Vydání: 2004/50 Předvánoční domov, 8.12.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Sladkosti od opravdových mistrů

K vánočním svátkům patří především klid, pokoj, prožívání nového zrození. Ovšem většina domácností se už několik týdnů před Vánoci promění v cukrářskou dílnu. Než započne největší shon, zajděme si pro sladkou inspiraci k pánům cukrářům. Ostatně oni už takové malé Vánoce prožili.

„Perníkové Vánoce“ uspořádalo nedávno Společenstvo cukrářů České republiky ve spolupráci s Českým svazem včelařů. Jedná se o výstavu zajímavých cukrářských výrobků. A protože o Vánocích se také naděluje, byly i zde nejlepší sladké práce oceněny (letos to například ve speciální kategorii na celé čáře vyhrál betlém z vizovického těsta - mimochodem opravdová rarita).

Sv. Ambrož

Nyní se již procházíme halou pražského Výstaviště Letňany. V prosklených vitrínách vypadají perníkové kostelíčky a betlémy jako skutečné – nechybí dokonce ani „sněhové“ čepice z vaječných bílků. Tyto výrobky určitě neskončí v puse nějakého jedlíka, protože by to byla opravdu škoda.

Pokud se kolem sebe rozhlédnete a uvidíte muže ve středověkých pláštích, tak vězte, že vás ani nešálí zrak, ani vás stroj času nepřenesl do jiné doby. To se jen představují páni cukráři v plné kráse.

Jedním z ním je Drahoš Hvězda, předseda Společenstva cukrářů České republiky. Jeho plášť, čepice i řetěz s patronem společenstva mluví sám za sebe. „Vloni slavil náš cukrářský cech 280. výročí svého vzniku - jeho zakladatelem je Mikoláš Škoda, avšak historie cukrářů sahá až do 11. století. A protože všechny naše insignie byly zničeny, my jsme je k tomuto výročí opět obnovili. Máme tedy znovu tabark (historický středověký plášť mistrů) z roku 1723 i biret (čepice mistrů). Patronem cukrářů Evropy je svatý Ambrož,“ říká Drahoš Hvězda a ukazuje na jeho portrét na svém svátečním řetězu. „Z legendy o něm víme to, že když byl malý, maminka ho dala pod strom do stínu. Jenže tam na něj spadl včelí roj. Kolem chlapce se hned sešla část vesnice, aby se za něj modlila, protože se všichni domnívali, že na následky včelích bodnutí musí umřít. Ale najednou se včely zvedly a Ambrož s úsměvem na tváři vše ve zdraví přežil. Vesnice se shodla na tom, že se jedná o Boží zázrak. Díky této události se stal Ambrož patronem včelařů. A protože se od včel získává med a med se zpracovává i do perníku, svěřili se pod ochranu Ambrože - pozdějšího arcibiskupa milánského - také cukráři,“ vysvětluje Drahoš Hvězda.

V tu chvíli se na nás již usmívá další muž v historickém oděvu, senátor (což je zvláštní funkce cukrářského společenstva) Miloslav Fenyk. „Nejvyšší funkcí v cechu je předseda nebo tzv. starosta. Společenstvo cukrářů vzniklo v roce 1860 a bylo jedno z prvních, které se ustavilo po zrušení cechů císařem Ferdinandem v roce 1859. Opětovného zrušení se cukráři dočkali v roce 1948. Funkci senátora obdrží všichni muži starší 60 let a ženy starší 55 let, kteří se řemeslu věnovali celý život. Dnes je nás v celé republice pětašedesát,“ říká senátor Fenyk.

Dort pro prezidenta

Když se zeptám, zda spolu souvisí cukrářské řemeslo a obezita, odpovídá mi Drahoš Hvězda: „Jsem zastáncem rozumné konzumace cukrářských výrobků.“ A jak se pozná skutečně dobrý výrobek, vyrobený bez použití chemie? „Je z klasických surovin bez jakýchkoli jiných „zlepšujících“ přísad – na tom si zakládá i Světová unie cukrářů. Podle potravinového zákona č. 110/97 by měl být u každého výrobku, který je vystaven - samozřejmě v chlazené vitríně s předepsanou teplotou - popis, z čeho výrobek je a jak se jmenuje,“ zdůrazňuje Drahoš Hvězda.

            Každým rokem u příležitosti výročí vzniku republiky (28. října) předávají cukráři tzv. prezidentský dort. Jedná se o pokračování určité tradice: při 10. výročí republiky totiž obdržel první dort tehdejší prezident Masaryk. Letos cukráři opět předávali dort, tentokrát prezidentu Klausovi. A protože uplynulo 15 let od sametové revoluce, udělali rovnou dort s 15 poschodími. Vážil téměř 170 kg, byl vyroben z klasických surovin, klasickou technologií a dostal se do Guinessovy knihy rekordů.

I o letošních vánocích budou cukráři ve svých domácnostech péci sladkosti. Je to koneckonců jejich úděl. Když se obou Moravanů ptám na víru, říkají, že jsou za ni vděční a pomáhá jim i při práci. Nejsou schopni pracovat ledabyle, ale myslí na ty, kteří budou jejich výrobky jíst. Miloslav Fenyk říká: „Mé umělecké ,finále‘ se uskutečnilo 7. prosince minulého roku, kdy nám biskup Cikrle posvětil naše insignie.“