Vydání: 2009/26 Katolický týdeník slaví..., 24.6.2009, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

KDS – co tato zkratka znamená? Když si do internetu zadáte adresu www.kds.cz, dočtete se o takto nazvaném nožířském podniku. Avšak ten nemáme na mysli. Nehovoříme ani o zaniklé Křesťansko demokratické straně Václava Bendy. Mluvíme o Katolickém domově studujících v Černé ulici v Praze, jehož zřizovatelem je Česká kongregace sester dominikánek. Nedávno tu oslavili sto let práce s mládeží. Aktuální stav KDS popisuje sestra Rafaela, ředitelka domova: „Naše schválená kapacita je 83 místa. Děvčata, která u nás najdou po dobu svých středoškolských studií v Praze svůj druhý domov, si vybíráme samy. Chceme, aby si nás našly, viděly, jak tu žijeme, a svobodně se rozhodly. Z velké většiny to nejsou věřící dívky – těch je kolem 20 procent,“ uvádí. „Naše pojetí výchovy vychází z opravdového pojetí katolicity ve smyslu její univerzality. Říkáme rodičům našich dívek: „Víra je dar – dejte svým dětem svobodu.“ Stává se, že některá holka po čtyřech letech strávených u nás řekne, že ráda půjde na mši svatou, jiná ne – nevadí. Dominikánská pravdivost vůči životnímu postoji každého člověka je pro nás posvátná,“ říká sestra Rafaela. Dívky jsou z různých středních a vyšších odborných pražských škol, zdaleka ne pouze z křesťanských. Loni zde byly ubytovány studentky z 29 různých škol! Své bydliště mají dívky KDS v celé republice, i když nejvíc je jich logicky ze středních Čech. Vychovatelky nezastírají ani problémy: každá druhá dívka je z rozvedené rodiny, dominikánky pracují i s dívkami, které si v minulosti sáhly na život nebo byly hospitalizovány na psychiatrii. „Některá děcka se ani nemají kam vrátit domů. Vychovatelky jsou pro ně možná nejbližší dospělí lidé,“ uvědomuje si ředitelka domova. Jakkoli sestra Rafaela zdůrazňuje, že nejlepší formou přípravy na náročné studium je odpočinek, program KDS pro ubytované dívky je skutečně široký. A každý rok jiný, záleží na dívkách, jaké mají zájmy a co si vyberou. Volnočasové aktivity jsou setříděné do volitelných profilů, z nichž si děvčata jeden závazně zvolí. Jedná se o profil duchovní, kreativní, kulturní, sociální a sportovní. V každém profilu jsou různé kroužky. Děvčata mohou navštěvovat různá kulturní představení, slavit společně studentské mše svaté, setkávat se nad texty Písma svatého a debatovat o problémech života mladých lidí. Dívky chodí společně sportovat (aerobik, volejbal, florbal, plavání, horostěna, lanové centrum aj.), vyrábějí rukodělné výrobky z nejrůznějších materiálů (fimohmota, korálkování, malování na textil, sklo apod.), zpívají, hrají divadlo, vysílají v místním rádiu, vydávaly internetový časopis atd. Vedou také domácí videoklub ve spolupráci s humanitární organizací Člověk v tísni v rámci projektu Jeden svět na školách… Představená komunity dominikánek sestra Vojtěcha se směje od ucha k uchu, když popisuje, jak některé dívky při obhlídce svého budoucího bydlení vidí poprvé jeptišku v hábitu. „Mami, kam mě to dáváš? Já nechci do kláštera!“ volají zděšeně. I někteří rodiče jsou s církevním prostředím v kontaktu poprvé v životě. KDS ale není přípravkou na vstup do kláštera. Jen se svým svěřenkyním snaží předat určité hodnoty. A dělá to hravou, nenásilnou a zábavnou formou. Sto let trvání domova oslavily sestry a jejich svěřenkyně bohatým programem. Všichni si to opravdu užili. Vyvrcholením akce byla plavba vyhlídkovým parníkem po Vltavě. Mši svatou sloužil biskup Karel Herbst – „velký kamarád černouličníků,“ jak říkají sestry. Co to jsou černouličníci? Členové a příznivci Černouličnického klubu – občanského sdružení, které pořádá a zastřešuje některé aktivity spojené s KDS. Blíží se konec školního roku a začínají prázdniny. Dívky z Katolického domova studujících se vrátí do svých rodin. Zdi domu v Černé ulici si na dva měsíce odpočinou od všeho toho shonu a mumraje. Kdysi se v tomto domě léčila koktavost spánkovou metodou, děti s vadami řeči zde zkrátka spaly a spaly… Energie zdejších dominikánek svědčí o tom, že dnes se tu oči spíše otvírají.