Vydání: 2006/33 Cesty k novému domovu, 15.8.2006, Autor: Matúš Demko

Příloha: Doma

Do Benešova u Prahy vlakem, do Vlašimi autobusem. Z Vlašimi pak pět kilometrů pěšky do Hrádku. Slunce rozpaluje lány s kukuřicí i silnici, po které jen občas přejede nějaké auto. Za dědinkou Ctiboř jsou podél cesty bazény, zatím prázdné. Konečně vstupujeme do Hrádku a hned u místního kostela potkáváme nějaká děvčata, která tu jsou na misijním táboře.
Připravují se na večerní karneval, po kterém bude následovat poslední táborová noc. Dívky si na tvář lepí sádru, vyrábějí masky, ale nakonec se podaří vyrobit jen jediná. Mládenci zase vyrábí africké hudební nástroje kastagnetty. Ostatní kluci jsou u stanů, ve kterých tři desítky účastníků Prázdninových chaloupek trávilo svůj čas.
Slunce připaluje víc a víc a my se skrýváme v příjemném chládku kostela sv. Matouše; kněz Jaroslav Krejl tu slouží mši svatou, při které kromě kytary zaznívají i kastagnetty. „V první řadě je člověk misionářem sám sobě,“ říká kněz v promluvě určené mladým zájemcům o misijní problematiku. Na závěr bohoslužby se zpívá misijní hymna a někteří mladí ještě zůstávají před sochou Sedící Madony. U vchodu do kostela je umístěna pokladnička ve tvaru sošky anděla. Do ní mohou děti házet nejen peníze, ale i bonbóny, které si během dne „odpustili“.
Petra Bajerová, která připravila aktivity pro letošní hradecký tábor, se u obědu rozhovoří o celotýdenním programu. Inspirovala se Papežským misijním dílem dětí a uvažovala, jako by mohla na táboře misiím pomoci. „Napadlo mě, že bychom mohli udělat jarmark a nabízet lidem naše výrobky za dobrovolný příspěvek. Ten bychom pak poslali Papežským misijním dílům,“ vysvětluje.

Somálci a Bílá díra
Tábor začal tradičně: bohoslužbou a posezením u táboráku. Děti byli rozděleny do čtyř oddílů, které si daly názvy Somálci, Pomocníci, Bílá díra a Asiati. Nejenom české řidiče aut, ale i zdejší táborníky čekal bodový systém. Mladí mohli za píli a usilovnost body získat, za nedodržení táborového řádu naopak ztratit.
Každému světadílu patřil na táboře jeden den, během kterého se provozovaly činnosti typické pro daný kontinent. Když byl Asijský den, děti měly v lese najít rýži, okurky a hrách, uvařit si z nich večeři a sníst ji za pomoci hůlek co možná nejdříve. Některým se podařilo vyčistit misku do posledního zrníčka. Během Evropského dne se uskutečnil výlet do Růžkových Lhotic, kde jeden čas pobýval i známý český skladatel Bedřich Smetana. Nechyběla ani vědomostní soutěž o evropských reáliích a promítaní dokumentárního filmu o misiích. Na Sibiři bývá hrozná zima a proto je třeba pořádně se obléct. Toto nevšední soutěžení v rámci dalšího dne vyhrál osmičlenný oddíl, který si na sebe navlékl 240 kusů oblečení. Rekordmankou se stala dívka, která na sobě měla 38 vrstev.
Hra s názvem Misijní stanice mladé naučila, že misionář není na misiích jen jako duchovní, ale vypomáhá i manuálně, zastupuje doktora i učitele. Po postavení indiánských tee-pee následovala noční hra, ve které měly navrch mlsné jazýčky. Soutěžící se zavázanýma očima ochutnávali z hrnců sladkokyselý prášek, marmeládu, strouhánku, sůl, olej, ocet, pivo a papriku. Jen málokdo poznal všechny chutě.
Prázdninové Chaloupky jsou už jedenáctým táborem v pořadí, který organizovala Miloslava Kahounová. Původně porodní asistentka je dnes taktéž asistentkou, ale pastorační na vlašimském vikariátu; zároveň učí náboženství. „Přivádět děti k Bohu, ukazovat nim cestičku,“ vysvětluje svou motivaci pořádat tábory M. Kahounová.
Tábor byl zakončen slavnostní mší svatou, individuálním požehnáním a odevzdáním pamětných listů. Vlastnoručně vyrobené pohlednice, přání a svíčky, které děti během tábora vytvořily, byly zprvu nabídnuté rodičům, kteří si přišli vyzvednout své ratolesti. Zbytek se doprodá na misijní neděli ve vlašimské farnosti.