Na rodinné rituály dnes zapomínáme

Vydání: 2014/3 Češi nepřestávají být štědří, 14.1.2014, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Slovo rituály v nás může evokovat cosi tajemného, až nebezpečného. Mnohdy nás ani nenapadne zabývat se tím, zda má naše rodina nějaké rituály. Koneckonců na to ani „není čas“…

Rituály mají důležitý stmelující rozměr. Ilustrační snímek Jozef Sedmák

…Než si uvědomíme, že i ranní šálek kávy, modlitba před jídlem, večerní koupání dětí, modlitba před spaním nebo čtení pohádky na dobrou noc jsou vlastně rituály.

Psychoterapeutka Eva Labusová říká, že pokud připustíme existenci rituálů a dokážeme je společně prožívat, dodávají našemu životu strukturu a kvalitu, vnášejí do naší duše klid: „V pravidelných rytmech žije celá příroda. I my jsme její součástí. Právě rituály nám pomáhají si to uvědomit. Pomáhají nám vnímat plynutí času, překonávat krize i najít tolik potřebnou denní dávku klidného spočinutí. Přispívají jak k naší osobní stabilitě, tak k organizaci rodinného soužití.“ A právě děti mají podle psychoterapeutky mimořádnou potřebu rituálů.

Oproti dřívějším dobám, kdy se velmi silně dodržovaly rodinné tradice a různé svátky, na ně však dnes v chvatu všedních dnů často zapomínáme. Také švýcarská psychoterapeutka Gertrud Kaufmannová-Huberová ve své knize Děti potřebují rituály (Portál 1998) uvádí, že rituály dříve řídily celý lidský život. Lidé se v minulých dobách pomocí nich osvobozovali od existenčního strachu, který je ochromoval. Dnes však, jak k tomu dodává Eva Labusová, lidé mnohdy ani nemají čas uzavřít sňatek nebo pohřbít své blízké…

Ztrácí se schopnost zastavení

„Dnešní moderní člověk se holedbá, že rituály nepotřebuje, protože je štvancem svého přeplněného diáře a svých přehnaných tužeb a přání,“ zmiňuje psychoterapeutka. A s tím, jak se ztrácí pokora před dávnými pravidly postavenými na meznících v životě jednotlivce (od křtu po pohřeb) či společnosti (významné dny a svátky v rytmu ročních období), ztrácí se podle Evy Labusové i schopnost zastavení a prožívání: „V rodinném životě to vidíme především na ubývající schopnosti sejít se pravidelně u stolu nad vlastnoručně připraveným pokrmem. Neuvěřitelné množství rodin už ani tohle nezvládá…“

Dá se s tím ale ještě něco dělat? Můžeme ještě vrátit rituály do našich životů? Eva Labusová uvádí, že dnešní lidé mnohem víc než kdy jindy čelí depresím, úzkostem a strachům. „Je pozoruhodné, že jakmile tyto stavy chceme začít hojit, třeba i v rámci psychoterapie, k rituálům se spontánně vracíme. Jakmile se pokusíme zpomalit nebo zastavit, začneme přemýšlet o podstatném a ztišíme se, rituály si nás obvykle brzy zase samy najdou,“ uzavírá psychoterapeutka.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

Mnohovrstevnost lidské osoby Michal 14.1.2014 22:53

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay