Vydání: 2009/16 Jak čelit obezitě dětí, 15.4.2009, Autor: Tereza Holá

Příloha: Doma

Byla to třídenní smršť radosti, energie a víry,“ vyjádřila pocity mnoha přítomných Pavla Hostašová, ředitelka Střední pedagogické školy a střední zdravotnické školy svaté Anežky české v Odrách. Těmito slovy zhodnotila 16. ročník Celostátní přehlídky zájmové umělecké činnosti studentů církevních škol; tuto akci právě její škola pořádá. Po chodbách před sálem oderského Dělnického domu se rojila mládež v civilu i v různých barvitých kostýmech, v sále potlesk doprovázel nadšené volání, jímž děti z publika podporovaly své kolegy na jevišti. Třídenní maraton opět uvolnil stavidla vzpomínek: mladí lidé, kteří se rok neviděli, klábosili o tom, jak začali zkoušet na poslední chvíli, vzpomínali na minulá setkání nebo probírali holčičí a klučičí věci. Poslední březnový týden předvedlo na přehlídce na 700 žáků a studentů patnácti církevních škol z celé České republiky celkem 63 vystoupení. Do tří bloků čtvrtečního galaprogramu se jich dostalo přes třicet. Přijely děti z Prahy, Brna, Ostravy, Hradce Králové, Prostějova, Kroměříže i vzdálených Letovic z jižní Moravy.

Podpora a nadšení

„Patří k výuce a výchově nechat děti svobodně se projevit v tom, co je baví, je to pro ně důležité. Natolik, že nevadí, když se pár dní neučí to, co se stejně nakonec doučit musí,“ komentoval hemžení mladých tváří ředitel malého biskupského gymnázia z Letovic Jan Královec. Přijel se podívat až na galakoncert, aby děti podpořil. „Jezdím sem rád. Rád znova vidím lidi, s nimiž si mám co říct. Tři z mých čtyř dětí tady taky kdysi vystupovaly. Už jsou dospělé, ale když jsem sem odjížděl, litovaly, že nemohou se mnou,“ řekl Královec a dodal, že studenty přehlídka učí něco, co v lavicích jen těžko pochytí. „Učí je sklízet výsledky jejich práce,“ poznamenal ředitel. Nadšením se v předsálí rozplývala parta z hudební skupiny SDE bez LSD. Domácí studenti původně nečekali, že se jim podaří dostat se do galaprogramu. „SDE znamená Sešlost dechových egoistů a bez LSD značí, že když máme muziku, jinou drogu už nepotřebujeme,“ vysvětluje zpěvačka Veronika Valová. Ke skupině, která vznikla zcela účelově kvůli jednomu festivalu, se přidala teprve nedávno a je moc ráda, že ji muzikanti vzali mezi sebe. S nečekanou vyzrálostí pak děti mluví o tom, jakou cenu pro ně mají společná vystoupení. Jsou to zážitky, které je spojují a na které budou určitě ještě dlouho vzpomínat. Saxofonistka a klarinetistka Marie Gebauerová přiznává, že ji muzika naplňuje, ale i ona tvrdí, že hlavní je parta. Kapelu poskládal dohromady původně jen jako dechové uskupení učitel David Cindler. „Náš pan učitel je geniální muzikant. Hraje na všechno – kdykoliv a kdekoliv,“ vypráví parta s nadšením. To se pak lehce získává autorita, když k vám studenti takhle vzhlížejí. „Kolegyně za mnou přišla, ať dáme dohromady nějakou skupinu, protože se zrovna blížila jedna hudební přehlídka. Byl jsem na škole nový, a tak jsem neodporoval a zkusil poshánět mezi studenty několik muzikantů,“ směje se sympatický učitel a parta přitakává. Už spolu hrají tři roky.

Důležité je setkat se

Přestože nebyla přehlídka soutěžní, jednotlivá vystoupení pečlivě sledovala porota. Odborníci na tanec, divadlo a hudbu po každém půldenním bloku s dětmi jejich výkony pečlivě prodebatovali, aby jim pomohli v další tvorbě. „Podobné akce určitě mají smysl. Nejde jen o samotnou závěrečnou prezentaci. Děti svá vystoupení připravují, sejdou se, vzájemně se obohacují. Já už jsem pamětník, byl jsem tu nejméně na deseti ročnících. A musím říct, že kvalita vystoupení se stále zvedá. I já vždycky odjíždím s pocitem obohacení,“ řekl biskup ostravsko-opavské diecéze František Václav Lobkowicz. Žáci z celé republiky se představili v několika kategoriích. Na programu byl sólový zpěv, vystoupení hudebních skupin, sborů i jednotlivců, divadelní představení, autorské čtení nebo tanec a také recitace či netradiční show. Jednu z nich předvedli studenti Křesťanského gymnázia Praha. Třeťačka Barbara Hejduková pracuje s mladšími spolužáky Martinem, Vojtou a Ondrou na fireshow. Neobvyklý tanec ve tmě se svítícími nástroji, které mění barvu, vypadá velmi efektně. Barbara se věnuje fireshow tři roky, její mladí svěřenci se ho učí rok. Scházejí se v tělocvičně zhruba jednou týdně, jinak kluci trénují sami doma. Jejich vystoupení v Odrách nadchlo i faráře Josefa Maňáka z Místku. „Tohle bychom mohli u nás ve farnosti nazkoušet s našimi kluky,“ nadšeně horoval P. Maňák. S myšlenkou uspořádat přehlídku přišla před šestnácti lety učitelka Anna Staňková, která, ač už osmdesátiletá, nevynechala žádný ročník. „Bylo dojemné sledovat, když paní Staňková letos odjížděla a naši studenti ji vyprovázeli ve špalíru. Jezdí sem vlakem až z Čech, kde teď žije; spí s námi ve škole,“ vypráví ředitelka Hostašová. Pro oderské studenty je přehlídka nejen možností předvést své umění. Je to též jakási škola managementu. Jednotlivé skupiny se starají o občerstvení, zajištění noclehů, organizaci programu. Už den před začátkem přehlídky musí vystěhovat třídy, připravit je na nocování, pak se věnovat svým hostům a po jejich odjezdu zase vše uklidit. Z počátečního setkání čtyř škol v jednom dni se přehlídka rozrostla do akce, která už dávno svým významem přerostla regionální rámec. A přinesla i nejeden umělecký klenot. Jedním z nich bylo například loňské nastudování Popelky nazaretské z dílny studentů oderské školy. Akci letos provázely hřejivé obrázky umělkyně z Beskyd Anny Šmalcové. Její lesní skřítci, babka kořenářka a vykulený vodník pak mohli sledovat, jak to těm dětem na jevišti i mimo něj společně sluší. Teď to asi vyprávějí ve svém pohádkovém světě. Neboť i tam vědí, že setkávat se je důležité jak pro pohádkové bytosti, tak pro lidi.