Milosrdenství i při vysvědčení

Vydání: 2016/26 Papež František potěšil Moravu, 21.6.2016, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Dílo hodné ceny, tedy hodnotné a stojící za ocenění. Právě takový přístup mohou zvolit rodiče k výsledkům snažení svých dětí a dospívajících. Už příští týden totiž přinesou vysvědčení.


Hodnocení? Důležitá jsou i slova učitelů při předávání vysvědčení. Ilustrační snímek Aleš Masner

Rodiče to zažívají čas od času od svých nadřízených. Také ti hodnotí jejich práci. V lepších firmách je to součástí pracovního procesu: zaměstnanec se dozví, jak je jeho práce ceněna – nejen z výplatní pásky, ale i z úst šéfa. Podobnou výplatní pásku přinesou děti ze školy – budou na ní známky. A z úst milujících rodičů se mohou nad rámec školního hodnocení dozvědět, jak si vlastně stojí v jejich očích. Těm se nabízí jedinečná příležitost potomkům prospět, ale zároveň je tu velké riziko, že si tuto jedinečnou možnost ve výchovném procesu nechají utéct nebo ji prošustrují zbytečným křikem a spíláním.

Vidět, co je hodnotné

„Když se řekne hodnocení, slyším zejména slovo ,hodnota‘. To znamená: co vidím jako hodnotné. A právě k tomu se mám jako máma vyjádřit a tuto hodnotu tím posílit,“ zdůrazňuje pedagožka a psycholožka Marie Mesanyová, která se o další zásadní postřehy dělí v rozhovoru níže. Rozčíleným vyzdvihováním pokažených známek a všeho, co se nepodařilo, mohou totiž rodiče všechno povedené a hodnotné docela zašlapat a dítěti nejen pokazit prázdniny, ale dokonce uškodit na celý život.

„Důvod k razantní intervenci bývá málokdy,“ zrazuje od ukvapených reakcí učitelka ze středočeské Dobříše Markéta Svobodová. Nelze podle ní posuzovat děti podle čísel, která napíší učitelé na vysvědčení, nýbrž v kontextu jejich celkového přístupu k učení. „Jsou děti, kterým není tolik od Pána Boha dáno, a dělají, co mohou. Víc to zkrátka nejde. Je jen opravdu málo těch, které na školu vysloveně kašlou – a na ty rodičovská přísnost v den vysvědčení stejně neplatí,“ popisuje své postřehy.

Vysvědčení? Průběžné hodnocení

Překvapení nad vysvědčením se nemůže nikdy odehrát, když rodiče tvoří s učiteli a školou jeden vzdělávací tým. Pedagogové se shodují, že nejhorší rodičovskou strategií je půl roku se dětem nevěnovat a za vrchol rodičovské invence považovat podpis v žákovské knížce spojený s káráním. A pak řvát a trestat, když dítě (zcela očekávatelně) přinese mizerné vysvědčení.

Naopak – když jsou máma, táta a učitel i dítě v kontaktu, vysvědčení pro ně obvykle neznamená nic jiného než průběžné hodnocení. Také ho pak přijímají jako sdělení, že pokud se něco nedaří, je nejvyšší čas přemýšlet, kde se stala chyba a co se s tím dá dělat. Společně a s mírou. „Jsem zastáncem odpočinku o prázdninách. Děti si zaslouží po deseti měsících orazit. Už teď to vidím ve škole: potřebují ven a ne sedět v lavici. Pokud je to nutné, je dobré se s dítětem předem domluvit, jak se budeme škole věnovat, aby s tím počítalo a nebylo vystaveno hrozbě, že se bude celé prázdniny učit, až zčerná,“ upozorňuje Markéta Svobodová.

Dítě není dospělý. Zní to banálně, ale kolik pedagogů, maminek a tatínků na to právě při pohledu na vysvědčení zapomíná, že některá slova si děti neumějí přebrat v kontextu, který je pro dospělé běžný. „Hodně záleží už na tom, jak učitelka dítěti vysvědčení předá. Je-li to před celou třídou se studenou sprchou, co všechno nezvládlo, není divu, že odchází s pocitem úplného selhání. Rodiče musí zohlednit také povahu dítěte: úzkostné děti se hroutí z dvojky a jiným je fuk i čtyřka,“ přibližuje učitelskou zkušenost Markéta Svobodová.

Slovní hodnocení učitelů i rodičů

Při ocenění školních výsledků rodičům pomáhá i stále hojněji se rozšiřující slovní hodnocení. Věnuje-li mu učitel péči, přesněji vypovídá o tom, co už dítě umí a co mu naopak nejde. Toho se mohou rodiče držet a i z vlastní zkušenosti s dítětem takové hodnocení reflektovat.

Lépe se jim pakhledají slova, pokud se jim vlastních (z různých důvodů, nikoliv jen pro rozčarování) nedostává. Mohou například říci: „Tady píše paní učitelka, že tohle ještě moc neumíš a je potřeba na tom pracovat. Tak to spolu určitě zvládneme.“ Takto a podobně lze pak své hodnotící soudy formulovat, aby byly pro dítě srozumitelné v poloze výzvy, nikoliv katastrofy a „konečné stanice“. Slovní hodnocení má však i svá úskalí a rozhodně by jej měli rodiče číst pozorně a na rozdíl od dětí se nenechat uchlácholit jen tím dobrým. Nezřídka se totiž stává, že takové vysvědčení vede k pocitu, že je všechno v nejlepším pořádku a pro další pokrok a úspěch dítěte není zapotřebí něco dělat.

Od začátku roku provází církev papežem Františkem vyhlášený Rok milosrdenství: lidé putují ke Svatým branám, konají skutky tělesného i duchovního milosrdenství. A přitom nyní mají jedinečnou příležitost přímo doma na konci června.

Přišel konec školního roku a čas na velmi zevrubnou praxi milosrdenství v podání milujícího milosrdného rodiče napodobujícího svým konáním neomezeně milujícího a milosrdného Boha. „Je to příležitost s láskou přijímat naše děti takové, jaké jsou. Možná nemáme doma génia, ale jednou z něj bude šikovný a oblíbený zedník. Znýmky nejsou život. Sama se učím přijímat gymnaziálního synka a jeho čtyřky. Ale známky nejsou život. Jedničky jsou v něm vlastně k ničemu, když se nenaučíme skutečně důležité věci a nezhodnotíme svá nadání a dary. I při pohledu na hodnocení školních výsledků bychom měli pamatovat na podobenství o hřivnách,“ uzavírá Markéta Svobodová.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 43 22. – 28. října 2019

Kdo by se děsil, kdo by se třás?

Někdo má ty hřbitovní procházky rád. Náhrobky dokážou prozradit mnohé: jak si místní cení svých předků, jak se jim žije dnes. Jiný se ale krchovu zdaleka vyhne. Je…

celý článek


Spřátelit se s vlastní smrtí?

Legalizovat eutanazii chce skupina poslanců v čele s Věrou Procházkovou z Hnutí Ano. Návrh zákona, který minulý týden dokončila skupina poslanců, bude ještě připomínkován…

celý článek


Stavba svatovítských varhan jde do finále

Ochutnávkou krásy a možností budoucích svatovítských varhan byl inaugurační koncert 14. října přímo ve varhanářské dílně Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu.…

celý článek


Misionář, „který utekl smrti“

P. MATEUSZ DZIEDZIC působí od roku 2009 jako misionář ve Středoafrické republice (SAR). Vrátil se tam i přesto, že ho v roce 2014 zajali místní ozbrojení povstalci. S KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay