Farář má být i manažerem své farnosti

Vydání: 2005/41 Život rodiny po odchodu dětí z domova, 11.10.2005, Autor: Václav Polok

Příloha: Perspektivy

V duchovní sféře se - stejně jako v té soukromé či podnikatelské - nevyhneme rozhodnutím, která souvisejí s našimi finančními příjmy a výdaji, s podnikatelským záměrem, čili s hospodařením farnosti jako samostatné právnické osoby.

Rozhodujeme o běžných režijních či provozních výdajích (na energie, mzdy, poplatky) i o větších výdajích na opravy či na pořízení nového majetku. Je samozřejmé, že je musíme pečlivě rozpočtovat vzhledem k reálným příjmům. – Těchto rozhodovacích procesů není ušetřena žádná domácnost, žádný podnikatel, tedy ani žádný kněz v pozici faráře, tj. odpovědný za hospodaření své farnosti.

I farnost je právnickou osobou

Některá rozhodnutí jsou jednodušší, jiná složitější. Některá provádí farář sám, s jinými by mu měla být nápomocna (dle kán. 537 Kodexu kanonického práva) ekonomická rada. Ta by měla být v každé farnosti. Jiné ustanovení Kodexu (kán. 1284, §1, §2) říká, že každý správce (tedy i farní správce) je povinen zastávat úřad s pečlivostí dobrého hospodáře. Řečeno jazykem světského práva je tedy každá farnost právnickou osobou se samostatnou právní subjektivitou, přiděleným IČ a zodpovědným statutárním zástupcem vůči všem třetím osobám – tedy farářem.

Ve větších farnostech (či dokonce v případě několika farností) se jejich správce dělí o starosti správy věcí majetkových, finančních i ekonomických se svou ekonomickou radou, zvláště jde-li o závažná majetková rozhodnutí nebo nabízí-li se možnost využití či zhodnocení majetku ku prospěchu farnosti a církve (např. prostřednictvím vkladových listů, cenných papírů, spořících účtů, stavebního spoření apod.). Domnívám se, že je to tak správné, vždyť právě odborníci z řad věřících jsou schopni takto „rozmnožit“ či ušetřit skromné prostředky farnosti, aby je následně uváženě a v souladu s reálnými potřebami farnosti v jejím rámci opět investovali.

Blaze takové farnosti, v níž dojde k takovému souznění, a šťastný to farář, dokáže-li odborníky najít, vtáhnout do problému, nechá-li si poradit a najde-li společnou řeč i vůli se svou radou. – Připomínám, že se v daném případě nejedná o žádný přenos odpovědnosti faráře jako statutární osoby. Ten je i nadále zodpovědný za hospodaření farnosti.

Mám na mysli věci, jako je např. nalezení sponzora pro určitou akci, úspora nákladů v rámci výběrových řízení, ale i předcházení problémům - třeba pokutám a penalizování státními orgány za účetnictví, za pozdní platby, nepovolené stavby nebo opravy apod. Domnívám se, že každý duchovní správce má být nejen dobrým a profesionálním „duchovním manažerem“, ale i dobrým hospodářem, že to patří k jeho poslání. V dnešním ekonomickém prostředí a sociálním klimatu je bohužel jen málo duchovních správců, kteří dovedou být i efektivními hospodáři. To není kritika, spíše povzdech nad různými ekonomickými nebo i finančními problémy, do nichž se dostávají některé farnosti, ve kterých se snaží hospodařit sami jejich duchovní správcové byť v sebelepším úmyslu, avšak s citelnou absencí zásadních ekonomických, účetních či finančních znalostí, jež dnešní doba vyžaduje.

Zákony jsou nastaveny nemilosrdně

Hospodaření farností totiž neprobíhá v hluboké totalitě, ani ve vakuu. Zákony, které určují finanční, správní, daňové i jiné podmínky, jsou poměrně záludné a jsou nastaveny tvrdě i pro neziskové organizace. S tím je ovšem nutno počítat a vypořádat se s nimi co nejefektivněji. Už dávno nestačí pasivní způsob uložení vybrané kostelní sbírky do kasičky na faře či na spořitelní knížku, jejíž výši navíc postupně a nemilosrdně znehodnocuje vysoký poplatek špatně vybrané banky.

Proto je potřebná mnohem větší otevřená spolupráce farářů s odborníky z řad věřících, kteří dané věci lépe rozumějí a dovedou nezištně poradit, zařídit, občas i napravit, byť se tomu možná někteří duchovní brání. To taky ale znamená odkrýt všechny karty – tj. přiznat výši všech reálných příjmů i reálných výdajů. Je dobré ustavit „fond pro pana faráře“, zřídit rezervní fond na opravy nebo mimořádné výdaje, dočasně nepotřebné finanční prostředky vhodně umístit za účelem zhodnocení apod., a tímto způsobem vlastně nastavit efektivní chod finančního hospodaření celé farnosti. To je naprosto běžné v jiných hospodářských sférách – právě z důvodu, aby hospodaření bylo pokud možno „neztrátové“.

Do těchto úvah nezahrnuji mzdu faráře ani jiné jeho osobní příjmy. Obávám se však, že ne každý správce farnosti má dnes pro tento typ úvah pochopení - ať pro případný nedostatek laických odborníků, anebo pro spoléhání na údajné vlastní manažerské schopnosti. Právě ten druhý důvod neodpovídá realitě, vždyť v průběhu studií na teologické fakultě se kněz prakticky nesetká s pojmy jako stavební zákon, účetnictví, daně, dotace, finanční produkty apod., které bude v praxi nutně potřebovat. Bude si tyto znalosti pracně doplňovat samostudiem? Na úkor jiných iniciativ? Teologické fakulty, které připravují příští správce farností, nepočítají s tím, že se jejich absolvent ocitne v dravém světském prostředí, jehož zákony či pravidla ani pořádně nezná.

Problém tedy spočívá ve vzájemné důvěře a upřímné snaze o nezištnou pomoc, ale někdy naopak i v nezájmu či v obavách z porušení letitého tabu „farních peněz“ a jejich použití, a taky v nechuti zavádět novoty, které prý stejně k ničemu nejsou, protože to přece „funguje tak, jak má: tak se to tady vždycky dělalo“. Doba se ale změnila, i když myšlení lidí se mění jen pomalu.

Cesta k vystřízlivění

Ale většina z nás, možná i včetně těch hledajících, by ráda viděla v církvi – a v jejím základním článku, tj. farnosti – společenství, které na jedné straně plní své nezastupitelné duchovní poslání, ale na druhé straně umí hospodárně a transparentně nakládat s penězi i s majetkem, který shromažďovalo po staletí a o nějž v dobách dějinných zlomů přicházelo a v jehož uchovávání bude stále více odkázáno na své věřící, jejich sbírky, příspěvky a dary. Toto je cesta, která by mohla být i začátkem ekonomické prosperity církve a snad i vystřízlivění z různých celonárodních i místních „církevních finančních mýtů“. Významně by posílila i důvěru ve faráře jako dobrého hospodáře farnosti.

Václav PolokAutor je ekonom, působí mj. jako člen ekonomické rady ostravsko-opavského biskupství

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay