Vydání: 2007/41 Proč lžeme?, 9.10.2007, Autor: Iva Peřinová

Příloha: Doma

MUDr. JIŘÍ KOZÁK
Primář Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů v pražské motolské nemocnici. Ve své funkci je od roku 1996, kdy centrum vzniklo.

Jaký je rozdíl mezi léčbou bolesti dnes a v minulosti?
V naší republice dost velký. Centra bolesti vznikala nejdřív na konci osmdesátých let a celkově jde o velmi mladý obor. Dnes u nás pracuje kolem deseti větších center léčby bolesti, ve kterých jsou odborníci více oborů. V naší nemocnici v Praze – Motole máme například neurologa, anesteziology, psychologa a rehabilitačního pracovníka. V léčbě bolesti je třeba zachovávat jistou interdisciplinaritu. Menších pracovišť je v republice kolem sedmdesáti.

Chronickou bolestí u nás prý trpí půl milionu lidí.
Je to tak. Jsou to skutečně obrovská čísla.

Doplácejí pacienti na léky proti bolesti?
Nejsilnější opiáty jsou velmi drahé a doplatky zde pochopitelně často jsou. Zvláště chroničtí pacienti ale pochází ze slabších sociálních skupin, a proto se naše odborná společnost – když nás ministerstvo osloví – snaží upozorňovat na potřebu dostupnosti těchto medikamentů. Pokládám to za základní eticko-morální axiom.

Vzpomněl byste si na klienta, kterého léčíte nejdéle?
Máme poměrně velký záchyt nových pacientů a mnozí z nich od nás vůbec neodcházejí. Řadu pacientů tedy máme z doby, když jsem na toto pracoviště nastoupil. U „chroniků“ je problém pacienta úplně vyléčit – kdyby to bylo tak snadné, ani by se na specializované pracoviště nedostal. Většinou se podaří pacientovi ulevit a bolest mu snížit.

Můžete vzpomenout na nějaké výjimečné případy?
Měli jsme mladou zrakově hendikepovanou dívku, která k nám přišla s těžkým bolestivým otokem horní končetiny. Nikdo nevěděl, z čeho otok vznikl. Použili jsme zavedení katetru, nasadili farmakoterapii – po krátké době ruka splaskla a bolest přestala. Diagnostikovali jsme případ jako vzácný komplexní regionální bolestivý syndrom. Když jsme pátrali, jak onemocnění vzniklo, zjistili jsme, že dívka končetinu přetěžovala tím, že hrála až šest hodin denně počítačovou hru. Vybavuji si případ pacienta po velmi těžkému úrazu na motorce. U motorkářů dojde v případě havárie mnohdy doslova k vytažení končetiny a vytržení nervů z míchy. Náš pacient musel brát velmi silné léky na zklidnění bolesti včetně opioidů a my pomalu nevěděli, kudy dál. Byl operován na neurochirurgii a nepřineslo to požadovaný efekt. Rozhodli jsme se pro poměrně neobvyklou věc a do oblasti krční páteře mu zavedli elektrodu, která tlumí dráhy bolesti a může je přehlušit. To se nám skutečně podařilo a bolesti se mu snížily asi o 80 procent.

Na vašem oddělení bych si nemohla nedovolit otázku ohledně eutanazie.
My nemáme umírající, ale trpící. Mnohdy si vyslechneme povzdechnutí, že se našim pacientům nechce žít, ale vážně míněnou žádost o eutanazii jsme nezaznamenali. Naši pacienti s neztišitelnou chronickou bolestí bývají depresivní, prochází obrovským utrpením a my se jim snažíme ulevit a současně je aktivizovat.

Může při fyzické bolesti pomoci modlitba?
Určitě ano. Pokud člověk modlitbu hluboce prožívá a dokáže mu pomoci i v běžném životě, tak proč by mu nepomohla v bolesti? Vždyť i autogenní trénink, kde se člověka snažíme naučit pracovat se svým duševnem, bývá účinný.