Vydání: 2007/14 Velikonoce, 3.4.2007, Autor: Jeroným Klimeš

Příloha: Doma

Jsme spolu s manželem 15 let, dodnes máme společné zájmy a myslím, že jsme si vzájemně přáteli. Vždy jsme žili i hodně bohatým sexuálním životem. Asi před dvěma lety se manžel seznámil s jednou ženou a začal s ní udržovat vztah. Říká, že má velké sexuální potřeby... Máme tři děti, nic nevědí. Snažíme se, abychom byli rodinou jako předtím – s manželem spolu fungujeme jako dřív. Ví o tom jen pár mých nejlepších přítelkyň, které mi někdy říkají, že jsem blázen, když si něco takového nechám líbit. Nemám ale ráda, když se lidi rozvádějí. Mám pocit, že se ženy musí ve vztahu obětovat, že je udržení rodiny na nich. Snažím se pochopit, že muži mají jiné a asi větší sexuální touhy než my ženy. Třeba to je pro ně skutečně nezvladatelné. Nebo se mýlím? Jsem věřící, manžel ne. Občas mám dilema, jestli jednám morálně správně, ale manželství a rodinu chci udržet za každou cenu.

V těchto situacích je nejtěžší odhadnout, kdy se vyplatí použít sílu a kdy je lépe mužovu nevěru trpělivě tolerovat. Obě strategie se občas vyplácejí, ale jindy bývají pro vztah sebevražedné. Někdy je dobré udělat muži žárlivou scénu a donutit ho, aby buď paralelní vztah ukončil, nebo aby se s ním stáhl do „ilegality“. Bohužel jindy taková scéna bývá poslední kapkou, která rozbije celý vztah. Ač odborník, nemám přesně definovaná kritéria, kdy se vyplácí udělat to či ono. Při radách vycházím z pečlivé analýzy fungování daného páru.
Rady přítelkyň jsou obecně zrádné, protože bývají jednostranné – jejich výroky jsou projevem zpravidla jen vzteku na muže, který sice může být oprávněný, ale přesto při tom neberou v potaz hodnotu, kterou toto manželství má pro vás. Další příznak zavádějících úvah je fikce sexuálních potřeb. Předpokládám, že je vám okolo 45 let, tedy muž prochází krizí středního věku. To je krize identity, kdy lidé v předpokládané polovině svého života zvažují, co budou dělat po jeho zbytek. Toto bilancování provází často řada excesů, ale není to období zesílených sexuálních potřeb.
Mnohem pravděpodobnější vysvětlení než silné sexuální potřeby je fakt, že váš muž si neví rady, co dál se svým životem, a toto prázdno zaplňuje nevěrou. Pokud se oba nyní upnete na vysvětlení přes sexuální potřeby, zamlžíte si tím skutečný zdroj problémů.
Další ošemetnou větou je konstatování: „S manželem spolu fungujeme jako dřív.“ Předpokládám, že chcete říci, že se navenek chováte, jako by nic, ale samozřejmě v nitru to bouří, tedy rozhodně nefungujete jako dřív. Vy o nevěře víte, i váš muž ví, že o ní víte. To i beze slov generuje mnoho výčitek a pocitů viny, které oba budete různě zpracovávat. Bývá to právě nekontrolovaný sklon k vyčítání u ženy, který v mužovi bezděky zvyšuje sexuální atraktivitu mimomanželských vztahů. Případy, kdy je nevěra útěkem od výčitek ženy, jsou typické mimo jiné i tím, že muž s druhou ženou vytváří hlubší citový vztah, který díky pocitům viny nemůže navázat s manželkou. Stálo by tedy za hlubší analýzu, co v praxi znamená vcelku nic neříkající sousloví „fungujeme jako dřív“.
Zcestné jsou i úvahy o tom, kdo se musí víc obětovat. Z vašeho dotazu je zřejmé, že váš muž nechce rozbíjet rodinu, on chce „jen“ mít mimomanželský vztah. Tady můžete mít vcelku jistotu: pokud nepodáte návrh na rozvod vy, váš muž to neudělá. O tento fakt je možno se opřít při případné manželské terapii či vyjednávání.