Křehký dům z betonu, pevné sídlo z lásky

Vydání: 2012/44 Prezident vyznamenal hrdiny, 31.10.2012

Příloha: Doma

Na jakých základech by měl stát dům, ve kterém bydlí více rodin současně? Kde lidé různého věku a názorů cítí, že právě tady jsou doma? Železo, beton a kámen nestačí. Leckterá bytelná stavba se u rozhádaných rodin nejistě kymácí, zato nezakotvená kůlna v případě láskyplných vztahů poslouží jako pevnost.

Tolerance, pokora – hlavně tato dvě slova opakují jako mantru rodinní terapeuté. Ale i při poctivé snaze o tyto nelehké postoje se rodinným vazbám často nedaří. Není jednoduché zodpovědět proč a jak. Ale v zásadě platí, že v historii rodinných kořenů je skrytá nejedna odpověď. A že bez toho, abychom pravdivě prozkoumali vzájemné vztahy, je snaha o dobré společné bydlení jako bílit zdi stavení, o jehož pevnosti vůbec nic nevíme. Praskliny se mohou objevovat pořád znovu, a dávají tak najevo, že vícegenerační soužití opravdu není pro každého.


Úspěch nevznikne sám od sebe a zpravidla za ním stojí letitá snaha o společné táhnutí za jeden provaz. „Základem je, aby si všichni sedli hned od začátku. Když rodiče mají výhrady proti partnerovi, kterého si jejich potomek přivede domů, společné bydlení by ani neměli zkoušet. To je bariéra, jež se nepřekoná,“ tvrdí Miroslava Kolouchová z Nové Vsi pod Pleší. Sama pochází ze široce rozvětvené rodiny, kde se podle jejích slov „vždycky měli rádi“. A to tak moc, že ani nemuseli nastavovat žádná pravidla, určovat hranice, i když jeden čas žily v jednom domě tři rodiny. Příbuzní také společně pracují v rodinné firmě, jezdí spolu na dovolenou a tráví volný čas o víkendech i svátcích. „Jsme tak zvyklí odmalička,“ vysvětluje Kolouchová, „žili jsme vždycky všichni dohromady. A noví partneři, kteří do rodiny přišli, to většinou přijali.“ V tom ale tkví podle Miroslavy Kolouchové také častý kámen úrazu. Noví členové se musí cítit druhými opravdu bezpodmínečně přijati a sami také musí vnitřně chtít žít s ostatními. Pokud se nový partner v rodině necítí nebo nemá potřebu tak silného rodinného zázemí a přizpůsobí se „jen“ kvůli ostatním, není to dobře. Takový sebezápor způsobí časem jen problémy.

Základem jsou také oddělené domácnosti, což potvrzuje i Daniela Feltová ze Stříbrné Lhoty. „Každá z rodin musí mít svůj prostor, místo, kde se cítí ostatními nerušená, neomezovaná. Hranice prostoru přitom nesmí být mlhavé nebo setřené.“ Prakticky to znamená, že v domě musí být jasné, která jeho část komu patří. A toto „výsostné území“ se musí respektovat. Na určitá místa se nesmí chodit bez zaklepání – starší mají rádi klid a mladší zase soukromí. „Důležitá je také pravidelná společná modlitba. Projasňuje vztahy,“ dodává ze svých zkušeností Daniela Felto-
vá.

Skoč pro deku a proč nemá čepičku?

K dobrým vazbám přispívá otevřenost. Chvíle, kdy nový člen domácnosti nechtěně vyslechne kritiku vůči své osobě, je naprosto zbytečná. „Babička mi do očí nic neřekne, ale když je Petr s malou Zuzanou venku, hned otevřeným oknem slyším, jak je málo oblečená, případně hladová,“ říká Alžběta Darcíová z Mimoně. Společné bydlení s rodiči partnera ale podle ní přináší spoustu výhod. „Když potřebuji hlídání, stačí zajít dolů. Děda a babička se také starají o dům, dvůr, zahradu a pole. Tam pomáhám jen málo, ale vajec a zeleniny si můžu vzít podle potřeby.“

V leckteré rodině mají (pra)babičky navíc důležitou a zcela nezastupitelnou roli laskavé ochránkyně, která umí s otevřenou náručí přijmout opravdu každého. S moudrostí starších bývají pevnější než kámen a svým vzorem tolerance a lásky pokládají ty pravé základy rodinného soužití. U takové babičky se rodina také často schází a na vůni jejích buchet a povídání u kuchyňského stolu se vzpomíná po celý život.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay