„Bývá tu mezi třiceti a čtyřiceti dětmi, přesné číslo se neustále mění,“ uvádí ředitelka domova Petra Černovská. „Zrovna včera jsme měli dva příjmy, jiné děti zase odcházejí. Máme rozjednanou náhradní rodinnou péči, takže je šance, že některé z nich už budou na Vánoce v náhradní rodině.“ Jedna holčička najde například s největší pravděpodobností nový domov v Itálii, v minulosti našly milovické děti své domovy například také v Německu, Švédsku, Dánsku, Rakousku nebo Španělsku.

Většina dětí, které v domově žijí, tu však zůstává i na Vánoce. Marie Soukupová, která v domově pracuje jako psycholožka, dodává: „Naše zařízení poskytuje péči dětem od jednoho roku, takže většina z nich Vánoce s rodinou nikdy neprožila nebo se na ně nepamatují. Ty, kdo k nám přicházejí ve starším věku, třeba nikdy nedostaly žádný dárek, protože jejich rodiče nemají peníze ani na vhodné bydlení, natož na dárky,“ podotýká psycholožka. Zaměstnanci dětského domova se snaží ratolestem vytvořit pohodovou vánoční atmosféru, zázemí a opatřit rozsvícený ozdobený stromeček. „Vánoce u nás neprobíhají ve znamení smutku, naopak u dětí pozorujeme těšení, radost, překvapení,“ líčí Marie Soukupová. Ředitelka domova dodává, že ze svěřenců, kteří v zařízení momentálně jsou, tři sourozenci přece jen nejspíš půjdou na svátky domů. Tři děti z celého domova.

Kde jsou rodiče ostatních dětí? „Někteří jsou ve výkonu trestu. Jiní se pohybují po republice, aniž mají stabilní zázemí a práci. Další jsou závislí na alkoholu a drogách, a proto si potomky, byť jen na svátky, nesmějí vzít domů. Ostatně oni sami o své ratolesti nejeví zájem,“ přibližuje ředitelka Černovská.

Pokud se děti domů chystají, zaměstnanci je připravují na setkání s jejich rodiči i na skutečnost, že se po Vánocích budou muset vrátit zpátky, než se vyřeší situace v jejich rodině. „Některým svěřencům se o svátcích po rodičích stýská, ale to je přirozené i v průběhu roku, Vánoce v tom zase takovou roli nehrají,“ prozrazuje psycholožka Soukupová. „Stesk po rodičích je časté trápení, které pomáhám dětem zpracovávat při terapeutických setkáních. Nejdůležitější jsou přitom ale ‚tety‘ a ostatní děti, které jsou si na oddělení v podstatě rodinou.“ Práce milovické psycholožky má dvě stránky – na jedné straně je to veliká radost z toho, jaký děti v domově udělají pokrok, jak rozkvetou, když sem přijdou, neboť mají dostatek podnětů, hraček a získávají pocit bezpečí. „Na druhé straně je tu práce s jejich rodiči, která je vyčerpávající a někdy se zdá až beznadějná,“ mrzí psycholožku.

Petra Černovská vykresluje, kolik mají v domově adventních rituálů – od rozsvěcení vánočního stromku přes výzdobu celého domova až po nácvik nových koled. „Zrovna včera byly naše starší děti u jedné milovické ‚tety‘ doma a společně u ní pekly cukroví. Advent je ale také období, kdy se více setkáváme s lidmi zvenčí. Přicházejí k nám v mnohem větším počtu dobrovolníci, sponzoři, partneři, děti ze škol a zaměstnanci různých firem,“ popisuje ředitelka.

Letos již podeváté budou za doprovodu varhan a flétny děti z domova zpívat v kostele sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem na adventním koncertě. „Děti se na koncert pečlivě připravují. Na faře u kostela před vystoupením dostanou cukroví, ovoce a čaj. Koncert dotváří atmosféru našich Vánoc, patří k našim předvánočním rituálům. Bez něj už bychom si advent nedovedli představit. Děti berou tu chvíli jako sváteční, kladou nám otázky – a my jim tak můžeme zprostředkovat i duchovní rovinu lidského bytí,“ říká ředitelka.

Také ji v adventu zasahují rozličné osudy svěřených potomků: „Ještě víc než jindy si uvědomuji, že každý z nás by měl být během svátků obklopen svou rodinou a blízkými. Jsem vděčná za to, že to tak doma máme. Tyto děti takové štěstí neměly. Nicméně když vidím, jak jim oči u vánočního stromečku září radostí, aspoň trochu mi to vyváží ten smutek,“ svěřuje se Petra Černovská.

Dětský domov v Milovicích poskytuje komplexní péči především dětem do tří let věku. Často jsou to sourozenecké skupiny, díky čemuž tu mohou být starší sourozenci v předškolním věku s těmi mladšími. Než zařízení opustí, většinou se personálu za spolupráce s dalšími institucemi podaří situaci svěřenců vyřešit – buď je úspěšně stabilizována biologická rodina, nebo se najde rodina náhradní.