Selhání, za které platíme dodnes

Vydání: 2018/17 Kardinál Josef Beran už je doma, 24.4.2018, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se blíže ptáme historika a teologa TOMÁŠE PETRÁČKA.


Oheň je prastarým symbolem. Ilustrační snímek Aleš Masner

Jarní veselení u ohně dnes označujeme jako „pálení čarodějnic“. O co šlo původně?

S pronásledováním čarodějnictví tyto slavnosti nesouvisí, navazují na magické rituály filipojakubské noci. Smyslem pálení ohňů na návrších byla rituální očista vzduchu po zimě, snaha zahnat zlé duchy. Ono „pálení čarodějnic“ přišlo později, podobně jako snaha komunistů přeznačit starobylý lidový zvyk tím, že se označí za „vatry míru“. Pro lidi to byla příležitost se v konečně teplém a energií nabitém jarním počasí sejít, slavit, sdílet a radovat se ze života – dneska navíc s vidinou volného dne na 1. května.

Historie čarodějnictví je stará jako lidstvo samo. Znamená to, že je nám touha po magii vlastní?

Představa o možnosti lidí manipulovat nadpřirozenými sílami je antropologicky univerzální, stejně jako snaha postihovat ty, kteří se tím snaží poškodit jiné. Ještě v 70. a 80. letech minulého století nechala marxistická vláda v Tanzanii popravit několik tisíc lidí obviněných z čarodějnictví. Každý den někde ve světě (Indie, Pákistán, subsaharská Afrika) zabije dav někoho kvůli podezření z čarodějnictví.

Rovněž všechny evropské národy – románské, keltské, germánské či slovanské – sdílely čarodějnictví jako fenomén a postihovaly jeho zneužití. Upalování zaživa za čarodějnictví prosazoval už římský císař Dioklecián, mimochodem proslulý pronásledováním křesťanů.

Mohl byste blíže popsat tyto „hony“?

Čarodějnictví a procesy s tím spojené jsou až pozdně středověký a hlavně novověký fenomén, prakticky všechny západní čarodějnické procesy proběhly v období 1430–1750, s absolutním vrcholem v letech 1580–1630. Objevení procesů souvisí s otřesem společnosti způsobeným morovou epidemií, která snížila míru christianizace, neúčinnost lékařství vedla zase k magickým praktikám a frustrace u lidí vyvolala potřebu kanalizovat hněv.

Vrchol pak souvisel s rozkolísáním náboženské situace v konfesně rozdělené Evropě po roce 1530. Není proto náhoda, že nejvíce procesů i obětí bylo v zemích rozdělených konfesním konfliktem: ve Švýcarsku, německých zemích, Francii, Anglii. Jen málo se vyskytly v zemích tím nedotčených: v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Irsku.

Takže to není jen bolestná kapitola dějin církve, ale spíše celé západní společnosti.

Ano, od 16. století to byly výlučně světské soudy, které čarodějníky postihovaly. Vina církve nespočívá v tom, že by Evropanům implantovala myšlenku čarodějnictví, ale že ji nedokázala účinně potlačit a odmítnout. Přitom křesťanství dlouho pokládalo čarodějnické rejdy za iluze, podvody. Nebezpečné a reálné mohly být jenom tehdy, když se čarodějníci spojili s ďáblem. Ale na pokřtěné ani takto nemohli, pokud se lidé ďáblu nějak neotevřeli.

Lze litovat, že si tuto skepsi vůči moci čarodějnictví křesťané neudrželi, ale právě v pozdním středověku a raném novověku se naopak rozšířily zvěsti o příchodu Antikrista a apokalyptická očekávání. Satan se tehdy dostal do pozice skoro rovnocenného protivníka Boha, doba jím byla hodně posedlá, proto spojení některých jedinců s temnými silami budilo hrůzu, paralyzovalo myšlení a kritickou distanci.

Co tehdy stačilo k tomu, aby na sebe dívka coby domnělá kouzelnice přitáhla pozornost?

Nešlo jen o ženy. Nacisté tyto procesy prezentovali jako útok církve na germánské ženy. Představa, že sexističtí muži „šli“ po emancipovaných, nezávislých ženách, je romantický feministický a pokrokářský konstrukt. Lidé se opravdu báli smrtelného ohrožení ze strany čarodějníků a muži tvoří jednu čtvrtinu obětí.

Díky nacistickým a komunistickým pokusům o vědecké zneužití procesů proti křesťanství víme, že počet obětí rozhodně nebyl v řádu milionů (až 13 000 000), spíše se historici dnes pohybují v odhadech okolo 35 000, maximálně do 100 000 obětí za celé období. Do toho ovšem patří i kriminální případy travičství, příprava jedu se totiž také považovala za čarodějnictví.

Poslední oběť v Evropě byla popravena v protestantském kantonu Glarus roku 1782.

To je docela nedávno. Jaké vidíte dnešní historické poučení z těchto omylů?

Především, že církev musí být velmi opatrná při posuzování různých fenoménů. Známý spis Heinricha Institorise „Kladivo na čarodějnice“ z roku 1486 byl původně soukromý, ale osudovou chybou bylo napsání buly (na vyžádání autora spisu), kterou papež Inocenc VIII. dal spisu úchvalu a později byla tištěna jako jeho předmluva, takže dílu dodala oficiální charakter. Papež ale bulou čarodějnictví ani nevymyslel, ani nezavedl, ani nevyprovokoval vlnu procesů, ale přikryl tuto praxi svojí autoritou.

Ještě po staletí byly skvělé a vzdělané mozky přesvědčeny o nebezpečnosti čarodějnických rejdů – jmenujme například vynikajícího humanistu, jakým byl Jean Bodin (†1596). Byly součástí státního trestního práva (Tereziánský zákoník ještě 1768) a dokonce speciálních zákoníků (Anglie 1563, Sasko 1572, Bavorsko 1611). Byli to pak jiní křesťané, kteří fenomén čarodějnictví a nutnost ho potlačovat od počátku zpochybňovali, třeba Erasmus Rotterdamský (†1535) a hlavně jezuita Friedrich von Spee (†1635), jehož spis a smrtelně rizikové angažmá v třicátých letech 17. století nabouralo čarodějnický koncept a vedlo k zastavení těchto procesů vůbec.

A jaká je zkušenost, kterou máme díky úsilí těchto hrdinů?

Podobně jako u kacířství či antijudaismu anebo honu na „modernisty“ se musíme varovat pokušení dehumanizovat a démonizovat druhé lidské bytosti. Nemusíme vždy souhlasit s názory a jednáním druhých, ale nikdy bychom se jako křesťané neměli nechat strhnout k nenávisti a nerespektování jejich lidství. Upalovat lidské bytosti ve jménu víry v Krista, který se z lásky vydává, je rouhání samotné víře. Cenu za tato selhání platíme jako církev dodnes.

(per)
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 46 13. – 19. listopadu 2018

Česká pomoc křesťanům na Blízkém východě

Zbořené kostely, vypálené domy, ale také snaha vrátit do válkou zničených míst život provázely delegaci v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem při cestě po severním Iráku.

celý článek


Drony skenují dřevěné kostely

Kolem dřevěných kostelů v ostravsko-opavské diecézi je živo, létají tu drony a snímá je skener.

celý článek


Jak přiblížit Evropu lidem?

Do květnových voleb do Evropského parlamentu, které ovlivní další fungování Evropské unie, zbývá půl roku. Evropská strana lidová, která sdružuje převážně křesťanské…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay