Nechci do školy. Je tam paní učitelka

Vydání: 2011/12 Křižové cesty, 16.3.2011, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Zazvoní budík a dítě má vstávat do školy. Místo toho se rozpláče, stěžuje si na bříško, zvrací. Za poslední měsíc už poněkolikáté… Pokud jste vyloučili zdravotní příčinu, je docela možné, že problémem bude samotná škola.

Možná dítě výuku „nestíhá“, bojí se zkoušení, v horším případě je šikanované. Zdrojem úzkosti ale může právě tak být i učitel či učitelka. „Naše třídní si s námi zjevně nevěděla rady,“ vzpomíná dnes dospělý Pavel na svou učitelku z druhého stupně. „Nebyli jsme právě andělé. Ale ona to řešila tak, že se nám neustále posmívala a shazovala nás, jednou dokonce prohlásila ‚kdo se má pořád dívat na ty vaše pitomé obličeje?!‘“ Zatímco puberťáci už jsou „otrkaní“ a s lecčíms si dovedou poradit, menší žáci, a zvláště prvňáci, kteří se školou činí svou první zkušenost, jsou zcela odkázaní na dospělé a sami ještě nemusejí rozpoznat, natož pojmenovat, že ze strany učitele není něco v pořádku. Příslovečný míč tak mají na kopačce v první řadě rodiče. Podle psycholožky Ireny Lesové z Křesťanské psychologické poradny v Roudnici nad Labem by rodiče měli zpozornět, když jinak zdravé dítě ráno nechce vstávat, stěžuje si na bolesti břicha, hlavy či odmítá snídat, i když si na školu přímo nestěžuje. „Dítě se totiž může bát rodičům svěřit, protože si není jisto jejich reakcí, nebo je úzkostné a jeho projev blokuje strach,“ upozorňuje psycholožka. Pokud dítě samo naznačí, že mu učitel ubližuje, je pak vždy třeba tomu věnovat pozornost. „Pokud se rodiče dítěti věnují, u těch menších většinou rozpoznají, jestli si vymýšlí, nebo ne,“ říká psycholožka. Někdy je křivda zcela fiktivní, někdy může problém pramenit třeba z toho, že dítě ve škole zlobí a učitelka je pokárá důrazněji, než je zvyklé z domova. „Pak je samozřejmě chybou dítě v negativních pocitech vůči učitelce podporovat,“ říká Irena Lesová s tím, že v takové situaci je vhodné dítěti vysvětlit, že paní učitelku ve škole musí poslechnout, protože tam je za ně odpovědná ona.

Snažit se, nebo zůstat?

Jindy si ovšem děti stěžují oprávněně: nejčastěji na nespravedlivost v hodnocení či v přístupu k jednotlivým žákům – „zasedla si“, „nadržuje“… Potom je povinností rodičů se za své dítě jednoznačně postavit. Na pořad se ze strany učitelů dostávají i nemístné osobní poznámky, zesměšňování, výjimečně také šikana. „Třídní učitelka mne neměla ráda až tak, že mi opakovaně šlapala na nohy, když jsem je příliš vystrčila, nebo mě nechávala stát vedle lavice, až jsem jednou omdlela,“ připomíná si jedna z návštěvnic internetového portálu Rodina. Podle Ireny Lesové má být vždy prvním krokem k řešení situace dialog mezi rodiči a učitelem. „Vždycky je lépe, když se lidé domluví, a je ideální, když se rodiče s učitelem dohodnou na společném postupu,“ říká. Do dialogu je podle ní dobré zapojit též rodiče dalších nespokojených dětí. „Pokud to nepomůže a učitel či učitelka odmítají spolupracovat, nereagují na výzvy rodičů či na projevy dětí, je na místě uvědomit ředitele školy,“ soudí psycholožka. A není-li ani poté zjednána náprava? „Potom je lépe dítě převést na jinou školu – nemělo by to však být často, protože dítě si pak musí zvykat stále na nové prostředí,“ upozorňuje Irena Lesová a dodává, že změnu školy je vhodné předem konzultovat například v pedagogicko-psychologické poradně.

Někdo tě poslouchá

Pomoci může také školní psycholog. Školní psycholožka ZŠ v Kralupech nad Vltavou Barbora Neuwirthová má svůj postup: „Nejdřív nechám dítě vypovídat, co je trápí a proč,“ vysvětluje. „Někdy totiž stačí samo o sobě, když dítě získá pocit, že je někdo poslouchá.“ Potom hovoří s danou kantorkou, s třídní učitelkou, nahlédne také do třídy. „Hledám průnik pohledů, abych se dostala k problému. Když vidím, že si dítě stěžuje právem, hledám, kde situaci řešit,“ přibližuje. S řadou učitelek má Barbora Neuwirthová kamarádské vztahy, a věc se tak často vyřeší víceméně mezi řečí. „S těmi ostatními mi pomůže naše speciální pedagožka, která je starší a také zkušenější než já,“ usmívá se Neuwirthová. Podle jejích zkušeností však složitá vyjednávání většinou nejsou potřeba. „Samozřejmě, někdy je paní učitelka moc přísná, nespravedlivě oznámkuje, některé starší kolegyně zase s potížemi přijímají, že dnes ve srovnání s dřívějškem děti jinak komunikují, nevydrží hodinu v naprostém klidu a podobně,“ vypočítává psycholožka. „Nedávno za mnou nicméně přišlo jedno dítě, že mu paní učitelka nadává. Mluvila jsem s jeho třídou, s učitelkou, s rodiči a nakonec se ukázalo, že paní učitelka sice komentovala věci, které komentovat neměla, ale dítě to doma tlumočilo nepřiměřeně,“ uvádí Neuwirthová s tím, že jako řešení pozvala rodiče dítěte a dotyčnou učitelku na společnou schůzku. „Komunikační šum se za chvíli vyladil, a bylo to,“ směje se. Správně nastavit a vyladit komunikaci mezi zúčastněnými stranami je tak podle ní nejenom cílem její práce, ale také dobrým způsobem, jak napomoci tomu, aby dítě do školy chodilo zase rádo.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay