Jiří Ješ

Vydání: 2004/40 Křesťané a ekologie, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Kamarád Mirka Kováříka. Rozhlasový komentátor, který od malička chtěl být „tím pánem, co mluví do rozhlasu.“ Neholduje technice, miluje hudbu. Má jednoho syna, který žije v zahraničí.

Krásně se usmíváte, jste permanentně šťastný?
Jsem vyrovnaný se životem. Je mi 78, což je věk, kdy se odchází, a já na to dost často myslím. Nesmírně věřím ve stvoření a ve všechno, co způsobilo ten zázrak, jakou je celá zeměkoule nebo naše životy. Zastávám názor, že věční jsme tím, co po nás zůstane. Vyšly mi čtyři knížky a možná nějaký badatel najde i mé jiné písemnosti, a třeba i tento rozhovor po padesáti letech, a řekne si: tady byl Jiří Ješ, který v ten a ten den ve 21. století skončil.

Jak jste se vypracoval na kvalitního rozhlasového komentátora?
Já jsem vždy chtěl být tím pánem, co mluví do rádia. Jsem mimochodem jen o tři roky mladší než náš rozhlas. Vždy mne fascinovala mluvená čeština, „mluvené myšlení“ a také politika. A na tom jsem pak začal velmi intenzivně pracovat jako na konečném splnění svého životního snu.

Jak byste okomentoval způsob života dnešní společnosti?
Pokud jde o naši civilizaci, dost mne udivuje, jak málo jsou lidé všeobecně vzdělaní. Jak málo přemýšlejí o věcech života a smrti, jak podléhají různým pověrám, jak jsou povrchní nebo zase naopak přílišnými odborníky pouze ve svém oboru. Chybí zde obecný pohled. Přitom to není složité, jen je k tomu potřeba jedné věci: nepodléhat emocím jak v hodnocení druhých, tak stranicky, tak i svým způsobem v otázce slepé víry. Zvláště dnes - v období teroristických útoků - vidíme, kam právě slepá víra může lidi dovést: až k popření pudu sebezáchovy.

Co pomůže člověku k rychlejšímu poznávání a pochopení podstatného?
Myslím, že jedna z důležitých věcí je izolace. To je asi to podstatné u klášterů. Zde přece hraje značnou roli klauzura. Byl jsem v Anglii, kde jsem se účastnil jedné anglikánské mše, přičemž jako významný bod celé bohoslužby jsem tam vnímal chvíli ticha. Někdy je potřeba určité klauzury, aby se člověk zamyslel třeba nad svým světovým názorem a udělal si v sobě pořádek.

Co je to hlavní, co chcete lidem zprostředkovat?
Objektivitu, oproštění se od pověr, emocí a nereálných věcí. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay