Jiří Václav

Vydání: 2004/44 Soužití generací, 26.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Manžel Ljuby Václavové, skladatel, hudební režisér a dramaturg; od roku 1991 také výrobce audiovizuálních pořadů. Od roku 1995 spolupracuje na scénářích své ženy a komponuje hudbu k inscenacím a filmům. V současné době pracuje na projektu o Paříži v divadle Viola.

Pouštíte si muziku podle nálady?
Ano a vůbec nezáleží na žánru. V určité chvíli si pustím klasickou hudbu, jindy jazz, ale i populární hudbu první poloviny minulého století. Někdy mne ale popudí, když slyším, jak se dobré hudby zneužívá jako doprovodu ke špatnému filmu. Nedávno jsem například zahlédl reportáž o stavbě čističky na Vltavě. Její tvůrce chtěl své dílko nějak „povýšit“, tak tam nechal hrát úryvky Smetanovy Vltavy. A nebyl první. Tato symfonická báseň také jednou posloužila jako hudební kulisa ve stejnojmenném filmu o vojenskému cvičení spřátelených armád Varšavské smlouvy. Jeden můj kolega tyto případy vtipně glosoval: „Děláte-li film o Florencii, asi nebude vhodné použít Florentinský pochod od Julia Fučíka.“

Jak vnímáte víru v Boha?
Jako dítě jsem chodil ve škole na náboženství, které vyučoval evangelický farář. Předčítal nám příběhy z románu Srdce, který napsal Edmondo de Amicis a myslím, že tehdy jsme poprvé slyšeli pojmy jako láska k vlasti, čest, zbabělost a také statečnost. A protože byl pan farář zároveň nimrodem, učil nás poznávat přírodu a vážit si jí. Po druhé světové válce vyšla kniha s názvem Desatero, kde v deseti novelách od předních světových autorů (například Mann, Maurois, Bromfield a další) bylo ukázáno, jak nacismus porušil všech deset přikázání. Po jejím přečtení si člověk uvědomil, co každé přikázání znamená a co přináší jeho porušení. Díky tomu jsem pochopil, že Desatero je základem naší civilizace a že je nutné, aby ho každý člověk dodržoval.

Jak podle vás televize ovlivňuje děti a jejich zdravý vývoj?
Myslím, že velmi. Já bych zakázal vysílání filmů, kde se objevuje násilí. To, co děti uvidí, potom samy bezelstně opakují, a tak začnou násilí považovat za normální. V jednom našem dokumentu jsme dali otázku dívce, která týrala zvířata a byla za to potrestána, zda to bude ještě znovu dělat. Odpověděla, že ne. Proč? Prý proto, aby nemusela do pasťáku. Takže vůbec nepochopila zrůdnost svého skutku. Uvažovali její rodiče o tom, jak ji vychovali? Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay