Zdeněk Svěrák

Vydání: 2004/25 Stvoření světa, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Spolupracovník L. Smoljaka, herec, scenárista, textař. Narozen 1936. Původně učitel českého jazyka a literatury. Spoluautor všech cimrmanovských her. Podílel se na filmech Vrchní, prchni!, Tři veteráni, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero... Snímky Vesničko má, středisková a Obecná škola byly nominovány na Oscara, Kolja toto ocenění získal. Spolupracuje se svým synem režisérem Janem Svěrákem a hudebníkem Jaroslavem Uhlířem. Vydal několik knih pro dospělé i pro děti.

Odehráli jste v ČR rekordní počet představení. Nebojíte se, že vás někdo ve světě trumfne?
Máme v kapse ještě jeden trumf: žádná z našich her neměla ještě svou derniéru. Něco bychom mohli urvat i na tom, že jsme odehráli všechna představení bez jediné ženy na jevišti.

Stalo se vám, že nepřišli diváci?
V Bratislavě jsme jednou hráli asi pro pět lidí: nesměli na nás tehdy vylepit plakáty, protože byly Májové dny a jiné plakáty, než na květnové oslavy venku být nemohly.

Dohadujete se někdy při psaní?
Za roky spolupráce jsme přišli na způsob, jak spory řešit - když jsme oba neústupní, zachováme obě varianty a na klucích z divadla, nebo na publiku necháme rozhodnutí, jaká varianta zůstane. Většinou se ale dohodneme.

Máte ještě radost z cimrmanovské mystifikace?
Radost z odhalování neznámého velikána a jeho zasazení mezi skutečné dobové postavy tak, jako by vedle sebe skutečně existovaly, nám vydržela jenom z počátku. Diváci, kteří si zprvu mysleli, že Cimrman opravdu existoval, k nám přestali chodit a my museli začít stavět na něčem jiném: na kvalitních hrách. Řekli jsme si, že to musí fungovat, i kdyby se hra na Cimrmana vytratila.

Cimrman byl světoběžník; jak jste na tom s cestováním vy?
Jsem pecivál a mám vadu, že ať jedu kamkoliv, třetí den se mi stýská. Pozvali nás do Londýna, byli jsme tam jako ve vatičce, ale já se podívám z okna rezidence a ptám se sám sebe: „Co ti tady, blbče, chybí?“ A odpovídám si, že domov.

Čím to je, že na vás stále nové generace?
Nápad s Cimrmanem má tu výhodu, že mu můžeme přiřadit tak naivní hlášky, za které bychom se sami styděli. Naše hry hrají děti i na základních školách, a to je možná jeden z důvodů.

Používáte někdy v osobním životě cimrmanovské průpovídky?
Nemáme z toho takovou radost, jako naši diváci. Užíváme si toho dostatek každý večer na jevišti.

Byl Jára Cimrman věřící?
Je to zachyceno v jeho deníku. Zapsal si: „Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá.“ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay