Odmalička jsem se bála zlých lidí

Vydání: 2007/2 Křesťanská demokracie dnes a zítra, 9.1.2007, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Rozhovor s Evou Carbolovou, ženou, která jezdí už 12 let jako dobrovolnice se svým manželem do věznic a založila organizaci PRAK (www.prak.wz.cz).

Prak dnes zajíždí do sedmi českých věznic. Jak se na nápad vozit sem exkurze zpočátku ve věznicích dívali?

Pokud s tím souhlasil ředitel, dokázal přesvědčit i zaměstnance, že pro děti je lepší, když věznici skutečně uvidí, než když si o ní jen přečtou v nějakém bulvárním plátku. Když smyslu naší akce pracovníci vězení uvěří, mohou si děti tu návštěvu prožít opravdu do hloubky. Zavedou je i na místa, která působí silně emotivně – zavřou je třeba na chvilku do díry. Co neomylně zapůsobí skoro na každého, je specifický vězeňský zápach – je to směs dezinfekce, potu a kouře; působí skutečně obrovsky. Velmi působivé jsou i tváře vězňů a představa, že by s nimi děti musely trávit dny, týdny, měsíce a roky.

Pozorujete nějaké změny i na tvářích studentů při cestě tam a zpátky domů?
Nesnažíme se jim nic vykládat předem, necháváme je do věznice vstoupit nepoznamenané našimi předzvěstmi, aby si mohly prožít svůj malý šok. Když z objektu věznice odcházejí, bývají většinou zaražení. Po čtvrt hodině se dostavuje něco jako euforie; pokud opouštíme těžší věznici, je to doslova pocit radosti, že jsou už venku.

Co nějaké silácké řeči?
Někteří kluci – trochu lumpíci – ještě před bránou předvádějí opičky a mají komentáře. Netuší, že jsou natáčeni a ostraha je slyší. Někdy si pak takové kluky speciálně vyhmátnou a osloví je. Poté procházejí všichni kontrolou a detekčním rámem, ledasco zazvoní – tu opasek, jindy zapomenutá žvýkačka v obalu – a dětem dochází, že vězení není žádná legrace.

Měla jste pro tyto aktivity nějaký vzor?
Do dneška nevím, jestli se něco podobného někde dělá. S manželem jsem dlouho chodila za vězni, mluvili jsme s odsouzenými i propuštěnými, pomáhali jim, ale čím dál víc si uvědomovali, jak málo je všechno to snažení platné. Že hlavní je do věznice se vůbec nedostat. Máme šest dětí a bylo nám jasné, že skutečné problémy budou někde v rodině. Do rodin se ale člověk z venku nedostane, tak jsem oslovila školy, jestli by o něco takového neměly zájem. Měly.

Děláte vážnou práci, jezdíte do vážného prostředí. Nestáváte se i vy postupem času trochu smutnější?
Když jedu sama na návštěvu za některými „svými“ vězni, jedu si tam, přiznám se, skoro odpočinout. Oni člověka, který o ně má zájem, skutečně rádi vidí, chtějí si s ním popovídat, potřebují se někomu svěřit. Hodně věcí mi ukázali i lidé z kriminálu propuštění – musela jsem opustit takový svůj povrch, jen ty běžné domácí starosti, a začít přemýšlet víc do hloubky. Neřekla bych tedy, že kvůli svým aktivitám strádám, naopak to prohloubilo můj duchovní život.

Tady asi nemůže platit ta klasická doktorská rada: odstřihnout se od operačního stolu a nebrat si pracovní starosti domů.
Možná k tomu přistupuji moc emotivně, ale tuhle činnost nedokážu dělat jen jako zaměstnání. K lidem za mřížemi jsem nějakým zvláštním způsobem přilnula. Nemůžu si to přitom vysvětlit: dřív jsem byla takový ustrašený člověk a odmalička jsem se bála zlých lidí. Mé vykročení tímto směrem přišlo mým známým i mně samotné trochu nepochopitelné. Možná ale právě tohle je způsob, jak se strachu zbavit. Vykročila jsem tak proti vlastnímu strachu. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay