Jiří Ješ

Vydání: 2004/40 Křesťané a ekologie, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Kamarád Mirka Kováříka. Rozhlasový komentátor, který od malička chtěl být „tím pánem, co mluví do rozhlasu.“ Neholduje technice, miluje hudbu. Má jednoho syna, který žije v zahraničí.

Krásně se usmíváte, jste permanentně šťastný?
Jsem vyrovnaný se životem. Je mi 78, což je věk, kdy se odchází, a já na to dost často myslím. Nesmírně věřím ve stvoření a ve všechno, co způsobilo ten zázrak, jakou je celá zeměkoule nebo naše životy. Zastávám názor, že věční jsme tím, co po nás zůstane. Vyšly mi čtyři knížky a možná nějaký badatel najde i mé jiné písemnosti, a třeba i tento rozhovor po padesáti letech, a řekne si: tady byl Jiří Ješ, který v ten a ten den ve 21. století skončil.

Jak jste se vypracoval na kvalitního rozhlasového komentátora?
Já jsem vždy chtěl být tím pánem, co mluví do rádia. Jsem mimochodem jen o tři roky mladší než náš rozhlas. Vždy mne fascinovala mluvená čeština, „mluvené myšlení“ a také politika. A na tom jsem pak začal velmi intenzivně pracovat jako na konečném splnění svého životního snu.

Jak byste okomentoval způsob života dnešní společnosti?
Pokud jde o naši civilizaci, dost mne udivuje, jak málo jsou lidé všeobecně vzdělaní. Jak málo přemýšlejí o věcech života a smrti, jak podléhají různým pověrám, jak jsou povrchní nebo zase naopak přílišnými odborníky pouze ve svém oboru. Chybí zde obecný pohled. Přitom to není složité, jen je k tomu potřeba jedné věci: nepodléhat emocím jak v hodnocení druhých, tak stranicky, tak i svým způsobem v otázce slepé víry. Zvláště dnes - v období teroristických útoků - vidíme, kam právě slepá víra může lidi dovést: až k popření pudu sebezáchovy.

Co pomůže člověku k rychlejšímu poznávání a pochopení podstatného?
Myslím, že jedna z důležitých věcí je izolace. To je asi to podstatné u klášterů. Zde přece hraje značnou roli klauzura. Byl jsem v Anglii, kde jsem se účastnil jedné anglikánské mše, přičemž jako významný bod celé bohoslužby jsem tam vnímal chvíli ticha. Někdy je potřeba určité klauzury, aby se člověk zamyslel třeba nad svým světovým názorem a udělal si v sobě pořádek.

Co je to hlavní, co chcete lidem zprostředkovat?
Objektivitu, oproštění se od pověr, emocí a nereálných věcí. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 3. – 9. prosince 2019

Nezapomněli, radovali se v Sýrii

Druhý ročník Červené středy, akce, která upozorňuje na pronásledování pro víru, se minulý týden konal nejen v hlavním městě, ale na 80 místech v celém Česku.

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok! Líbí se vám Katolický týdeník a chcete, aby…

celý článek


Teologové proti eutanazii

Děkani tří teologických fakult zveřejnili otevřený dopis, který adresovali Parlamentu ČR. Varují v něm před chystaným zákonem o eutanazii.

celý článek


Mesiáš, který přišel

O tom, že jediným možným smyslem života je marné očekávání, pojednává populární divadelní hra Čekání na Godota. Godot ve hře nedorazí. V tom je její absurdita.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay