Jiří Ješ

Vydání: 2004/40 Křesťané a ekologie, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Kamarád Mirka Kováříka. Rozhlasový komentátor, který od malička chtěl být „tím pánem, co mluví do rozhlasu.“ Neholduje technice, miluje hudbu. Má jednoho syna, který žije v zahraničí.

Krásně se usmíváte, jste permanentně šťastný?
Jsem vyrovnaný se životem. Je mi 78, což je věk, kdy se odchází, a já na to dost často myslím. Nesmírně věřím ve stvoření a ve všechno, co způsobilo ten zázrak, jakou je celá zeměkoule nebo naše životy. Zastávám názor, že věční jsme tím, co po nás zůstane. Vyšly mi čtyři knížky a možná nějaký badatel najde i mé jiné písemnosti, a třeba i tento rozhovor po padesáti letech, a řekne si: tady byl Jiří Ješ, který v ten a ten den ve 21. století skončil.

Jak jste se vypracoval na kvalitního rozhlasového komentátora?
Já jsem vždy chtěl být tím pánem, co mluví do rádia. Jsem mimochodem jen o tři roky mladší než náš rozhlas. Vždy mne fascinovala mluvená čeština, „mluvené myšlení“ a také politika. A na tom jsem pak začal velmi intenzivně pracovat jako na konečném splnění svého životního snu.

Jak byste okomentoval způsob života dnešní společnosti?
Pokud jde o naši civilizaci, dost mne udivuje, jak málo jsou lidé všeobecně vzdělaní. Jak málo přemýšlejí o věcech života a smrti, jak podléhají různým pověrám, jak jsou povrchní nebo zase naopak přílišnými odborníky pouze ve svém oboru. Chybí zde obecný pohled. Přitom to není složité, jen je k tomu potřeba jedné věci: nepodléhat emocím jak v hodnocení druhých, tak stranicky, tak i svým způsobem v otázce slepé víry. Zvláště dnes - v období teroristických útoků - vidíme, kam právě slepá víra může lidi dovést: až k popření pudu sebezáchovy.

Co pomůže člověku k rychlejšímu poznávání a pochopení podstatného?
Myslím, že jedna z důležitých věcí je izolace. To je asi to podstatné u klášterů. Zde přece hraje značnou roli klauzura. Byl jsem v Anglii, kde jsem se účastnil jedné anglikánské mše, přičemž jako významný bod celé bohoslužby jsem tam vnímal chvíli ticha. Někdy je potřeba určité klauzury, aby se člověk zamyslel třeba nad svým světovým názorem a udělal si v sobě pořádek.

Co je to hlavní, co chcete lidem zprostředkovat?
Objektivitu, oproštění se od pověr, emocí a nereálných věcí. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 26-27 25. června – 8. července 2019

Putování s živým Mistrem

Oslavíme svátek sv. Cyrila a Metoděje. Každý rok si touto dobou dávám předsevzetí, že budu věnovat více času rozjímání nad tímto dávným, ale i pro současníka stále…

celý článek


Vydat se na pouť do Svaté země

Izrael je plný míst, kde se lze doslova „dotknout“ biblických příběhů a jít ve stopách Ježíše Krista. Oslovili jsme několik osobností, které tam pravidelně jezdí,…

celý článek


Velehrad všední i sváteční

Každý rok během 4. a 5. července přijede na Velehrad až třicet tisíc lidí. Poklidná obec se rázem promění v okresní město. Krásu, pokoj a duchovní poklady tu však…

celý článek


Letní farníci, vítejte mezi námi!

Je léto, pár minut před začátkem mše svaté. Do chladného chrámového prostoru přicházejí s očima navrch hlavy: prázdninoví návštěvníci „našeho“ kostela.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay