současného jazyka, dbát na to, aby nebylo odtrženo od vztahu k Bohu. Musíme dětem zdůrazňovat a ukazovat na příkladech, jak má Bůh každého rád a že Desatero je projevem jeho péče o člověka,“ zdůrazňuje Marie Špačková. A dodává, že porozumění není jednorázová záležitost, která se odehraje ve třetí třídě základní školy, ale že Desatero musíme i v dospělosti dál objevovat a stále aktualizovat v různých životních situacích.

„Žít podle Desatera je pak nejtěžší úkol. Zde hraje velkou roli příklad rodičů a dospělých, jejich vztah k Bohu, přístup k životu a také k jiným civilním pravidlům soužití – zda je dospělí berou vážně, nebo je obcházejí a nic si z nich nedělají. To všechno děti vnímají a nasávají,“ připomíná Špačková.

Na prvním místě láska

Podle Evy Muroňové nemůžeme o Desateru mluvit bez blahoslavenství a Ježíšova největšího přikázání. Podobně jako Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, tak i Ježíš vystupuje na jedno návrší u Genezaretského jezera a hovoří o blahoslavenstvích, o odplatě a lásce k nepřátelům, o posuzování druhých, o stromu a o ovoci (Mt 5-7; Lk 6,20-49). Když se Ježíše ptali, které z přikázání je nejdůležitější, shrnul všechna do dvou: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22,34-40) Marie Špačková k tomu na závěr dodává, že je dobré mít při tom všem na vědomí, že nejlepší pravidla dává ten, kdo nás má rád a komu na nás záleží. Máme tedy děti vést k objevování Boží lásky a k modlitbě. K tomu, že Bůh je dobrý a chce naše dobro. A že nám dal pravidla ne kvůli sobě, ale kvůli nám.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 45 5. – 11. listopadu 2019

Zazní díky za svobodu

Vyzváněním kostelních zvonů si církev připomene 30 let od pádu komunistického režimu a návratu svobody do naší země. V českých a moravských farnostech se v neděli…

celý článek


Třicet let od pouti do Říma

Píše se rok 1988. Šedá deka komunismu a nesvobody leží na celé republice. V lednu začíná desetiletí duchovní obnovy národa, které společně připravují kněží Tomáš…

celý článek


Tři náboženství proti eutanazii

Křesťané, židé a muslimové spojili síly a pod záštitou Papežské akademie pro život se jednoznačně vyslovili proti eutanazii a asistované sebevraždě.

celý článek


Zachráněné malby vyprávějí o Marii

Dvakrát čtyři výjevy ze života Panny Marie zachycuje gotický oltář z kostela v severomoravské Lubině. Díky náročnému restaurátorskému zásahu je k vidění v někdejším lesku.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay