Na mládež nejsilněji působí vrstevníci

Vydání: 2008/4 Fotbalové násilí v zemi papeže, 23.1.2008

Příloha: Doma

Před patnácti lety založil v Anglii katolický kněz českého původu Vladimír Felzmann instituci zaměřenou na etickou výchovu dospívající mládeže, kterou nazval SPEC (Spiritual Peer Educational Community). Do prostor bývalého kláštera přijíždí každoročně 16 tisíc mladých lidí všech národností a vyznání, aby zde prostřednictvím kolektivních her přemýšleli o etických hodnotách, smyslu života či generačních problémech. Věnuje se jim zde skupina mladých dobrovolníků ze všech koutů světa, kteří jsou jen o pár let starší než jejich svěřenci. Projekt získal v Anglii značný ohlas a v současnosti probíhají přípravy na jeho uvedení do České republiky. Vladimíra Felzmanna jsme požádali o krátký rozhovor.

Jak se zrodil nápad založit speciální centrum pro výchovu mládeže?

Na začátku devadesátých let jsem působil ve školství, zastával jsem funkci šéfa učitelů náboženství na středních školách a tehdy mě oslovil kardinál Basil Hume s tím, že je zapotřebí udělat něco pro to, co by pomohlo mladým lidem nalézt cestu k Bohu a k sobě samým. Byla to reakce na skutečnost, že systém anglického školství je zaměřen takřka výlučně na vzdělávání mládeže, zatímco výchovná stránka ustupuje do pozadí. Mladí lidé tak prakticky nemají kde si nějaké etické postoje vytvořit. Ve škole se o morálce buď vůbec nemluví, nebo se mluví takovým způsobem, že to mládež jenom otravuje, a doma je to často stejné. Tak jsem začal přemýšlet a zrodil se projekt SPEC.

Od počátku jste počítal s tím, že by na mládež měli výchovně působit jejich vrstevníci?
Ano. Hned na začátku jsem měl ideu, aby vychovateli byli mladí lidé, kteří budou s mládeží pracovat nikoli z pozice autority, ale naopak jako rovný s rovným. Předpokládal jsem totiž, že to na mladé lidi zapůsobí mnohem lépe než nějaké mentorování.

Jak tedy s mládeží vlastně pracujete?
Důležité je, aby program, který připravíme, byl pro mládež zajímavý. Proto pro ně připravujeme nejrůznější hry či soutěže. U nás se ovšem neučí matematika nebo fyzika, od toho je tu škola – těžiště naší práce s mladými lidmi spočívá v řešení etických či hodnotových otázek. Tedy: Kdo jsem? Proč tady jsem? Co je v životě důležité?

Jak se dají tyto otázky navozovat prostřednictvím her?
Existuje celá řada způsobů, jak toho dosáhnout. Například tak, že promítneme kousek nějakého známého filmu, určitou scénu, kterou studenti dobře znají a v níž se řeší nějaký etický problém. Pak o tom začneme diskutovat; mladý člověk si tak položí otázku: Jak já bych v takové situaci postupoval? Smyslem toho je, aby oni sami dospěli k závěru, že určitá konkrétní hodnota je pro ně v životě potřebná. A když k nějakému etickému závěru dojdou, náš dobrovolník je upozorní na to, že vlastně sami domysleli totéž, co učil Ježíš Kristus. Když se s takovým závěrem identifikují, kolikrát si uvědomí, že bohoslužba není žádná hloupost a že Bibli stojí za to otevřít.

Jak vůbec přijímají studenti zdejší pobyt? Neberou ho tak, že jen na pár dní nemusí do školy?
Abychom měli nějakou zpětnou vazbu, zavedli jsme anonymní dotazník, který studenti před odjezdem vyplňují. V něm se mají vyjádřit i k tomu, co jim zdejší pobyt přinesl. A opravdu jen zcela výjimečně studenti odpovídají nihilisticky, tedy že nic. Ve většině případů jsou jejich odpovědi naopak kladné.
JIŘÍ PRINZ Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay