Vydání: 2004/25 Stvoření světa, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

'Jsem vdaná, ale poslední dobou často vzpomínám na svého bývalého přítele; jsem z toho celá zmatená, poraďte.' 'Půjčil jsem kamarádovi 40 tisíc a on mi je nechce vrátit.' 'Toužím být pokřtěna, jak to mám udělat?' Takhle vypadají některé z dotazů, které chodí na křesťanskou internetovou linku pomoci help@vira.cz. Za dobu existence projektu pražského Misijního a následně pak Pastoračního střediska přijaly radu a vlídné povzbudivé slovo stovky potřebných.

Současný editor projektu Ignác Mucha usedá za klávesnici počítače a otevírá příchozí poštu. Vypadne na něho hned několik nových dotazů. Přečte je a rozešle k odpovědím svým spolupracovníkům: jsou mezi nimi matky od rodin, profesionální telefonistka linky důvěry, mladík pracující na velvyslanectví, farmaceutka, pochopitelně také kněží a bohoslovci. 'Většina našich dobrovolníků jsou ale lidé žijící v běžném světě; své srdce mají ovšem u Pána,' říká Ignác. Na jeden z došlých mailů dnes Ignác přece jen odpoví sám - 'Mohou se spolu manželé koupat?,' ptá se anonymní uživatel internetu a editor stránek mu odpoví také stručně: 'Pokud to není ani pro jednu stranu nepřijatelné a oba dva manželé o to stojí, není v tom problém.'

PROČ NOE NEVZAL DINOSAURY
Anonymita internetové linky důvěry přináší na jedné straně větší možnost otevření se, na druhé ovšem výraznější kumulaci provokativních otázek. Někdy je hodně těžké posoudit, jak byl dotaz míněn. Věcně tak jeden ze spolupracovníků help@viry.cz odpověděl i na otázku: 'Žiji v USA a byla jsem za rodiči v Třebíči. Marně jsem hledala nějaký křesťanský kostel, ale našla jen katolický.' Odesilatelka dotazu dostala zpátky mail se seznamem kostelů na Třebíčsku a závěrečnou doušku: 'Mimochodem: katolíci jsou také křesťané.'

'Všechny dotazy se snažíme brát maximálně vážně a číst mezi řádky. Pisatel může být rozrušený a jeho mail pak odpovídá jeho psychickému stavu,' říká I. Mucha s tím, že osobně zná ve svém okolí vysoce vzdělané lidi, jejichž písemný projev vypadá jako slohová úloha žáka třetí třídy základní školy. Alespoň nějakou reakci vyžadují dokonce maily typu: 'Noe prý vzal na archu všechna zvířata; jak se tam dostali klokani, kteří nežijí na Blízkém Východě? A proč tam nevzal dinosaury?'

POVÍDEJTE SI NĚKDO SE MNOU
Tak jako dobrovolník nezná identitu svých 'klientů,' ani oni neznají tvář toho, kdo jim odpovídá. Přímo o osobní setkání s Veronikou projevila zájem zatím jedna dívka, která chtěla poradit se svým vstupem do kláštera a vysokoškolský student, který se snažil řešit zamotanou síť mezilidských vztahů. Málokdy člověk v tísni nereaguje na Veroničin mail vůbec, mnohdy jsou slova vřelého díku až dojemná, často dochází k výměně i několika dopisů. Ani dopisy ze zahraničí nejsou výjimkou. 'S jedním studentem si píši již téměř tři roky' zmiňuje Veronika zatím nejdelší kontakt.

Ne všem je možné pomoci, ne všechny problémy dokáží spolupracovníci help linky vyřešit. Paní, kterou její manžel každý den častuje průpovídkou: 'Chcípni, krávo,' se rozhodla, 'že už to ňák doklepe.' Přesto na adresu help@vira.cz píší stále další lidi: potřebuji poradit, nasměrovat, často si jen popovídat a sdělit svá soužení.

'Jedna paní nám napsala, že se nedokáže otevřít a probrat své životní situace ani u svaté zpovědi. Řada lidí uvádí, že se díky anonymitě internetu svěřuje úplně poprvé,' říká Ignác Mucha. Jeho kolegyně Veronika cítí, že aby její pomoc nebyla nicotná, je třeba ze sebe vydat maximum. 'Přesto mohu druhému pouze nastínit cestu a kousek ho třeba i doprovázet; jít po ní však již musí sám,' říká Veronika. Ale to už je čas věnovat se dalšímu dotazu; začíná slovy: 'Nemám se komu svěřit, tak píšu vám ...'