26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Dvakrát v Klementinu

17. 6. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/25 Desatero šťastně strávených prázdnin, 17.6.2008

Příloha: Perspektivy

V dlouhých chodbách pražského Klementina vznikly nové výstavní prostory. Chodby jsou pozoruhodné samy o sobě: klenuté, v prvním patře bohatě ozdobené štukaturou, která rámuje figurální nástěnné malby. Zřetězení klenebních polí jako by si říkalo o cyklický scénář, podle nějž jezuitský malíř Jan Kuben namaloval výjevy z dějin svého řádu. Současná výstava moderních obrazů přináší zajímavé srovnání k svatým dějům z doby barokní.
Pestrými barvami maluje Jan Šafránek (nar. 1948) svůj osobní Orbis pictus, a zřejmě si nevymýšlí: všechny ty scény viděl a zachytil ve svých náčrtnících, aby je potom převedl na plátna či desky. Lecčeho si všiml a mnohé si zapamatoval, baví se pozorováním i malováním. Odmítá hierarchizovat: všechno je stejně důležité, velikost figur či předmětů závisí jenom na vzdálenosti oka, podobně, jako ve fotoaparátu. Předmětné je všechno: obličeje i oděvy, nádoby i nástroje, auta i vlaky a také jeviště, na němž se všechno pohybovalo, než to malíř zařadil do své sbírky. Divák vzpomene na zakleté město, kde se zastavil čas, na kuchtíka, který nesl sousto k ústům a nedonesl, na služku, která zakopla o práh a nedopadla. Asi je to podrobným realismem Šafránkova malování: stylizované postavy sousedícího starého mistra nehnutě spočívají na zdech. Také loutkové divadlo se mi na výstavě připomnělo svou barvitostí a humorem, který si libuje v absurdních situacích. Kdyby ještě existovaly cechy, patřil by Šafránek k „naivním“ malířům, ale zůstal by solitérem. Naivnost šla často ruku v ruce s laskavým dobráctvím, a to jako by zde chybělo. Divák je zahanben: patří zřejmě také do toho bizarního panoptika. Malíř je ale nemilosrdný. Pozvedání očí vzhůru, k baroku, je pouhým únikem – žijeme současností. Mohlo by se zdát, že Šafránkova kritika konzumní společnosti míří do komunistického režimu, ale ostrost a nelichotivost jeho vidění se nezmírnila ani v emigraci. Šafránkovo dílo se dá přijmout nebo odmítnout, ale přesvědčivost mu upřít nemůžeme.
Zde promlouvá Bůh – je název výstavy v přízemní chodbě. Mohl by být logem Otto Mauera (1907–1973), katolického kněze, sběratele a propagátora moderního umění. Za druhé světové války Mauer proslul svými odvážnými protinacistickými kázáními u svatého Štěpána ve Vídni. Po válce tam založil uměleckou galerii a dále rozšiřoval svou sbírku kreseb a grafiky. Mauerovým východiskem bylo přesvědčení, že člověka coby obraz Boží je možné pojímat především v jeho tvořivosti. V kontaktu s oslnivými vrcholky uměleckého snažení Mauer pochopil, že ne všichni géniové byli též světci. Ale Boží duch vane kam chce, proto je třeba naslouchat i tam, kde je popisováno zlo, kde mravní integrita umělců se zdá být pochybná. Naopak, zlo je částí skutečnosti světa a jeho odhalování patří k těm nejtvořivějším a nejetičtějším výkonům člověka. Jenom na pravdě a umělecké poctivosti záleží, jsou citlivými naslouchadly či radary, jimiž je na zemi možné zaslechnout Boží hlas. Ke křesťanskému umění nevedou tedy především křesťanská témata, ani přiznané křesťanství umělcovo. Naopak teprve široký rámec otevřenosti posouvá dílo tam, kde se stává znamením doby, jakou pro nás tvoří Bůh. Mauerova sbírka, jejíž část můžeme vidět na současné výstavě, sahá od středověku k současnosti. Podtitul Od Hollara k Beuysovi vymezuje zhruba dobu vzniku a také původ vystavených děl – většinou z německé a francouzské jazykové oblasti. Najdeme na výstavě skutečné klenoty: Gustav Klimt, Otto Dix, Egon Schiele, Alfréd Kubin, Paul Klee, Henri Matisse, Georges Rouault, Odilon Redon a mnoho dalších. Výstava ale míří k Beuysovi a není to náhodou. V jeho příkladu nalezl Otto Mauer radikální pokus odložit uměleckou výlučnost a zájem obrátit k podstatným otázkám člověka. Tam někde by si mohlo moderní umění porozumět s touhou a směřováním církve.
Václav Sokol
Obě výstavy jsou otevřeny v Galerii Klementinum do konce června 2008.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou