Znamená mizející sex pošramocený vztah?

Vydání: 2013/30 Světové setkání mládeže právě začíná, 23.7.2013, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

HANA IMLAUFOVÁ připravila spolu se svým mužem na manželství opravdu mnoho párů. Pracuje v křesťanské pedagogicko-psychologické poradně a věnuje se také rodinné a manželské terapii. Hovořili jsme s ní o manželské sexualitě, respektive jejím vytrácení či absenci.

Jaké místo má mít intimní soužití v životě manželů?

Láska, úcta a věrnost v sobě zahrnuje i to, že prožíváme intimitu, prožíváme blízkost, pečujeme o svůj vztah, že si lásku vyjadřujeme mnoha způsoby. Člověk má tři roviny, duchovní, duševní a fyzickou. Tedy oblast tělesnosti, sexuality, tvoří v manželské jednotě celou jednu třetinu.

Když tedy ze vztahu sex vymizí, člověk se připravuje a okrádá o třetinu své identity?

Ano, záleží ovšem na tom, jak se vytratí. Pokud manželé rezignují na prožívání sexuálního života ve smyslu, že nemají sexuální styk, ještě to vůbec nemusí znamenat, že se vytratila jejich sexuální intimita. Mohou prožívat intimitu a něhu v mnoha jiných rovinách než pouze sexuálním stykem.

Když se ze vztahu vytratí i tato intimita, znamená to, že se člověk jakoby „zredukuje“?

Pro potvrzení mužství a ženství, tedy mužské a ženské identity, je prožívání sexuality nebo blízkosti velmi důležité. Žena je ujištěna, že je ženou při milování se svým mužem, a naopak.

To zní jako otřepané sousloví „manželská povinnost“.

U sv. Pavla čteme, ať muž prokazuje ženě, čím je jí povinen, podobně i žena muži. Ovšem myslí se tím především, že hlavním postojem v sexu by mělo být dávání, nikoliv braní. V centru pozornosti má být osoba, kterou miluji – tedy manžel nebo manželka. Každý je povinen pečovat o své manželství, ano, je to do určité míry povinnost. Jenže to nejde dělat jen a čistě z povinnosti, třeba nerad. Je však na místě pečovat o to, aby náš intimní život byl stále příjemný, krásný, naplňující. Povinností v tom pozitivním slova smyslu není cosi, co má na starosti ten druhý. Když je náš intimní život neuspokojivý, znamená to, že děláme něco špatně oba, je to úkol každého z nás. Velmi důležitý je zmíněný postoj dávání, který je důležitý nejen v oblasti sexuality, ale jako celkový princip lásky. V praxi se ukazuje, že spousta sexuálních dysfunkcí a problémů vychází z egoismu partnerů.

Je to tedy obráceně, než jak je nastaveno vnímání sexu obecně?

Každé manželské spojení, každé milování, by mělo být znovupotvrzením manželského slibu, který začíná: „Já odevzdávám se tobě.“ Každé milování, které je takto pravdivé, je potvrzením slibu a sytí lásku i prožívání svátosti manželství. Intimní život se tak propojuje s životem svátostným.

Proč lidé ztrácejí zájem jeden o druhého v tělesné rovině?

Nejčastěji se setkáváme s tím, že se ze vztahu vytrácí porozumění a intimita. Chybí důvěrnost i touha po sexuálním sblížení, touha laskat se, dotýkat se. Často proto, že manžel či manželka už jen chodí kolem sebe v bytě a pomalu, ale jistě se jeden druhému vzdaluje. Bývá to alarmující varovné znamení, protože vytrácení sexuálního života je barometrem (ne)kvality vztahu.

Příčin je ale jistě víc.

Ano, například když manželé nerespektují rozdíly, které jsou mezi muži a ženami v prožívání sexuální oblasti. A jsme zpátky u egoismu… Zprvu se s tím klopotně potýkají, ale po čase přestanou mít chuť myslet na toho druhého a pamatují hlavně na sebe. Z toho žádná velká spokojenost neplyne.

Nemalou a velmi bolestnou roli hraje vyčerpanost a přepracovanost současných mužů – kolik z nich přijde domů a padne. Nezanedbatelnou roli vedle toho hraje rodičovství, což je problém mladších manželství. Klesá sexuální apetence žen, protože mají malé děti, jsou unavené, v noci se nevyspí. Kdo by měl na sex náladu, když třeba desetkrát za noc vstává? Bývá to spíše dočasné, ale může to být i základ dlouhodobého problému. Někdy nastává problém po porodu – zejména prvního dítěte. Intimní život se pak znovu „startuje“. Zvláště tohle je etapa manželství, kdy si je třeba ujasnit, co je sexuální život, že to není jen pohlavní styk, ale řada dalších něžností a důvěrností, po kterých zejména žena i v tomto období touží. Vymizí-li sexuální složka vztahu, hůř se „restartuje“.

A do toho pak lezou rodičům do postele děti.

Ono se o tom žertuje, ale úsměvné to příliš není! Ve své poradenské praxi často vidím, že rodiče si jako manželé nedrží intimitu svého vztahu a jeho výlučnost směrem k dětem. Život s dětmi „převálcuje“ to partnerské, rodičovství překryje manželství. Děti jsou uspávány do půl desáté, lehávají s rodiči v posteli. Když se mladých manželů zeptám, jak doma spí, zjišťuji velmi často, že spolu vůbec nespí v ložnici. Maminka uspává jedno dítě a spí s ním, tatínek druhé dítě a vzápětí usíná u televize. No, není divu, že se jim sexuální život tak nějak vytrácí.

Existují i další důvody, proč se ložnice stává pouze místem spánku…

Problémy související s rostoucím věkem a zdravotními obtížemi. U ženy souvisí s obdobím klimakteria, kdy se mění hormonální hladiny a zvyšuje mimo jiné její nenaladěnost. U mužů poklesá rychlá reaktivita, připravenost k sexuálnímu styku. Ale věk většinou nehraje tu hlavní roli. Spíš (ne)kvalita vztahu. Jestliže manželé po dvaceti pěti letech svého svazku budou prožívat „jiskru“, budou se těšit na to, že se spolu budou milovat. Tak i když se budou milovat dvakrát za měsíc, bude to pro ně krásné, budou mít zážitek intimity a blízkosti přesto, že už jejich těla stárnou.

Důležitá věc u intimního života je také pravdivost řeči těla, kterou je třeba nastavit od samého začátku manželství. Musí se naučit o tom, co prožívají jejich těla, komunikovat. Obzvlášť na začátku manželství, kdy se učí vzájemnému soužití, souhře těl, by si měli vědomě vytvářet svůj vlastní „slovník“, protože pak už stačí jen určité náznaky a není třeba mnohých slov a gest.

Je dobré pamatovat i na to, že manželova nevhodná poznámka ráno u snídaně může způsobit nespokojenost ženy večer v ložnici.

Když manželé sex nemají, ale intimita se zcela nevytratila, do jaké míry se tím zabývat nebo trápit?

Jak jsem už říkala, je to třetinová součást naplnění vztahu. Jestliže máme nějaké těžké období a jestliže zrovna teď se fyzicky nemilujeme, neznamená to, že se máme méně rádi. Znamená to prostě jen, že jsme opravdu unavení, nemocní, máme starosti. Ale měli bychom svou lásku sdílet v jiných rovinách – duchovní a duševní. Pak absenci tělesné lásky neseme snáz. Je užitečné hledat a vytvářet rejstřík jiných způsobů, jak si intimitu a blízkost sdělit, objevovat ji třeba i ve společné činnosti, práci. Budou-li manželé prožívat svou jednotu i v jiných projevech intimity, blízkosti, včetně té duchovní, kdy společně předstupují před Boha v modlitbě, přemítají nad Písmem, žasnou nad tím, jak je Bůh s nimi, jak žije spolu s nimi, pak taková období snáz překonají.

Proč a kdy začít hledat pomoc?

Včas. Může se totiž stát, že pokud manžel nebo manželka neprožívá intimitu s partnerem, začne ji prožívat někde jinde. Je to nebezpečné nakročení k nevěře. Když se totiž vytrácí intimita, blízkost a porozumění, které mi nedává ten nejbližší člověk, hrozí, že právě toto začnu prožívat s někým jiným. Nevěra fyzická už je mnohdy jen posledním z důsledků oddálení manželů.

Velkým nebezpečím je dnes i snadno dostupná pornografie. Mnozí muži, kteří neprožívají intimitu se svojí ženou, ji začnou hledat tímto falešným způsobem.

První, kdo má pocit, že se něco nedobrého se vztahem děje, bývá žena. Je přece jen citlivější a vnímavější. Ženy si někdy v poradně stěžují, že na jejich obavu, že ve vztahu něco není v pořádku, muž opáčí: „Ty máš problém, tak ty někam jdi.“ Muži jsou méně ochotní mluvit o svých problémech, hledat, kde se stala chyba a proč se manželé jeden druhému začali vzdalovat. Nehledáme v takové situaci viníka, kdo za to může, ale bod zlomu a co můžeme udělat pro to, abychom se začali vracet do důvěrnosti. Někdy taková terapie trvá i delší dobu, minimálně půl roku. Manželé jsou doprovázeni, přibližují se sobě samým, dostávají různé úkoly. Třeba že se mají učit vzít se zase za ruku, obejmout a skrze tyto nekoitální aktivity se třeba zase dopracují k tomu, že po sobě zatouží a jsou schopni se spolu fyzicky milovat.

Jak předejít tomu, aby nemuselo dojít až na takovou terapii?

Pečovat o vztah stále, vyvarovat se odcizení. Manželství se nerozpadne přes noc, je to plíživý proces. Jakmile jeden z manželů cítí, že něco není v pořádku, už svítí červená kontrolka. Alarmující je třeba zjištění, že za poslední měsíc jsme si neměli čas spolu sednout, abychom si něco pověděli, vypili spolu sklenku vína. To už je nejvyšší čas začít něco dělat, hlavně to nenechat dojít příliš daleko. Na zahrádce je také potřeba průběžně vytrhávat plevel, aby se pak člověk nenadřel. Navíc ta zahrádka bude pořád hezká. Když ji necháme zarůst, je škaredá a dá mnohem víc práce vytrhávat vzrostlý plevel. V péči o manželský vztah je to podobné. Skvělou prevencí je i pravidelná svátost smíření, která samozřejmě vede k zamyšlení se nad manželským vztahem.

Jaký je váš názor na manželská setkání? Je to forma prevence, nebo už terapie?

Manželská setkání jsou výbornou aktivitou a zařadila bych je do velmi účinné prevence a k péči o vztah. Z reakcí manželů a manželek, kteří se jich účastní, jsou vždycky znát podněty k tomu, zase na svém vztahu pracovat, příležitost bilancovat. Jsou velkou pomocí. Často slyším od mužů: „Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsme tam jeli, když si to přála.“ Téměř stejně často pak slyším, jaký to pro manžele mělo užitek. Do poradny by ten muž nejspíš nešel, ale na manželská setkání ano. A v té chvíli mají oba nakročeno k větší péči o svůj vztah a všechny jeho složky.

Říkáte, jak je prožívání sexuality pro manželství důležité. Ale jistě jste se setkala s námitkami typu: vyznávám hlubší hodnoty než sex, pro mě už to není, apod.

To jsou typické výmluvy, respektive hledání „zbožné“ výmluvy. Když intimita ze vztahu vymizí, je to vždy znamením, že něco není v pořádku – třeba že vztah už emocionálně vyprchal, že co ti dva skutečně prožívají, už není manželská láska, ale je to přebývání vedle sebe, soužití v jednom bytě, domě. Člověk se z toho pak snáz vymluví, když se schová za vznešenější výmluvu nebo okolnost. A je to věc, kterou citlivě a bolestně vnímají děti. Pokud děti nezažívají, jak se k sobě rodiče mají, že se obejmou, že se přitulí, může být i jejich pohled na sexualitu a intimitu narušený. Dokonce v tom vidím zodpovědnost vůči výchově vlastních dětí, jak jim ukazuji intimitu a blízkost po celý den v našem manželství. Jak my, jako muž a žena, vypovídáme o naší lásce i těmi viditelnými projevy před dětmi.

Věřící lidé, kteří se rozhodli sexuálně žít podle metod přirozeného plánování rodičovství, si většinou plánované asexuální „pauzy“ pochvalují…

Existují výzkumy, které potvrzují, že manželům žijícím v „rytmu plodnosti“, sex tak snadno nezevšední. Ale předpokladem je, že tak chtějí žít – ne že si řeknou, někdy nesmíme, ale vydržíme to, když nám to „církev zakazuje“. Důležité je ono rozhodnutí pro životní styl v Božím řádu, kdy mohou střídat období abstinence – těšení a období královského milování. Samozřejmě tak musejí chtít žít oba, ne že jeden se druhému odpírá. Ukazuje se, že ani po dvaceti letech jim sex nezevšední, že zdrženlivost, která je zakomponovaná do intimního života, hraje pozitivní roli. Manželé, kteří hodnotu zdrženlivosti neznají, mohou po několika letech manželství dospět do fáze, že spolu nejsou schopni intimně žít. Muž se vůbec nevzruší v blízkosti své ženy a žena po něm ani netouží. V takové situaci dostávají terapeutickou radu žít po nějakou dobu zdrženlivě.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

Přirozená tendence ke krizi, Michal 24.7.2013 02:37

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay