Kunštát - Kunino město

Vydání: 2008/43 20 let od úmrtí boromejky matky vojtěchy hasmandové, 21.10.2008, Autor: red

Příloha: Doma

Kunštát je městečko na jižní Moravě, které se pyšní několika slavnými rodáky – tím nejstarším je Jiří z Poděbrad. Na hřbitově můžeme postát u hrobu básníka Františka Halase (jehož potomci dosud v Kunštátě bydlí). Narazili jsme také na tabuli Pneuservis Halas.
S úctou jsme postáli u hrobu P. Ladislava Kubíčka, který zde leží v rodinné hrobce. Žije zde mimochodem i spisovatel Ludvík Kundera.
Nad městem, známým výrobou keramiky, stojí zámek. Dříve na stejném místě čněl do výše hrad, o němž se historie zmiňuje od roku 1360. Název města se vztahuje k nejstarší historicky doložené příslušnici místního rodu, která se jmenovala Kuna a žila ve 12. století (odtud Kunštát neboli Kunino město). Roku 1448 se majitelem kunštátského hradu stal Jiří z Poděbrad, který dal hrad výrazně přebudovat. A v roce 1520 byl hrad i celé panství prodáno rodu Pernštejnů. Od té doby se zde vystřídala celá řada majitelů.
Začátkem 20. století byl zámek Kunštát upraven v romantickém stylu. Změnil se vzhled hradní brány, původní obvodové hradby byly přeměněny na terasy a okolí zámku bylo parkově upraveno. Zámek je přístupný veřejnosti. Kousek od něj se můžete podivovat nad malými náhrobky – psím hřbitovem. Šlechtici zde pohřbili svoje miláčky, které možná milovali víc než své poddané.
Nedaleko Kunštátu se tyčí do kraje rozhledna Milenka (619 m). Nabízí krásný výhled na Drahanskou a Českomoravskou vrchovinu, za dobrých klimatických podmínek je vidět i Praděd. Pod rozhlednou se nachází jeskyně Rudka. Najdeme v ní obrovské pískovcové sochy blanických rytířů, kteří jsou připraveni vyjet, až bude českému národu nejhůře. V míru zde přebývají se Sněhurkou a trpaslíky. Vstup do jeskyně hlídá lev. Tvůrcem soch byl samouk Stanislav Rolínek (1902–1931). Onemocněl tuberkulózou a místo naříkání nad sebou samým se pustil do díla. Vytesal 14 m vysokou sochu T. G. Masaryka. Pracoval s primitivním náčiním – hasičskou sekerou a nůžkami na ovce. Dnes už toto dílo ale bohužel neuvidíte – zbyly pouze Masarykovy boty. Socha musela být v roce 1941 na příkaz ONV stržena. I přesto však určitě stojí za to Kunštát navštívit.


Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay