S učitelem do muzea i do kostela

Vydání: 2019/41 Církev má třináct nových kardinálů, 8.10.2019, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 41

Školní rok je v plném proudu, ovšem leckterý učitel ještě váhá nad plánem třídních výletů, návštěv muzeí a výstav. A co takhle přivést děti do kostela? Leckde mají dveře otevřené.

U Pražského Jezulátka děti hledají skryté poklady. Ilustrační snímek archiv farnosti

„Začalo to jednoduše. V hodině náboženství se mi přihlásil jeden malý kluk s tím, že u nich ve třídě děti nevědí, co je to kadidlo. A proto je pozval k nám do kostela. Paní učitelce sdělil, že sem rozhodně může přijít i s celou třídou,“ vzpomíná pastorační asistentka Tereza Novotná na začátky školních prohlídek jezuitského chrámu sv. Ignáce v Praze. „Pak se podrbal na hlavě a dodal: ‚Doufám, že mi to otec Josef dovolí, on totiž se mnou kamarádí.‘“ Pastorační asistentka „u Ignáce“ proto ze dne na den připravila program na první prohlídku a zavolala do školy. A dnes už tady vítají školy z celé republiky pátým rokem.

Ticho, které slyšíme jen v kostele

Pojmy jako důstojnost, jedinečnost každého člověka, rodina, život ve společenství jsou obvykle stručně obsaženy ve školní etické výchově. Pedagogické centrum Arcibiskupství pražského na jejich základě vytvořilo širší a ucelenější nabídku. Klasické školní prohlídky sakrálních prostor střídají tvořivá odpoledne, výlety, společné hry. Učitelé tak mají možnost výběru z mnoha tematicky navzájem provázaných programů, které jsou dostupné na internetových stránkách www.vychova-hodnoty.cz. Pozornost je věnována také přípravě metodiky.

„Kostel je úžasné místo. Můžeme tu vzpomínat na naše předky, přemýšlet o jejich životě a hodnotách. Čemu oni věřili, z čeho se zde radovali, jak řešili své obavy a bolestné životní situace,“ podotýká Marie Zimmermannová, vedoucí Pedagogického centra Arcibiskupství pražského, kde má na starosti právě metodiku školních prohlídek. Říká, že chrámové prostory vybízí k obdivu, jak umělci dokázali pomocí symbolů, barev, tvarů a různých materiálů vyjádřit krásu a hluboké myšlenky. K tomu zve i ticho, které je dnes tak vzácné. Celá biblická výzdoba a uspořádání chrámu tak přispívají k rozvíjení přirozené spirituality každého člověka. Učitelé, kteří chtějí svým žákům pomoci v důležité životní etapě dětství a dospívání a hledají cesty jak, mají právě tuto možnost. A podle zkušeností katechetky Marie Zimmermannové chodí děti do kostela rády.

Děti jsou zvány, ne nuceny

Velký zájem potvrzuje i pastorační asistentka Tereza Novotná z kostela sv. Ignáce, a to navzdory tomu, že věnují minimální úsilí reklamě svých prohlídek. „Spíše vkládáme energii do organizace velkých akcí pro veřejnost typu Noc kostelů, kde nás navštíví tisíce lidí. Mezi nimi je i hodně pedagogů, kteří si pak mezi sebou řeknou, kde se jim líbilo. A zpravidla se nám pak ozvou sami.“

Následuje podrobná domluva – prohlídky „u Ignáce“ jsou totiž tvořeny podle individuálního přání pedagoga. A podobně jako při Noci kostelů, i tady se pracuje s předpokladem, že přijdou ti, kdo do kostela jen tak nezavítají. Právě tento fakt přijímají pastorační asistenti s plným respektem. „Samozřejmě vydáváme křesťanské svědectví, pokud se nás děti ptají, ale neděláme to prvoplánově.“ Děti s pedagogem si přece přišli hlavně prohlédnout interiér barokní památky. K další náboženské osvětě jsou děti zvány, nikoli však nuceny. „Nemůžu je přesvědčovat o křesťanském způsobu života, aniž bych se předem domluvila s jejich rodiči. Takové chování by bylo krátkozraké, kromě jiného by k nám za chvíli nikdo nepřišel,“ podotýká Tereza Novotná a dodává: „Když třeba přijdou gymnazisté a povídání o historii přirozeně sklouzne k otázkám víry, jsme samozřejmě rádi. Ale nezačínáme s tím – čekáme, až se oni sami začnou ptát.“

A nepřichází se ptát jen děti, nýbrž také pastorační asistenti z jiných farností, kteří by rádi zavedli prohlídky i ve svém kostele. Jak na to? „Nebojte se toho. Začněte tam, kde jste silní v kramflecích, kde vás děti nenachytají,“ radí z vlastní zkušenosti pastorační asistentka Novotná. Kdo rád zpívá, měl by začít u zpěvu, kdo si rád hraje s dětmi, může se vrhnout do interaktivních zážitků – třeba prozkoumání prostoru pomocí balonku s dlouhým provázkem nebo nechat děti „osahat si“ pro ně zajímavé věci typu kadidelnice. Milovníci historie dovedou zase ostatní strhnout přednáškou, a kdo má blízko k divadlu, jistě zvládne přesvědčivý přednes z Bible. Tak s chutí do toho! Brány poznání křesťanských chrámů jsou otevřené dokořán.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 45 5. – 11. listopadu 2019

Zazní díky za svobodu

Vyzváněním kostelních zvonů si církev připomene 30 let od pádu komunistického režimu a návratu svobody do naší země. V českých a moravských farnostech se v neděli…

celý článek


Třicet let od pouti do Říma

Píše se rok 1988. Šedá deka komunismu a nesvobody leží na celé republice. V lednu začíná desetiletí duchovní obnovy národa, které společně připravují kněží Tomáš…

celý článek


Tři náboženství proti eutanazii

Křesťané, židé a muslimové spojili síly a pod záštitou Papežské akademie pro život se jednoznačně vyslovili proti eutanazii a asistované sebevraždě.

celý článek


Zachráněné malby vyprávějí o Marii

Dvakrát čtyři výjevy ze života Panny Marie zachycuje gotický oltář z kostela v severomoravské Lubině. Díky náročnému restaurátorskému zásahu je k vidění v někdejším lesku.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay