Vydání: 2012/46 Majetkové narovnání míří na Hrad, 14.11.2012, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Pojem konstelace nám začal být známý podle psycholožky Jiřiny Prekopové přes astronomické poznatky, že jsou jednotlivé planety seřazeny v jistém řádu do souhvězdí. „Konstelace ve smyslu vyššího pořádku se týká všech jevů nejen na nebi, ale i v pozemské přírodě, v rodině…“ Jako příklad pak uvádí myšlenku z knihy H. Beaumonta Skrytá symetrie lásky, že člověk je ovlivněn prostředím, kde roste, podobně jako strom. „Ten se přizpůsobí zemské přitažlivosti a slunečnímu záření, roste vertikálně a rovně. V takové formě je nejstabilnější. Není-li to možné například proto, že roste na skalní stěně, musí se přizpůsobit daným podmínkám a roste tak rovně, jak mu to dovoluje systemická souhra větru, půdy, zemské přitažlivosti a slunečního světla. Takový strom není horší než strom, který roste rovně, je ovšem méně stabilní a nikdy nedosáhne takové výšky jako jeho bratranec v údolí. Oba stromy jsou podřízeny stejným přírodním zákonům, ale dynamika jejich prostředí na ně vyvíjí tlaky, takže každý nachází svou vlastní rovnováhu, jak nejlépe může,“ říká Jiřina Prekopová a dodává, že člověku může být v životě dobře, když stojí na svém místě a když svým bližním uznává jejich právo na místo, které jim náleží.

Jako příklad uvádí psycholožka právě vztahy v rodině, kdy rodiče jsou velcí a dávají, děti jsou malé a přijímají. „Rodiče mají první místo v systému rodiny a děti druhé. Pořadí dětí v sourozenecké konstelaci se pak řídí podle časové posloupnosti narození, tj. prvorozený má první místo, druhorozený druhé. Platí to i pro dvojčata. To, které první spatřilo světlo světa, je prvorozené. Na příběhu dvojčat jménem Jákob a Ezau nám Starý zákon ukazuje tornádo, které se strhlo, když mladší Jákob svého staršího bratra podvedl o jeho prvorozenecké právo,“ líčí Jiřina Prekopová.

Nakolik každého z nás ovlivňuje pořadí i situace, do které jsme se narodili (tedy sourozenecká konstelace), jestli je její vliv významný, nebo třeba na první pohled neviditelný, je už hodně individuální. Psycholog Jaroslav Šturma upozorňuje, že člověk je komplexní, složitá bytost a na její výsledné jedinečnosti se podílí nesmírná řada vlivů v neopakovatelném namíchání, kdy váha jednotlivých složek nebývá stejná: „To znamená, že se nedá říci, že budeme například ze sedmdesáti procent inteligentní po rodičích, i když určitá statistická pravděpodobnost tam je. Jaký ten člověk bude, je dobrodružství a ukáže se to až během života.“

Klíč k pochopení druhých

Fakt pořadí narození, konstelace, je podle Šturmy jen jeden činitel, který může být u někoho klíčem k pochopení jeho situace, postojů, problémů, ale u jiného může být takřka skryt. A jak dodává – teprve průběh psychoterapie ukáže, kudy vede cesta ke kořenu problému. „Třeba když se setkávám s člověkem, který má pocit, že je nedoceňován, zjišťuji, zda je jeho sebenedůvěra zakotvena víc v jeho povaze, temperamentu, nebo zda to souvisí s životními zkušenostmi, jak s ním jednali rodiče – jestli třeba nebyl v řadě sourozenců někde na konci, kde na něj nezbývalo místo,“ říká Jaroslav Šturma. Jako příklad uvádí právě doktorku Jiřinu Prekopovou, která v knize Prvorozené dítě (Portál 2009) popisuje svůj vlastní příběh. Uvádí tam, že až ve zralém věku se naučila chápat svou starší sestru se všemi jejími privilegiemi „prvorozené“. Teprve svou životní zkušeností prý dospěla k tomu, že sestra se do značné míry nemohla chovat jinak, že to plyne z její konstelace a že nebylo jejím svobodným úmyslem ji ponižovat.

Řadě lidí tak může znalost konstelace pomoci porozumět sobě samému, ale i ostatním okolo nás, kteří pocházejí z odlišného prostředí, a proto se chovají „jinak“. Také Kevin Leman v knize Sourozenecké konstelace tvrdí, že toto vědomí nám může pomoci vylepšit vztahy s naším okolím, kdy najednou vidíme, že se na tyto lidi pro to či ono chování nemůžeme zlobit.