Když učitelka šikanu nevidí

Vydání: 2007/45 Jak se žije ekologickým zemědělcům, 6.11.2007

Příloha: Doma

Máme syna ve třetí třídě. Před rokem začal chodit do skautského oddílu. Jeden ze spolužáků se mu za to posmívá. Zároveň je syn neoblíbený u družinářky. Když jsem si na ni přišla do školy stěžovat, třídní učitelka mi řekla, že o nic nejde, že je to mezi dětmi běžná záležitost. Naopak: náš syn se prý stále posmívá jedné spolužačce. Překvapilo mě to. Syn bývá v kontaktu s dětmi zpočátku spíše plachý, s přechodem do nového prostředí mívá potíže – někdy až úzkosti. Mám pocit, že škola příliš dobře s dětmi nepracuje.

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, protože se zde objevuje mnoho faktorů, které by se vyjasnily při delším rozhovoru.
1) Má posmívání něco společného se šikanou? Paní učitelka se domnívá, že posměch je běžnou záležitostí mezi dětmi. Má pravdu, nebo bere věc na lehkou váhu? Šikana je vždy záležitostí opakovanou, je v ní agresor (třeba celý kolektiv) a oběť. Hranici nezávazného dětského „pošťuchování“ není vždy lehké odlišit. Důležitá není jen vnější forma agrese, ale i subjektivní prožitek dítěte. Zde se chlapec trápí, proto je třeba jednat.

2) Co může udělat učitel? Jeho reakce by se měla odehrávat ve dvou rovinách: práce s jednotlivými aktéry – obětí, agresory (na obou stranách často bývá v podtextu strach), i práce s celým kolektivem třídy.

3) Co mají dělat rodiče, jsou-li jejich děti obětí šikany? Kontaktovat učitele ve třídě a vychovatele v družině je správný krok. Není ale vždy jisté, že narazíme na chápající přístup. Dobré je pokusit se poznat skupinu agresorů. Kdo ji vede? Co je skutečným důvodem posměchu?

Rodiče se často ptají, zda je řešením problému dát dítě do jiné třídy nebo do jiné školy. Pokud je pozice oběti, ve které se dítě nachází, dána také osobnostní dispozicí (velkou citlivostí, zranitelností, rozdílností), může dítě v novém prostředí narazit na obdobný problém. Někdy je však potřeba zvolit i toto řešení. Zvlášť v situacích, kdy dochází k napětí mezi dítětem a vyučujícím. Co bych tedy mamince poradila? Ze zkušenosti s vlastním synem, který podobnou situaci prožil, bych se snažila co nejvíc poznat prostředí, v němž se pohybuje – jeho třídu, kamarády, pokud takové vůbec má... Pokusila bych se ho posílit, povzbuzovat ho, učit ho navazovat přátelství, zacházet se strachem a přiměřeně se bránit.
Přestože paní učitelka možná dělá chybu, kvůli svému dítěti bych se pokusila, aby vztahy mezi námi byly co nejvíce vstřícné. Na druhé straně bych trvala na tom, že syn v kolektivu spokojený není, opakovala bych, co ho trápí, a žádala ji o pomoc a o radu. Pomoci může i křesťansko-psychologická poradna, výchovný poradce nebo ředitel školy.
Marie Nováková Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay