Zdeněk Svěrák

Vydání: 2004/25 Stvoření světa, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Spolupracovník L. Smoljaka, herec, scenárista, textař. Narozen 1936. Původně učitel českého jazyka a literatury. Spoluautor všech cimrmanovských her. Podílel se na filmech Vrchní, prchni!, Tři veteráni, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero... Snímky Vesničko má, středisková a Obecná škola byly nominovány na Oscara, Kolja toto ocenění získal. Spolupracuje se svým synem režisérem Janem Svěrákem a hudebníkem Jaroslavem Uhlířem. Vydal několik knih pro dospělé i pro děti.

Odehráli jste v ČR rekordní počet představení. Nebojíte se, že vás někdo ve světě trumfne?
Máme v kapse ještě jeden trumf: žádná z našich her neměla ještě svou derniéru. Něco bychom mohli urvat i na tom, že jsme odehráli všechna představení bez jediné ženy na jevišti.

Stalo se vám, že nepřišli diváci?
V Bratislavě jsme jednou hráli asi pro pět lidí: nesměli na nás tehdy vylepit plakáty, protože byly Májové dny a jiné plakáty, než na květnové oslavy venku být nemohly.

Dohadujete se někdy při psaní?
Za roky spolupráce jsme přišli na způsob, jak spory řešit - když jsme oba neústupní, zachováme obě varianty a na klucích z divadla, nebo na publiku necháme rozhodnutí, jaká varianta zůstane. Většinou se ale dohodneme.

Máte ještě radost z cimrmanovské mystifikace?
Radost z odhalování neznámého velikána a jeho zasazení mezi skutečné dobové postavy tak, jako by vedle sebe skutečně existovaly, nám vydržela jenom z počátku. Diváci, kteří si zprvu mysleli, že Cimrman opravdu existoval, k nám přestali chodit a my museli začít stavět na něčem jiném: na kvalitních hrách. Řekli jsme si, že to musí fungovat, i kdyby se hra na Cimrmana vytratila.

Cimrman byl světoběžník; jak jste na tom s cestováním vy?
Jsem pecivál a mám vadu, že ať jedu kamkoliv, třetí den se mi stýská. Pozvali nás do Londýna, byli jsme tam jako ve vatičce, ale já se podívám z okna rezidence a ptám se sám sebe: „Co ti tady, blbče, chybí?“ A odpovídám si, že domov.

Čím to je, že na vás stále nové generace?
Nápad s Cimrmanem má tu výhodu, že mu můžeme přiřadit tak naivní hlášky, za které bychom se sami styděli. Naše hry hrají děti i na základních školách, a to je možná jeden z důvodů.

Používáte někdy v osobním životě cimrmanovské průpovídky?
Nemáme z toho takovou radost, jako naši diváci. Užíváme si toho dostatek každý večer na jevišti.

Byl Jára Cimrman věřící?
Je to zachyceno v jeho deníku. Zapsal si: „Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá.“ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay