Vydání: 2008/41 Nový litoměřický biskup, 7.10.2008, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Výchova mládeže a zvláště té, která stojí na okraji společnosti. Takové je poslání Dvouleté katolické střední školy v Praze-Karlíně. Školu v roce 1993 založila Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice.
„Škola nabízí možnost vzdělání a výchovy v preventivním stylu dívkám, které mají menší možnost uplatnění v životě a jsou pak tím více vystaveny morálnímu nebezpečí,“ charakterizuje zaměření školy její ředitelka Helena Kotásková. V současné době má škola dva obory – Charitativní služby a Praktická škola dvouletá. Absolventky mohou ještě nad rámec školy získat osvědčení pracovník v sociálních službách akreditované od MPSV, dále kuchařské práce a šička akreditovaná od MSMT. Škola má i vlastní domov mládeže.
„Škola by chtěla být novou šancí pro ty, které už ztratily naději, že je možné začít znovu, pro ty, které mají za sebou mnohdy nesnadný život a přinášejí si nejrůznější zranění, pro ty, které měly problémy s prospěchem či docházkou, ale i pro dívky se speciálními vzdělávacími potřebami,“ uvádí ředitelka školy. Studentky vykonávají praxi v Domově sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích, škola spolupracuje s farností, se salesiány i s diecézními kněžími. Bližší info na www.dkss.cz.

---

Rozhovor s ředitelkou Dvouleté katolické střední školy v Praze-Karlíně Helenou Kotáskovou

Ve většině škol dělají žáci přijímací zkoušky s tím, že se na studium dostanou ti nejlepší z nich. Vy byste měli brát spíš ty nejhorší...
Mnoho středních škol zrušilo přijímací zkoušky i z důvodu poklesu počtu uchazečů o studium. Abychom tedy naše uchazečky nestresovali, přešli jsme od písemných testů k osobním pohovorům. V písemných testech byly kromě všeobecného přehledu, úloh z češtiny a matematiky i otázky typu: Co tě zajímá, co jsi četla? Podle odpovědí jsme se hned od začátku o dívkách mnoho dozvěděli.

Jakou máte kapacitu?
Kapacita školy je 48 žáků. V předchozích letech jsme měli kolem 40 žákyň, loni jen 30. Vždy záleží na tom, koho oslovíme. Jeden rok tvořila většinu klientela z dětských domovů po celé ČR, jeden rok to byly pražské Romky. Byly u nás i studentky z Diagnostického ústavu v Hodkovičkách nebo dívky z Domu na půli cesty.

Nemáte tedy jen karlínské Romky.
Letos u nás studují pouze dvě Romky a jeden Rom. Zkušenosti z minulých let svědčí o tom, že školu dokončily většinou Romky z náhradní rodinné péče nebo z dětských domovů. S těmi pražskými to bohužel kvůli jejich docházce bylo složitější – v mnoha případech nebyly přesvědčeny o potřebnosti dalšího vzdělání ony samy, někdy ani jejich rodiny. V loňském roce u nás studovaly dvě romské matky – jedna bydlela i s dítětem v pražském Klokánku, druhá ve své rodině. I v tomto případě se školu podařilo dokončit pouze té první.
Dívky, které školu nedokončí, přicházejí po několika letech, často i s dítětem – to už se škola dokončuje velmi obtížně, obzvlášť, když jsou na tu situaci samy. Problém pro dívky bez rodinného zázemí nastává v okamžiku dokončení školy. V tomto směru jsme navázali spolupráci s Domem na půli cesty. Některé z našich dívek však musely i z tohoto zařízení odejít – na takové pak čeká ve velkoměstě dost špatných mužů, kteří je nechají bydlet u sebe, ale za jakou cenu? Jedna naše bývalá studentka teď jede se svým partnerem do Anglie. „A co když tě tam prodá? Nikdo neví, kam přesně jedeš, nikdo tě nebude postrádat,“ varovala jsem ji, ale ona si nedá říct: je zkrátka zamilovaná. Jiná dívka zase skončila na ubytovně s rumunskými dělníky... Je to naše velká bolest.
Ty šikovnější z našich absolventek pokračují ještě ve studiu na středních školách (máme již i čtyři vysokoškolačky), mnohé nalezly práci v pražských nemocnicích nebo v různých zařízeních pro seniory v sociální oblasti. Dalším problémem zůstává poměrně nízké finanční ohodnocení pracovníků v sociálních službách. Jedna naše svěřenkyně pracovala k všeobecné spokojenosti tři roky v domově důchodců, pak se jí ale naskytla finančně mnohem lukrativnější nabídka. Řekla mi, že půjde dělat prodavačku. Prodává však erotické zboží.

Jak staré jsou vaše studentky?
Od patnácti do třiceti let, je to skutečně velmi rozdílné. V letošním roce tu máme poprvé i dva hochy.

Při vaší škole funguje domov mládeže. Je určen jen pro vaše svěřenkyně?
Nikoliv. Domov má jedenáct rezervovaných míst pro Vyšší odborné školy a jednadvacet pro středoškolačky – tam jsou přednostně přijímány naše studentky, ale máme tu i dívky odjinud. Letos v domově mládeže bydlelo asi deset našich studentek. Výchovné působení je tedy kontinuální. Pro současné i bývalé žákyně školy organizujeme výjezdní víkendy v rámci projektu Zdravý Karlín, výjezdní pobyty o jarních i letních prázdninách, o Velikonocích, na Silvestra…
Zažíváte jistě spoustu smutných příběhů. Některé snad mají i dobrý konec. O některých smutných příbězích ani nevíme... Někdy to vypadá zpočátku nadějně, konec však už není tak šťastný. Naše bývalá žákyně nám přišla ukázat své tři děti – záhy jí je ale sebrala „sociálka“. Asi za rok jsem ji viděla v tramvaji – s dalším dítětem a dalším partnerem. A ty skutečně dobré příběhy? Je jich celá řada, tak alespoň jeden za mnoho dalších. Dívka s velmi temnou minulostí u nás vystudovala, pak pracovala v sociální sféře, nechala se pokřtít, založila vlastní rodinu, vdala se v kostele, svoji dceru nechala pokřtít a pak se po roční přípravě nechal pokřtít i její manžel. Nyní je tato žena studentkou čtvrtého ročníku gymnázia.

Neodrazuje některé vaše svěřenkyně právě ten fakt, že jste řeholnice?
Dívky, které si v životě prožily skutečně těžké okamžiky, jsou k víře a duchovnu velmi vnímavé. Nevědí třeba nic o církvi, ale tíhnou k Bohu a jsou celkově otevřené náboženským zkušenostem. Právě o letošních Velikonocích byla na našem výjezdu pokřtěna jedna bývalá žákyně a na slavnosti seslání Ducha Svatého byla jedna ze současných žákyň biřmována v pražské katedrále. Další jsme začali připravovat na první svaté přijímání. Ten zájem vyšel z nich.
Každé ráno začínáme vyučování ranní čtvrthodinkou – nějakou myšlenkou na den, dále v našem domě slavíme společně významné liturgické svátky, na výjezdech se společně modlíme před jídlem, využíváme i duchovní slůvko na dobrou noc a dívky to sledují, žádná se nestaví proti. Jen jednou měla jedna z uchazeček při přijímacím řízení strach, že tady po ní budeme chtít, aby chodila v hábitu. Tato obava nás všechny upřímně rozesmála…

Kolik dívek školu dokončí?
Máme poměrně velkou úmrtnost, až čtvrtina dívek školu nedokončí. Za co okamžitě posíláme žákyně pryč, to jsou drogy. Ty, které jsou nuceny školu opustit, tak musí učinit většinou kvůli velké neomluvené absenci. Je nám to líto, ale někteří rodiče naše dívky při absencích ještě kryjí – učí je tak vlastně lhát. Mnohé z těch, které školu dokončí, pokračují dále ve studiu – na ošetřovatelské škole, na sociální či zdravotní škole. Mnohé nalezly velmi pěkné uplatnění v pražských nemocnicích nebo v sociální sféře. Snažíme se je na život, který se s nimi nebude mazlit, připravit po všech stránkách.