Vydání: 2013/11 Kardinálové volí papeže, 13.3.2013, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Máma, táta, dítě: to je rodina. Máma, táta a dvě děti? I to je rodina, ale naše dosud přehledné vztahy se s příchodem nového sourozence nutně přeskládají a změní. A nejvíc bude zasažen prvorozený. O nesnadné situaci malých „králů sesazených z trůnu“ i o tom, jak v rodině zvládnout narození nového potomka, hovoříme s psychologem JANEM ČAPKEM.

Jak rodinu změní narození druhého dítěte? Jak ovlivní rodiče a jak dopadne na staršího sourozence?

Pro rodiče to nebude taková změna jako pro první dítě. Na pokles příjmu poté, kdy jeden z nich odešel na rodičovskou dovolenou, jsou už zvyklí. Přerozdělení kompetencí v péči o potomka a domácnost a značné zredukování volnočasových aktivit a času pro sebe navzájem i každého zvlášť je již zaběhnuté. Otec si už zvykl i na to, že jeho žena má na něho méně času a že je mnohem unavenější, než byla dřív, dokud dítě neměli. Největší změnu tak nová situace přinese prvnímu dítěti. Najednou končí doba, kdy se ostatní věnovali pouze jemu, a nyní se musí o pozornost dělit. Někdy si pak dítě může myslet, že pro rodiče nebylo dost dobré nebo že už ho nemají tak rádi.

Říká se, že rodiče druhé dítě už tak „neprožívají“, zatímco první je „pokusným králíkem“ rodičovských omylů. Bývají rodiče napodruhé klidnější a zvládají druhé dítě lépe?

Je tomu tak a je to logické: napodruhé člověk už ví, do čeho jde. Co se osvědčilo, zopakuje, co se ukázalo být chybou, tomu se vyhne. Čím je člověk starší, tím je zkušenější. Na druhé straně je méně odolný vůči stresovým situacím. To znamená, že ho některé věci nepřekvapí, ale daleko více jej unavují a má s nimi méně trpělivosti.

Co prožívá s příchodem sourozence starší potomek? Je možné jej na nové poměry připravit? Chápe prvorozený, o co jde, když mu slibujeme „miminko“?

Dítě sice nechápe, co to konkrétně bude znamenat, až se sourozenec narodí, avšak připravit ho na tuto velkou změnu je nutné. Prvorozený především dostane předem informaci, že maminka půjde do porodnice a vrátí se s miminkem. Starší sourozenec by měl zažít, že se rodiče na miminko těší, ale přitom se nezmenší jejich láska k němu. Žárlivost a pochybnosti se projeví většinou až po porodu. Dítě vidí, kolik času a péče rodiče dávají miminku, a reálně zažívá, že se s ním musí o ně dělit. Slyšel jsem i o reakci, kdy se dítě maminky zeptalo: „A kdy už půjdeme miminko do porodnice zase vrátit?“

Proto by rodiče neměli prvorozeného po narození miminka odhánět, aby nerušil a šel si hrát pryč, do svého pokoje, ale spíše by se ho měli snažit zapojit do péče o sourozence. Například ho mohou požádat, aby přinesl krém, pomohl s oblékáním, a jeho pomoc ocenit. Rodiče, zvláště maminka, si také musejí najít čas, který stráví pouze s prvorozeným, například když miminko spí. To aby pocítil, že je pro rodiče stále důležitý. Čím je dítě starší, tím by mělo být samostatnější a méně potřebuje asistenci rodiče při rutinních činnostech. Společný čas pak můžeme využít v jiné kvalitě: starší potomek je větším „parťákem“ a my s ním můžeme dělat i věci, které souvisejí s našimi koníčky a které nás více naplňují.

O výhodách života mezi sourozenci slýcháme často. Co ale dítě narozením bratra nebo sestry ztrácí? Hrozí například oslabení dosavadního vztahu s rodiči či ohrožení základních životních jistot?

Velkou nevýhodu mají v tomhle ti prvorození, jejichž rodiče počnou miminko záhy po jejich narození. Ideální rozestup mezi sourozenci je dva až tři roky. Pokud se miminko narodí v období přibližně do jednoho a půl roku staršího dítěte, tedy během procesu jeho přilnutí a navazování důvěry k matce, může prvorozený brát odchod maminky do porodnice jako opuštění a zradu. Toto delší oddělení může narušit jejich vztah. Nejedná se však o trvalé narušení, protože tento traumatický zážitek může být později překonán láskyplným, milujícím zacházením a zážitkem přijetí z matčiny strany.

Pokud přitom starší dítě vnímá jako příčinu mámina „zmizení“ právě miminko, může pro ně být „sesazení z trůnu“ o to bolestnější. Jedináčci v tom mají velkou výhodu, protože nedostanou důvod přemýšlet, že by je rodiče snad měli najednou méně rádi. S tím souvisí i odstavení od kojení, které by rozhodně nemělo být spojováno s narozením miminka.

Jaký vliv má na celou situaci pohlaví dětí?

Má vliv pouze v případě, že dítě vycítí z chování – nebo dokonce i ze sdělení – že rodiče toužebně očekávali pohlaví, které se až u miminka konečně naplnilo. Potom může nastat i systemický zádrhel, kdy druhorozený „přeskočí“ prvorozeného, prvorozený se bude cítit vyloučený a nepřijatý a tuto nespravedlnost si ponese do života. Je velmi pravděpodobné, že bude svým chováním tuto křivdu připomínat. Naruší se zejména vztah mezi oběma sourozenci – vzpomeňme příběh Jákoba a Ezaua, kteří se smířili až v dospělém věku – poté co Jákob uznal Ezauovo prvorozenství a omluvil se mu.

Do jaké míry je na místě se miminku přizpůsobit a vést k tomu i starší dítě? Jak mu vhodně kompenzovat případná omezení?

Aby děti pocítily, že být starší přináší také výhody, je dobré kromě povinností a nároků na odpovědnost zavést privilegia. Tedy například posílat později spát, od určitého věku (většinou se začátkem školní docházky) dávat kapesné, dovolit být déle venku atd. Pokud staršímu sourozenci koupíme v určitém věku nějakou věc, vytouženou hračku, měli bychom dodržet i u mladšího stejná pravidla a koupit mu ji, teprve dosáhne-li stejného věku.

Dalším důležitým momentem je právě odstavení od kojení, jež je vhodné spojit například s narozeninami staršího dítěte a připravovat je na ně několik měsíců předem. Bude to důležitý okamžik v jeho životě, kdy mladší přestává být miminkem a stává se dítětem. Odstavení může být spojeno i s „rituálním“ dárkem – velkou panenkou nebo například velkým autíčkem. Rituál, kterým se miminko stává dítětem, je ovšem nutné provést u dětí v rodině ve stejném věku, protože se mezi sebou porovnávají, a pro všechny z nich by tak měl mít totožná pravidla.

Podobně může proběhnout přestěhování staršího potomka do vlastního pokoje. Podstatou je, aby je nechápal jako újmu, kdy o něco přichází, nýbrž jako privilegium, kterým naopak dostává. Jen je přitom třeba si dát pozor, aby věci přicházely v pravý čas – abychom ratolesti nenaložili více, než je schopna v daném věku unést.

Jak je tomu se vztahy v rodinách, kdy rodič například ovdoví a druhé dítě má s novým partnerem?

Tam je to hodně těžké. Dítě z původní rodiny má mít u rodiče před novým partnerem přednost. Pokud mu ji nedáme, bude s „nezvaným nováčkem“ o své místo u rodiče bojovat, dojde na konflikty a napjatou atmosféru. Potomek potřebuje, aby mu nový partner dal svým chováním najevo, že přišel až jako druhý a místo, které mu u rodiče patří, mu nechce brát. A prvního rodičova partnera by neměl nikdo z rodiny znevažovat, protože jinak ho dítě začne svým chováním podvědomě bránit.

V případě, že se z nového vztahu narodí miminko, nový partner často dává přednost dítěti „své krve“ a straní mu. O to více však bude prvorozený svým chováním připomínat nespravedlnost, která se mu tím děje. Na to se snažíme upozorňovat v kurzech „Škola lásky“ a „Jdeme společně s láskou“ (akreditovaných Nadačním fondem PhDr. Jiřinky Prekopové, pozn. red.): pozici vyloučeného je třeba si uvědomit a vcítit se do něj. Pokud jsme sami byli tím vyloučeným, pracujeme v kurzech i v terapii na tom, aby se člověk smířil s tím, kdo mu křivdu způsobil. Důležité je nepřenášet toto ublížení dále na své děti.