Kika s Downovým syndromem

Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008

Příloha: Doma

Kristýnka s Downovým syndromem chodila devět let do běžné základní školy. Ve Školní ulici ve Štětí chodila do tříd, kde byl plný počet žáků.
Jsem učitelka; celý život jsem učila první a druhou třídu, číst a psát jsem naučila kolem pěti set dětí. V roce 1998 mě pan ředitel požádal, jestli bych si do první třídy nevzala Kristýnku, holčičku s Downovým syndromem – dcerku naší paní učitelky. S dětmi jakkoli postiženými jsem neměla zkušenost, ani kvalifikaci. Přesto jsem se rozhodla si ji k 27 dětem vzít.
Netušila jsem, jak se k ní budou ostatní děti chovat, ale věděla jsem, že hodně záleží na mně. A opravdu, Kika se stala rozmazlenou a všemi opečovávanou spolužačkou. S dětmi nebyly problémy. Když samostatně pracovaly, věnovala jsem se Kice.
Problém nastal, když jsem před první třídní schůzkou v říjnu zaslechla na chodbě dvě maminky: „Jak dlouho bude mezi našimi dětmi ten blbeček?“ Rozklepala se mi kolena a uvědomila jsem si, že jakmile tuto otázku někdo pronese ve třídě mezi ostatními rodiči, snadno se přidají. A co potom bude s Kristýnkou?

My se máme, vzájemně si pomáháme
Rodiče jsem do třídy ještě nepustila, sedla si ke stolku a v slzách prosila Pána Boha o pomoc. A pomoc přišla! Po přivítání jsem všem rodičům poděkovala za to, že vzorně vychovali svoje děti, které mezi sebe Kiku přijaly a ve všem jí pomáhají a berou ji, jako kdyby byla zcela zdravá. Také jsem zdůraznila, že nikdo z nás neví, kdy se v naší rodině narodí ne zcela zdravé děťátko. Velmi se mi klepal hlas, i hodně maminek si utíralo slzy.
V kolektivu těchto dětí Kika zůstala pět let a já prvně v životě došla s dětmi do 5. třídy. Vyhráli jsme televizní soutěž My se máme, vzájemně si pomáháme. Šest dětí (losovali jsme, kdo pojede do Prahy), Kika a já jsme vystupovali v programu, který uváděl Petr Vacek.
Protože Kristýnka musela chodit do školy devět let, vrátily jsme se spolu do 4. a 5. třídy a totéž jsme si zopakovaly ještě jednou. Kika byla na mne citově velmi vázaná, proto jsem tyto třídy absolvovala s ní. Bylo to krásných, ale náročných devět let. Nikdy se nestalo, že by se Kice někdo posmíval nebo jí ubližoval – i když je dost malá a špatně mluví. Naučila se psát, číst a počítat na kalkulačce. Kromě toho se věnuje výtvarné výchově, hře na flétnu, velice dobře plave a lyžuje.

Ruce se nám chvěly
Při slavnostní školní akademii, kdy se deváťáci loučili se školou, jsem byla já a Kika vyzvaná, abychom přišly mezi ně na jeviště. Procházely jsme středem zaplněného sálu – seděli tam rodiče a hosté. Držely jsme se za ruce, na jevišti mi žáci poděkovali, co jsem pro ně a Kiku udělala, a předali mně i Kice kytici. Já jim pak za nás obě poděkovala, že nikdy na svou spolužačku nezapomněli. Léta s Kikou obohatila můj život a život všech dětí kolem ní. Za to vše mohu jen děkovat Bohu, protože to se ne každému učiteli poštěstí.
JARMILA BLAHOŠOVÁ, Týnec nad Labem Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay