Opuštěné maminky. Jsou opravdu samy?

Vydání: 2010/33 Solidarita, 10.8.2010

Příloha: Doma

Možnost vzájemně se setkat, relaxovat a něco se naučit mají osamělé matky s dětmi během víkendových pobytů, které pro ně pořádá Centrum pro rodinný život při Arcibiskupství olomouckém. Setkání letos proběhlo již poosmnácté. „Poprvé jsem se takového pobytu zúčastnila v roce 1999, kdy jsem byla čerstvě rozvedená. Stále jsme – i po rozvodu – žili s manželem v jedné domácnosti a já se třemi dětmi odjela na setkání do Frenštátu. Tam jsem si uvědomila, že existují lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř než já. Asi to zní hrozně, ale pomohlo mi to. Já i děti jsme se z toho nějak dostaly.“ To jsou slova Bohunky Poláčkové, která na letní pobyt osamělých maminek s dětmi přijela i letos. A to přesto, že její děti jsou už dospělé a o trávení prázdnin spolu s matkou nemají zájem. Pro maminky připravuje centrum každým rokem zajímavý program. Jeho hlavní částí jsou přednášky na aktuální témata, o nichž pak mohou maminky v malých skupinkách diskutovat. O jejich děti je mezitím dobře postaráno: hlídají je tzv. pečovatelé, což jsou mladí lidé, často děti maminek, které se kurzů účastnily před několika lety. Jak říká Marcela Řezníčková z Centra pro rodinný život, tato skutečnost je pro pořadatele zvláště důležitá, vždyť mladí lidé zde s dětmi pracují jen za ubytování a stravu. „Je to pro nás velká radost. Už jsme měli dokonce i jednu pečovatelskou svatbu – a obě děti, které sem kdysi jezdily s maminkami, už samy mají tři vlastní ratolesti,“ popisuje Marcela Řezníčková. Na letní pobyty jezdívají ženy rozvedené, svobodné matky i vdovy, ženy v důchodovém věku i maminky maličkých dětí. Účastnice pocházejí od Plzně až po Jablunkov. „Mohou sem přijet opuštěné matky věřící i nevěřící. Součástí pobytu jsou mše a společné modlitby, ale ty patří do nabídky, rozhodně nikoho do ničeho nenutíme,“ říká Marcela Řezníčková. A maminky reagují vstřícně. Především vítají možnost relaxace a setkávání se s dalšími ženami v podobné životní situaci. Mnohdy to pro ně znamená dovolenou spolu s dítětem či dětmi, protože na běžnou dovolenou se neodváží. Co kdyby se potkaly s nějakou úplnou rodinou a toto setkání v nich probudilo vzpomínky na jejich často bolestnou minulost? Letos se ve Velkých Opatovicích sešlo pět- atřicet maminek. Pracovníci Centra pro rodinný život pro ně připravili pestrý program. Kromě přednášek zaměřených na spiritualitu či schopnost žít sama se sebou to byly výlety po okolí a výtvarné dílny, v nichž se mohly věnovat korálkování, výrobě šperků či gelových svíček. Maminky též nacvičily pro pobavení svých dětí divadelní představení. Letos to byl muzikál, jakási variace na Krásku a zvíře. „Je krásné dívat se na děti, které znají maminku jen z domova, z příkazů a zákazů, jak ji najednou vidí ve zcela jiné roli,“ říká M. Řezníčková. Místa setkávání se každým rokem mění. Maminky už byly na Velehradě, na Sv. Hostýně, v Kroměříži, v Hranicích, ve Frenštátě pod Radhoštěm či ve Šternberku. Pořadatelé vždy vybírají místo, kde je možné se za levný peníz ubytovat a stravovat a současně něco nového poznat. Kromě ubytování a stravy hradí všechno ostatní sponzoři. Bohunka Poláčková letos přijela bez dětí. Jak prozradila, několikrát už si říkala, že nepojede, ale nakonec se vždy přihlásila. Prý by jí toto letní setkání chybělo. Letos působila jako máma kurzu, tedy vytvářela zázemí pro ostatní maminky a dohlížela na to, aby se diskutující držely tématu a nepřekračovaly stanovený čas. „Všichni se tu na mě usmívají, ale současně mám možnost si poplakat. Zdejší setkání pro mě byla impulzem k tomu, jak se s nastalou životní situací vyrovnat. I moje děti byly spokojené, pečovatelé jim částečně nahradili mužský vzor. A témata odborných přednášek mi pomohla srovnat se se vším po stránce psychické i duchovní. Navíc jsem zde našla mnoho nových přátel,“ říká paní Bohunka. Velmi cenná pro ni byla také skutečnost, že v souvislosti s povodněmi v roce 1997 vznikla zcela spontánně modlitební síť: každý čtvrtek se maminky za sebe modlí. „Je pro mě velká útěcha, že na mě někdo myslí, že se za mě modlí,“ svěřila se paní Bohunka. „Děti jsou mnohdy problémové, mají za sebou traumatizující zážitek z rozvodu či smrti otce. Proto pečovatelům říkáme: není zlobení jako zlobení. Nevychovávejte, jen se starejte. Snažíme se působit hlavně na maminky, protože jakákoli změna musí vycházet především od nich,“ uzavírá Marcela Řezníčková.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay