Domov svaté Rodiny

Vydání: 2007/14 Velikonoce, 3.4.2007, Autor: Gabriela Plačková

Příloha: Doma

V ostré zatáčce, přímo pod kostelíkem v pražské Liboci, stojí bezmála dvě stě let stará budova školy. Žáčky s aktovkami tu dnes již ale pobíhat neuvidíte. Od roku 2000 zde totiž po rozsáhlé rekonstrukci našlo své útočiště několik desítek osob s mentálním a tělesným postižením. Do další budovy se tak rozšířil Domov svaté Rodiny, který vznikl již v roce 1991 v budově bývalých jeslí na pražských Petřinách. Ten byl vůbec prvním charitním domovem v Praze s celoroční péčí o postižené.
U stolu v místní terapeutické tkalcovské dílně sedí několik žen. „Vyrábíme si kuřátka na Velikonoce,“ říká jedna z nich a dožaduje se u spolusedící hlasitého přitakání. „Povedly se nám,“ pochválí si je s úsměvem. Návštěvník, který není přivyklý komunikaci s postiženými, v prvním kontaktu s nimi znervózní – neví, zda má podat ruku, jestli ho postižený pochopí v tom, co mu bude říkat. Nervozita ale rychle opadá, jejich upřímný a neuhýbající pohled do očí, bezelstný smích a neškrobené výroky jsou odzbrojující.
Zdi vstupní chodby domova zdobí seznamy mnoha jmen. Díky finanční podpoře těchto lidí a firem libocký domov mohl vůbec vzniknout. A že bylo finančních prostředků zapotřebí mnoho, je patrné již z prvního pohledu na dům, který září žlutou omítkou a takřka dokonale upraveným okolím a příjezdovou cestou. V libockém domově žije v současné době 40 klientů. Kdybyste ale očekávali ložnice po deseti lůžkách, chodby, po kterých se znuděně procházejí postižení a mezi nimiž nervózně a bez zaujetí pobíhá personál, budete rychle vyvedeni z omylu. „Náš domov má pět různých oddělení,“ říká jeho ředitel Antonín Szwanczar. „My máme nyní sedm klientů, kterým se společně s kolegyní věnujeme,“ zasvěcuje nás do chodu oddělení svatého Vojtěcha mladá ošetřovatelka, jež svým svěřencům právě krájí k svačině ovoce. Společná místnost, která je centrem dění každého oddělení, je vybavená i malou kuchyňskou linkou.

Stálá nejistota
V místnosti posedává či se prochází několik mužů a pár z nich sleduje se zájmem náš rozhovor. Od 1. ledna tohoto roku jim nově vydaný zákon o sociálních službách umožňuje, aby si sami vybrali, komu za péči o sebe z prostředků poskytovaných jim státem zaplatí. „K nově vydanému zákonu jsem poměrně kritický. Částky, které od klientů získáme, samozřejmě nestačí pokrýt veškeré náklady spojené s jejich pobytem zde. Zbytek musíme získávat z dotací, na něž však podle nového zákona nemáme právní nárok. Což v praxi znamená, že je dostat můžeme, ale také nemusíme,“ uvádí ředitel Domova svaté Rodiny. Maximální suma, kterou získají od státu na pokrytí služeb spojených s péčí o postiženého klienta, činí 11 000 korun měsíčně. To je ale částka pro ty nejvíce postižené. Nejnižší možný příspěvek činí 2 000 korun. Průměrné náklady na měsíční pobyt ve zdejším zařízení však stojí pro jednoho klienta přibližně 27 tisíc. „Náš domov má dobrou pověst, a tak naštěstí není v něčím zájmu ho nechat padnout. Dotace se nám podařilo získat i na letošní rok. Nynější systém však představuje stálou nejistotu, jak to bude v příštích letech,“ říká pan Szwanczar.
Jedno z dalších oddělení nese název Nepomucenum. Na velkém balónu leží jedna z pacientek a ošetřovatelka jí masíruje záda. Přibíhá temperamentní a veselá Jana – jedna ze zdejších klientek – a odhodlaně nás provází po celém oddělení. „Tady spím já, tady Lenka, tady bydlí Evička,“ švitoří a rychle jde do dalšího pokoje. Neopomene dodat, že je tady ráda, moc ráda a že se jí tu líbí. Tuto větu byste zde mohli zaslechnout během návštěvy mnohokrát. Vprostřed místnosti sedí na vozíku mladá žena. Ředitel ji zdraví a ptá se, zda si můžeme prohlédnout některé z jejích obrázků. „Mám je schované,“ odpovídá Lenka, jež své obrázky maluje štětcem drženým pomocí rtů. V útulně zařízených ložnicích, které obývají nanejvýš tři klienti, můžeme jeden Lenčin obraz vidět – jde o portrét babičky a leckdo by ho tak pěkně nenamaloval ani rukou. Ke každému oddělení s přibližně dvěma až třemi ložnicemi je zařízena prostorná a pro potřeby postižených vybavená koupelna.
Z přízemní jídelny se dá přes terasu a udržovanou zahradu s dvorem projít do domácích terapeutických dílen. Klienti tady mohou navštěvovat keramickou, tkalcovskou, košíkářskou, výtvarnou a také truhlářskou dílnu. „Jejich hlavním cílem je, aby práce v nich přinášela zdejším klientům radost. A myslím, že ji z výrobků, které se jim tady daří vytvořit, skutečně mají,“ řekne Jana Dočekalová, vedoucí dílen – a hned radí jednomu z klientů, jak dokončit rozpletený košík. Ve vedlejší dílně leží na stole několik z hlíny vykrojených vajíček s kuřaty. Jedna z klientek se nad nimi sklání a trpělivě na ně štětečkem nanáší glazuru.
„Pracuji tu již 15 let. Dílny jsou dobře vybavené, a to hlavně díky sestře Akvinele,“ říká paní Singulová, která vede zdejší keramickou dílnu. Sestra Akvinela stála u zrodu samotného domova. Tato dnes již čtyřiaosmdesátiletá řeholnice z řádu školských sester s postiženými pracovala už dlouhá léta za komunismu v ústavu v Horní Poustevně. „Byly tam umístěny děti převážně z Prahy. Když to bylo možné, rodiče těchto dětí setru Akvinelu sami vybízeli, aby se podílela na zřízení ústavu pro postižené v hlavním městě. Chtěli mít ke svým dětem blíž,“ dodává dnešní ředitel domova. Dílo se sestře Akvinele skutečně podařilo. Daří se i všem jejím spolupracovníkům a následovníkům. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay