Odmalička jsem se bála zlých lidí

Vydání: 2007/2 Křesťanská demokracie dnes a zítra, 9.1.2007, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Rozhovor s Evou Carbolovou, ženou, která jezdí už 12 let jako dobrovolnice se svým manželem do věznic a založila organizaci PRAK (www.prak.wz.cz).

Prak dnes zajíždí do sedmi českých věznic. Jak se na nápad vozit sem exkurze zpočátku ve věznicích dívali?

Pokud s tím souhlasil ředitel, dokázal přesvědčit i zaměstnance, že pro děti je lepší, když věznici skutečně uvidí, než když si o ní jen přečtou v nějakém bulvárním plátku. Když smyslu naší akce pracovníci vězení uvěří, mohou si děti tu návštěvu prožít opravdu do hloubky. Zavedou je i na místa, která působí silně emotivně – zavřou je třeba na chvilku do díry. Co neomylně zapůsobí skoro na každého, je specifický vězeňský zápach – je to směs dezinfekce, potu a kouře; působí skutečně obrovsky. Velmi působivé jsou i tváře vězňů a představa, že by s nimi děti musely trávit dny, týdny, měsíce a roky.

Pozorujete nějaké změny i na tvářích studentů při cestě tam a zpátky domů?
Nesnažíme se jim nic vykládat předem, necháváme je do věznice vstoupit nepoznamenané našimi předzvěstmi, aby si mohly prožít svůj malý šok. Když z objektu věznice odcházejí, bývají většinou zaražení. Po čtvrt hodině se dostavuje něco jako euforie; pokud opouštíme těžší věznici, je to doslova pocit radosti, že jsou už venku.

Co nějaké silácké řeči?
Někteří kluci – trochu lumpíci – ještě před bránou předvádějí opičky a mají komentáře. Netuší, že jsou natáčeni a ostraha je slyší. Někdy si pak takové kluky speciálně vyhmátnou a osloví je. Poté procházejí všichni kontrolou a detekčním rámem, ledasco zazvoní – tu opasek, jindy zapomenutá žvýkačka v obalu – a dětem dochází, že vězení není žádná legrace.

Měla jste pro tyto aktivity nějaký vzor?
Do dneška nevím, jestli se něco podobného někde dělá. S manželem jsem dlouho chodila za vězni, mluvili jsme s odsouzenými i propuštěnými, pomáhali jim, ale čím dál víc si uvědomovali, jak málo je všechno to snažení platné. Že hlavní je do věznice se vůbec nedostat. Máme šest dětí a bylo nám jasné, že skutečné problémy budou někde v rodině. Do rodin se ale člověk z venku nedostane, tak jsem oslovila školy, jestli by o něco takového neměly zájem. Měly.

Děláte vážnou práci, jezdíte do vážného prostředí. Nestáváte se i vy postupem času trochu smutnější?
Když jedu sama na návštěvu za některými „svými“ vězni, jedu si tam, přiznám se, skoro odpočinout. Oni člověka, který o ně má zájem, skutečně rádi vidí, chtějí si s ním popovídat, potřebují se někomu svěřit. Hodně věcí mi ukázali i lidé z kriminálu propuštění – musela jsem opustit takový svůj povrch, jen ty běžné domácí starosti, a začít přemýšlet víc do hloubky. Neřekla bych tedy, že kvůli svým aktivitám strádám, naopak to prohloubilo můj duchovní život.

Tady asi nemůže platit ta klasická doktorská rada: odstřihnout se od operačního stolu a nebrat si pracovní starosti domů.
Možná k tomu přistupuji moc emotivně, ale tuhle činnost nedokážu dělat jen jako zaměstnání. K lidem za mřížemi jsem nějakým zvláštním způsobem přilnula. Nemůžu si to přitom vysvětlit: dřív jsem byla takový ustrašený člověk a odmalička jsem se bála zlých lidí. Mé vykročení tímto směrem přišlo mým známým i mně samotné trochu nepochopitelné. Možná ale právě tohle je způsob, jak se strachu zbavit. Vykročila jsem tak proti vlastnímu strachu. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 9 25. února – 2. března 2020

Křížová cesta Josefa Toufara

Sedmdesát let od smrti komunisty umučeného kněze P. Josefa Toufara připomíná jeho památku tento týden celá řada akcí.

celý článek


Evropský turnaj ve futsalu se českým kněžím vydařil

Minulý týden Česká republika poprvé pořádala evropský šampionát kněží ve futsalu. Český tým před domácím publikem vybojoval zatím nejlepší umístění v historii.

celý článek


Co jiní potřebují, tím my mrháme

Nadchází čas přípravy na Velikonoce, kdy v sobě oživujeme střídmost a pěstujeme odříkání. Ve světě, který nás vede k tomu, abychom spotřebovávali mnohem více, než…

celý článek


Dobrá kniha: Zlatý hattrick Ladislava Heryána

Dobrou knihou roku 2019 v literární anketě KT se stal titul „Sami na této zemi?“ z pera P. Ladislava Heryána.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay