26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Šikana je problém i na Slovácku

29. 5. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/22 Mafie na Sicílii, 29.5.2007, Autor: Lenka Fojtíková

Příloha: Doma

Slováckem nedávno otřásl případ dvou školaček z Uherského Hradiště, které šikana dohnala k pokusu o sebevraždu. Své o tomto problému ví sociální pedagožka Milena Mikulková z Veselí nad Moravou.
„Šikana začíná cílenými útoky na nějakou osobu nebo skupinu. Jedná se o záměrné činy, jejichž cílem je druhému ublížit, kdy dotyčný nebere ohled na to, že je někomu jeho jednání nepříjemné. Naopak, pokud agresor zjistí, že s tím dotyčný nesouhlasí, ještě přitvrdí. Šikana má čtyři základní znaky: dlouhodobost, záměrnost, opakovanost a nedostatek obrany,“ uvedla M. Mikulková.
U tyranů známe tři základní typy. Jsou to: hrubián, jemuž na první pohled dělá lidské utrpení dobře, jeho jednání je na něm vidět. Dalším typem je intrikán, který bývá chytrý, využívá způsoby, jež jsou neprůhledné a není možné ho na první pohled rozpoznat. Bývá oblíbený, ale využívá bezmocnosti a slabosti druhých. Jedná se o sociálně a komunikačně zdatné jedince, kteří občas učiteli dokonce nabídnou pomoc v rámci zvládnutí třídy. Třetí typ je hodně špatně poznatelný srandista, jenž je ochoten kvůli získání statusu oblíbenosti použít k tomuto cíli kanadské žertíky na úkor důstojnosti druhých.

Ze „zavděčovače“ se stane tyran
Složitější to bývá s oběťmi. Těmi se ve špatné konstelaci kolektivu může totiž stát kdokoliv. „Osobně mám teorii, že tendence k roli oběti vzniká už v raném dětství. Pro každého je velmi důležité, jestli je především rodiči přijímaný nebo ne. Na základě toho vzniká buď tendence něco si nárokovat, nebo se zavděčovat,“ připomněla M. Mikulková. Ze „zavděčovače“ se může stát tyran. Pokud narazí na nějakou partu a chce, aby v ní uspěl, zavděčuje se tím, že tyranizuje druhé.
Ve společnosti nyní panuje lhostejnost. Lidé se k ní uchylují i proto, že někdy chtěli pomoct a ono se to pak obrátilo proti nim. Dalším důvodem je strach. Obecně panuje tendence žít si každý sám za sebe a pro sebe. To se odráží i v rodinách. Někteří otcové pak berou šikanu svého syna jako potupu, že není dostatečně dobrý chlap. „Málokterá oběť navíc přizná, že se stala obětí,“ míní sociální pedagožka.
Vývoj šikany má přitom pět fází. Člověk se nejdříve dostává do pozice nepřijímaného kolektivem. V druhé fázi je už vybrán, že to bude právě on, na koho se ostatní zaměří. Dotyčný začíná sloužit jako hromosvod. V této fázi je ještě docela dobrá šance školy vše zvládnout rozumným způsobem. Poté ale následuje vytvoření jádra v kolektivu, které začíná mít velký vliv na celou skupinu. Pokud se někdo do zlého jednání nechce zapojit, tak si to také schytá. Na druhé straně se může proti šikaně postavit jiná skupina, jež může všechno zvrátit. Ve čtvrté fázi se útoky zesilují a nikdo nemá odvahu se jim postavit. V páté fázi je nastolena totalita, kdy už nikdo nijak neuvažuje. Platí normy blízké modelům koncentračních táborů. Průzkumy dokázaly, že oběti šikany mají podobné projevy psychických poruch jako ti, kdo za války přežili koncentrák.
Vývoj situace přitom může v kolektivu postupovat velmi rychle a do konečné fáze se vše může dostat za pouhých čtrnáct dnů. V tomto směru velmi záleží na vnímavosti pedagogů. Učitelé mají obrovskou zodpovědnost. Podle určitých symptomů mohou poznat, že se šikana rozjíždí, nebo už dokonce běží. Je spousta znaků. Oběť si ze všeho může dělat sama legraci a situaci zlehčovat. Pedagogové by si dále měli všímat situací, kdy dítě nechce být ve třídě samo, drží se stále v blízkosti dospělých, nechodí samo na záchod, stále se zdržuje blízko kabinetu nebo mívá v pondělí pravidelně nevysvětlitelné žaludeční problémy. Tyto děti chodí do školy se strachem, nemají kamarády a nikdo je nenavštěvuje. Někdy raději dají přednost záškoláctví, protože je pro ně jednodušší nést důsledky neomluvených hodin, než se nechat tyranizovat. Šikana se přitom objevuje nejen na základních a středních školách, ale dokonce už i v mateřské škole.

Každá oběť se něčím liší
Oběťmi často bývají děti, které jsou vychovávány pod pokličkou skleníku a jsou málo sociálně otužilé. „Znám jednoho chlapce, jenž už je ve fázi, kdy se identifikoval s agresorem, kterého má rád,“ podělila se o zkušenosti z praxe Mikulková. Většinou se každá oběť něčím od druhých liší. Mohou to být přitom i pozitivní věci, kdy se například chová slušněji než ostatní. Často také oběť nechodí oblečena standardně, ale má svůj styl. Oběťmi se stávají i adoptované děti, jakmile se to ostatní nějakým špatným způsobem dozví. Své by mohly vyprávět i zdravotně či mentálně handicapované děti a přistěhovalci. Často jsou šikanovány děti učitelů.
Jedna dívenka byla vychovávaná staršími rodiči. Velmi dobře si rozuměla se staršími lidmi, horší to bylo s vrstevníky. Zůstávala sama, nikdo se s ní nebavil. Tato situace vypadá nevinně, ale dítě už si s sebou nese, že je jiné. „Setkala jsem se u některých lidí s životní rezignací a přijetí role oběti, jež přijímá, že neexistuje spravedlnost. Takoví lidé nemají ošetřené hranice sebeúcty. Naučí se, že silnější, kteří mají dost tvrdé lokty, na to mají právo. Znám také jednu osobu, která kvůli šikaně skončila v invalidním důchodu. Následky šikany si lidé nesou z dětství do celého života. Projevuje se to v absolutní nedůvěře vůči druhým nebo přehnaným zavděčováním,“ říká na závěr Milena Mikulková.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou