26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Příběh jednoho splněného slibu

28. 10. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/32 Ekumenická manželství, 28.10.2004, Autor: Ivana Jeništová

Příloha: Doma

Václav Merhaut letos v červnu úspěšně absolvoval učební obor elektrikář pro slaboproud na Středním odborném učilišti elektrotechnickém v Litovli. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Václav nepocházel z Rumunska.

Češi odjeli na vorech
Českou vesnici Girnik byste marně hledali na mapě České republiky. Leží totiž v rumunském Banátu. V Girniku žije komunita řádových sester, které se snaží pomáhat tamní české menšině. Předkové dnešních obyvatel sem přesídlili z Plzeňska před 180 lety. Přistěhovalce sem přivedl slib rakousko-uherské vlády, že je tu čekají hektary polí, úlevy z daní a osvobození od vojenské služby. S vidinou lepšího života se rodiny vydaly na cestu z Plzeňska do Vídně a odtud do země zaslíbené, svůj skromný majeteček si nesly pěšky a část cesty jely na vorech. Místo úrodných polí tady byl ale prales plný dubů a buků, které museli vykácet, a z kamenitých polí, jež tak pracně získali, vybírají kamení dodnes. Život je tu tvrdý. I přesto si zde česká komunita udržela svou řeč, své obyčeje i povědomí spolupatřičnosti k zemi, na jejíchž hranicích už Girnik dávno neleží.

Položil hrábě a šel učit
Když pracovník Arcidiecézní charity Olomouc Karel Šiška začal v 90. letech jezdit s humanitární pomocí do Banátu, navštěvoval nejprve řeholní komunitu. Vozil sestrám to nejnutnější, co potřebovaly k životu a k práci pro vesničany. Poznal i rodinu s tehdy 16letým chlapcem – Václavem Merhautem, jehož rodiče ho poprosili, aby jim v České republice zjistil možnosti studia pro Vaška. Karel to slíbil a slib dodržel.

Do Olomouce přijel Vašek v létě roku 2000. Rodiny v olomouckých farnostech zájem o dalšího člena neprojevily, a tak si ho nakonec „osvojili“ Šiškovi. „Manželka Kamila a tehdy 8letý syn Jakub si nejdřív neuměli dalšího, téměř dospělého člena v rodině představit. Teď je pro nás všechny zase těžké se s ním rozloučit,“ říká dnes Karel Šiška.

Vašek mluvil dobře česky. Horší bylo, že měl mezery v základním vzdělání. Jeho vědomosti nestačily na přijetí do učebního oboru. Charita tedy hledala základní školu, která by mu pomohla chybějící vědomosti doplnit. Nakonec absolvoval polovinu osmé a devátou třídu v (dnes už zrušené) ZŠ Na Hradě v Olomouci. „Pak už s přijetím na učiliště nebyly problémy,“ vzpomíná Karel Šiška. V Girniku sice mají školu, ale neučí v ní vysokoškolsky vzdělaní učitelé. Podle Karla Šišky prý dokonce ani středoškoláci; prostě rolník položí hrábě a jde učit. Girničtí Češi si ale zachovali staré tradice, písně a zvyky. Bohužel čeští učitelé nevydrželi tamní tvrdý život, a tak je dnes Banát zase odkázán jen sám na sebe. Lidé tu nejsou chudí, ale mají jen to, co si vypěstují či vyrobí: najdete tady dílnu koláře, bednáře, klasické kováře a košíkáře. Děti jsou zde brzy dospělé: děvčata se vdávají v šestnácti, chlapci se žení v devatenácti.

Rychlý život v Banátu
Když Karel Šiška přijel do Girniku poprvé, tamní život ho překvapoval na každém kroku. „Posledních dvacet kilometrů jsem jel cestou, která vypadala spíš jako vyschlé řečiště,“ vzpomíná. Plná překvapení však byla také Vaškova první cesta k nám. Do té doby nikdy nejel vlakem, neviděl poschoďové domy. Lošov, kde žijí Šiškovi, patří do farnosti Sv. Kopečku; bazilika Navštívení Panny Marie měla pro Vaška šokující rozměry, kostel v Girniku je nesrovnatelně menší. Také církevní život se trochu liší: u nás se v neděli chodí jen na jednu mši, zatímco v Girniku na všechny, které se během dne konají. „A do kostela musí všechny děti, i když se jim nechce,“ usmívá se Vašek. V girnickém kostele však zpívají liturgii podle P. Olejníka a mají tam obraz a ostatky sv. Jana Nepomuckého, jehož životní příběh tamní farář P. Mašek dobře zná a svým farníkům vykládá.

Na začátku devadesátých let Girničtí ještě neměli ani elektřinu. Dnes tam působí česká firma na výrobu transformátorů. Z Česka vozí veškerý materiál, dopravu a výrobu zajišťují rumunští Češi. Vašek se tedy vyučil v oboru, v němž má šanci se slušně uživit, a možná se i stát vedoucím pracovníkem ve firmě. Asi to pro něj nebude problém, za dobu učení v Litovli si získal pověst nejlepšího učně. „Na třídních schůzkách ho mistr chválil, že má o obor opravdový zájem; tak houževnatí učni prý byli jen Vietnamci, kteří učiliště navštěvovali do roku 1989,“ říká Karel.
Vašek však ví, že bude žít stejně jako ostatní v Girniku: po práci musí na pole, které skýtá hlavní obživu rodině. Ta už na něj čeká: má ještě dva sourozence. Jeho maminka je sice ročník 1966, ale už je babičkou. Život v Banátu ubíhá rychle.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou