Promluva biskupa Posáda o Ladislavu Kubíčkovi

Vydání: 2005/5 Žehnání věcí, 26.1.2005, Autor: Pavel Posád

Příloha: Doma

Vzápětí po loňské vraždě třebenického faráře Ladislava Kubíčka začala Marie Svatošová sbírat vzpomínky na tuto výjimečnou osobnost. Z příspěvků, které do konce února dojdou na její adresu (M. Svatošová, Nevanova 1041, 163 00 Praha 6, Marie.Svatosova@seznam.cz), bude sestavena vzpomínková kniha. P. MUDr. Ladislav Kubíček byl mimo jiné stálým přispěvatelem přílohy Doma, proto dnes zveřejňujeme vzpomínku biskupa Pavla Posáda, kterou proslovil na vzpomínkovém večeru v Litoměřicích.

(redakčně kráceno)       

Jsem nesmírně rád, že můžeme vzpomínat a vyprávět si o otci Ladislavovi. Je to důležité z mnoha důvodů. Jedním z nich je - jak připomíná Svatý otec -, že všichni máme usilovat o svatost. Díky II. vatikánskému koncilu víme, že svatost není výsadou některých mimořádných jedinců, ale že svatí máme být všichni. Mluví se o pojmu demokratizace svatosti - nemá být jenom výsadou klášterů, má se žít v tržnicích a marketech, všude, kde jsou lidé. Svatý otec velmi často připomíná zvláště mladým lidem: Buďte svatými třetího tisíciletí. A teď jste ve třetím tisíciletí všichni.

O otci Ladislavovi bychom moli mluvit jako o dobrém lékaři, o dobrém knězi, o dobrém člověku. Je mnoho důvodů, proč je dobré o něm mluvit, a ten základní důvod vidím v možnosti povzbuzení. Příklady nás velmi povzbuzují a otec Ladislav určitě patří mezi takovéto lidi. Dokázal nadchnout lidi z naprosto rozdílných prostředí, lidi různého věku, postavení, povolání a zkušenosti. V mém životě je otec Ladislav stále velmi tajemně přítomen.

Mám tu milost, že pocházím z kraje, kde otec Ladislav působil jako lékař. Budkov (mé rodiště) je od Vratěnína – kde po vyhnání státní správou působil jako na své poslední štaci - celkem blízko; již v dětství jsem slýchával od lidí vyprávět o jednom velmi zvláštním, podivuhodném lékaři. Zvěst o něm se šířila krajem - byl vlídný k pacientům, ženy mohly rodit doma... Možná jsem se ním i setkal osobně. Byl sem ale příliš malý, takže si to nepamatuji.

Druhý okamžik - a ten už je velmi silný – nastal v době, kdy jsem byl bohoslovcem. Ve svých devatenácti letech jsem přišel do Litoměřic a otec Ladislav se s bohoslovci tajně setkával a s velikou samozřejmostí mluvil o věcech, o kterých kněží se samozřejmostí nemluvívají: o otázkách sexuality a manželství. Všechna ta témata měl skvěle zpracována, a já z jeho vědění a zkušeností nasával úplně vše. Bylo mi tehdy devatenáct, a zde jsem viděl svět naživo. Dodnes - a knězem jsem už skoro třicet roků - kdykoliv přijde nějaké téma tohoto druhu, vzpomenu si na něj. Dar otce Ladislava pro svůj život mám vtělený do jedné věty: Mnohokrát bych se jako kněz při praxi ve zpovědnici polekal, zarazil, možná i začervenal, kdybych ho nepotkal.

Jsme generace, pro kterou byl Ladislav Kubíček takovým skvělým spirituálem a duchovním vůdcem. Nebyl jím jen pro mě, ale i pro ostatní, pro všechny. Měl lví podíl na kněžské formaci naší generaci.

Když jsem se stal biskupem litoměřické diecéze, jednou z nadějí a posil v mém nelehkém úkolu bylo to, že tu mám Ladislava Kubíčka. V diecézi, která je na kněze chudá, jsem si na jeho příkladu uvědomoval, že tolik nezáleží na počtech, ale na úplně jiné strategii.

Když farářoval ve Vysokém, přijela za ním pro duchovní rady jedna paní. A dostalo se jí nejen toho - odnesla si i nějaké léky. Byly to čípky. Paní dojela domů a pak je pěkně jeden po druhém využívala. Nějak jí ale nechutnaly. „To jsou divné léky,“ hubovala v duchu. Když přijela za Ladislavem příště, trochu mu vyčinila, že jí ty léky nějak nechutnaly - a on jí zarazil: „Vždyť to byly čípky!“ Žena úplně strnula, ale on jí uklidnil: „Nějak se to do tebe dostat muselo, hlavně že to funguje.“

Někomu by se mohlo zdát, že byl otec Ladislav lehkomyslný. Ne, on byl „pouze“ velkorysý - a přitom velice pečlivý. Ve všem uměl najít zdravou míru, všechno dokázal brát s humorem, a přitom nic nepodceňovat.

Rád bych řekl, jak jsem se s Ladislavem na této zemi rozloučil - tehdy jsem samozřejmě netušil, že je to náš poslední rozhovor. Bylo to po telefonu, pár dnů před jeho vraždou, vyřizovali jsme nějakou úřední záležitost. Otec Ladislav byl obrovský dobrák a přimlouval se u mě za jednoho kandidáta na kněžství; chtěl, abych ho vzal do Litoměřic. Já toho člověka ale znal z dřívějška a říkal mu: „Ladislave, ušetři mu cestu z Moravy, vlaky jsou drahé, ať radši nejezdí. Já ho znám, prošel olomouckým seminářem, ten člověk jednoduše nemá povolání. V Olomouci je spousta fundovaných formátorů, kteří jeho věc posoudili. Seminář není holubník,“ vyletělo mi z pusy. „Dobře,“ ukončil ve své pokoře hovor P. Ladislav, „já mu tedy vyřídím, že seminář není holubník.“ To byla poslední věta, kterou jsem od Ladislava slyšel. Nesouhlasili jsme tedy spolu, trochu jsem ho jako biskup otcovsky napomínal - a dodnes mě to trochu mrzí, i když pravdu jsem v té věci měl.

Jak jsem nastínil již na začátku: máme ten největší důvod sbírat příspěvky o otci Ladislavovi – kvůli tomu, abychom se sami povzbudili k jeho následování. Bylo by krásné, kdybychom vydali sto knih o Ladislavovi, ale úplně nejkrásnější bude, když život a smrt otce Ladislava v nás způsobí – a teď užiju skutečně silné slovo – opravdovou revoluci. Přeji si, aby mnozí zatoužili žít tak jako on, abychom byli svatí už zaživa, a jednou i po smrti. Doufám, že každý, kdo se alespoň skrze knihu s osobností otce Kubíčka zkontaktuje, usiloval o jeho následování. Je to moje velké přání, a myslím si, že není nijak marné. S Ladislavem jsme se rozloučili viditelně, ale nechceme se s ním loučit docela. Můžeme spoléhat na jeho spolupráci z nebe. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay