26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Šikana: když vrstevníci týrají vaše dítě

29. 1. 2013

|
Tisk
|

Co musí a má udělat škola či pedagog, když zjistí, že se ve třídě nebo ve škole odehrává šikana? Především to poznat, což někdy nebývá jednoduché.

Vydání: 2013/5 Doufáme, že bude prezidentem všech, 29.1.2013, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

„Velmi důležité je, aby učitel kolektiv, třídu dobře znal. Musí mít vytipováno, které dítě je outsider a které se naopak zhostí spíše role vůdce. Potom je třeba bedlivěji sledovat outsidera, jenž by se mohl stát obětí šikany,“ vysvětluje ředitelka malotřídky ze středočeské Chýně Kateřina Buncík. Jak ale vysvětluje, rozpoznat to přímo ve třídě je velmi těžké. „Šikana se bohužel neodehrává jen ve škole či ve třídě, ale děje se skrytě, třeba stačí, když dítě odejde ze školy a agresor si počká za rohem,“ doplňuje ředitelka.

Když šikana probíhá ve škole, bývá prý skrytá, a to obvykle s neuvěřitelným cynismem, velmi chytře. Stačí, když jde žák po chodbě, ze schodů, na záchod… zkrátka sejde ze zraku pedagogů. Tam všude agresor číhá na svou oběť. „Ve třídě se šikana pozná tak, že se v kolektivu promění atmosféra. Učitel tomu musí být nastaven a vědět, jaká atmosféra a vztahy tam běžně panují. Pedagog by měl zaregistrovat, že je něco v nepořádku, protože děti to v drtivé většině případů samy od sebe neříkají. Bojí se agresora, bojí se, že se to obrátí proti nim. Mají strach, že co se děje jejich spolužákovi, se může stát také jim. V horším případě se z části kolektivu stanou přisluhovači agresora, kteří mu pomáhají jenom proto, aby se nestali jeho terčem. Nakonec to zastihne kolektiv jako nemoc. Obvykle si agresor kolem sebe vytvoří tak pevné jádro, že zbytek kolektivu, byť by byl ve většině, se proti nim nedokáže semknout,“ popisuje zkušenosti učitelů Kateřina Buncík.

Co musí udělat škola?

Když učitel zjistí, že se v jeho třídě odehrává šikana, je nutné nejprve kontaktovat rodiče agresora i oběti (či obětí) a oddělit agresora od skupiny. Znamená to například nechat jej týden doma. V prvotní chvíli je podle odborníků dobré nechat doma oba: agresora i oběť, aby se ukázalo, „co na to kolektiv“, se kterým se také snáze komunikuje. „Měla bych rovněž informovat či přivolat i policii. Svolává se okamžitě pedagogická rada, vše se musí neprodleně prošetřit, zjistit dopodrobna, co se odehrávalo, a musí z toho být provedeny zápisy. To vše jde velmi těžko, protože děti o incidentech samozřejmě nechtějí mluvit. Zčásti i ze studu, že o tom věděly a nic neudělaly. Někdy nezbude než přivolat externí odbornou pomoc. Pro třídu i učitelský sbor to může být dobré zejména proto, že tito lidé přichází zvenku. My, kteří jsme uvnitř, nemusíme mít tak dobrý náhled a být beze zbytku úspěšní při zjišťování faktů,“ vysvětluje ředitelka Buncík.

Zároveň s těmito kroky musí učitel svolat všechny rodiče, kteří musí být o situaci informováni. Je totiž třeba také zjistit, zda obětí nebylo více.

Izolace agresora je zprvu dočasná, ale může se ukázat, že setrvání v rámci daného kolektivu třídy již není z různých důvodů možné, a následuje odchod na jinou školu. Dítě ovšem ze školy nelze vyloučit! Proto musí pedagogové jít cestou domluvy s rodiči. Ta někdy nebývá snadná. „Když rodiče odmítají komunikovat nebo bojkotují například nutný přechod na jinou školu, obvykle se přivolá policie, prokáže se touto cestou, co dítě opravdu páchalo, a pak se rodiče většinou sami stáhnou. Všechny záznamy poté putují na novou školu a je na tamních pedagozích, jak budou s agresorem pracovat dál,“ vysvětluje Kateřina Buncík.

Co když na to přijde rodič?

Co dělat, když zjistím, že mé dítě se stalo obětí šikany? „Okamžitě přijít do školy! Nejsem si jistá, že to dokážou zjistit tak jednoduše, neboť je to velmi těžké. Není dobré, aby to mezi sebou řešili rodiče bez školy – nikdy se totiž nerozkryje rozsah problému. Asi si nedokážu představit, že by po zjištění šikany přišel rodič agresora. Ale měl by to v zájmu svého dítěte zvládnout. Překonat stud a zahanbení a přijít s pomocí učitelů situaci řešit,“ zdůrazňuje ředitelka.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou